![]() |
Právnická poradna již brzy zde |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rent of one-two bedroom apartment Praha 6 - Stresovice, Cukrovarnicka street![]() |
Brand new 1Bdrm. apartment with balcony, Prague 5 - Zlicin, Sazovická![]() |
Rent of fully furnished one bedroom apartment (80 sq.m.), Prague 6 - Dejvice![]() |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pro naše klienty hledáme nemovitosti na pronájem i na prodej v celé Praze. Aktuálně pro Korejského managera hledáme rodinný dům na pronájem v Praze 6 - Nebušicích do 50.000 Kč. Pro starší pár američanů hledáme byt 3+1 cca 90 - 120 m2 v hezkém místě na prodej v Praze 2 Vinohradech a okolí. Může být i ve stavu před rekonstrukcí. S nabídkami oslovte Vladimíra Stránského
|
Rent of one bedroom apartment Prague 6 - Hanspaulka, Zvonicka street![]() |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rent of furnished one bedroom apartment (61 sq.m.) with terrace, Prague 6 - Vokovice ,Cerveny Vrch![]() |
Rent of 2 BDR furnished apartment, 3+1, 98sqm, Velké Kunratické, Praha 4 - Kunratice![]() |
Furnished one bedroom apartment in villa for rent, 30 sq.m., Prague 6 - Hanspaulka![]() |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ ČÁST Hlava I Díl 1 § 1 (1) Ustanovení
právního řádu upravující
vzájemná práva a povinnosti
osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé
právo. Uplatňování soukromého práva
je
nezávislé na uplatňování práva
veřejného. (2)
Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat
práva a
povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou
ujednání porušující dobré
mravy,
veřejný pořádek nebo právo
týkající se postavení osob, včetně
práva na ochranu
osobnosti. § 2 (1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s
Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na
nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím
chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s
tímto příkazem, musí mu ustoupit. (2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z
vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu
zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho
smyslu. (3)
Výklad a použití právního předpisu
nesmí být v rozporu s dobrými mravy
a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti
urážející obyčejné lidské
cítění. § 3 (1) Soukromé
právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho
přirozené právo brát se o vlastní
štěstí a štěstí jeho rodiny nebo
lidí jemu
blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí
bezdůvodně újmu druhým. (2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že
(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad
spravedlnosti a práva. § 4 (1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka
i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v
právním styku důvodně očekávat. (2) Činí-li
právní řád určitý následek
závislým na něčí vědomosti, má
se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba
případu znalá při zvážení
okolností, které jí musely být v
jejím postavení zřejmé. To platí obdobně,
pokud právní řád spojuje určitý
následek s existencí pochybnosti. § 5 (1) Kdo
se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k
odbornému
výkonu jako příslušník určitého
povolání nebo stavu, dává tím
najevo, že je
schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je
s jeho povoláním nebo stavem
spojena. Jedná-li bez této odborné péče,
jde to k jeho tíži. (2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost
právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné
oprávnění, nebo komu je činnost zakázána. § 6 (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.
Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má
kontrolu. § 7 Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré
víře. § 8 Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Díl 2 § 9 (1) Občanský zákoník upravuje osobní stav osob. (2) Soukromá
práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se
řídí
občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém
je neupravují jiné právní předpisy.
K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich
zákon. § 10 (1) Nelze-li
právní případ rozhodnout na základě
výslovného
ustanovení, posoudí se podle ustanovení,
které se týká právního
případu co do
obsahu a účelu posuzovanému právnímu
případu nejbližšího. (2) Není-li
takové ustanovení, posoudí se právní
případ podle principů
spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento
zákon, tak, aby se dospělo se
zřetelem k zvyklostem soukromého života a s
přihlédnutím k stavu právní nauky i
ustálené rozhodovací praxi k dobrému
uspořádání práv a povinností. § 11 Obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v
části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik
jiných soukromých práv a povinností. Díl 3 § 12 Každý,
kdo se cítí ve svém právu zkrácen,
může se domáhat ochrany u orgánu
vykonávajícího veřejnou moc (dále jen
„orgán veřejné moci“). Není-li v
zákoně
stanoveno něco jiného, je tímto orgánem
veřejné moci soud. § 13 Každý,
kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně
očekávat, že jeho právní
případ bude rozhodnut obdobně jako jiný
právní případ, který již byl rozhodnut
a který se s jeho právním případem shoduje
v podstatných znacích; byl-li právní
případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se
domáhá právní ochrany, právo na
přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. § 14 (1) Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li
jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. (2) Hrozí-li
neoprávněný zásah do práva bezprostředně,
může jej každý,
kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a
prostředky, které se osobě v jeho
postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako
přiměřené. Směřuje-li však
svépomoc jen k zajištění práva,
které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k
ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na
příslušný orgán veřejné moci. Hlava II Díl 1 § 15 (1) Právní
osobnost je způsobilost mít v mezích
právního řádu práva a
povinnosti. (2) Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním
jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). § 16 Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát ani zčásti;
učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu. § 17 (1) Práva může mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze uložit jen
osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat. (2) Zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není,
přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu
náleží. § 18 Osoba je fyzická, nebo právnická. § 19 (1) Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná
přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze
uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany. (2) Přirozená
práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a
nelze
se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se k
tomu. Nepřihlíží se ani k
omezení těchto práv v míře
odporující zákonu, dobrým mravům nebo
veřejnému
pořádku. § 20 (1) Právnická
osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon
stanoví, že
má právní osobnost, nebo jehož
právní osobnost zákon uzná.
Právnická osoba může
bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a
povinnosti, které se slučují s
její právní povahou. (2) Právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž
byly zřízeny; ustanovení tohoto zákona se použijí jen tehdy, slučuje-li se to s
právní povahou těchto osob. § 21 Stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jiný
právní předpis stanoví, jak stát právně jedná. § 22 (1) Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo
partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen
„partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby
sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně
pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby
sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. (2) Stanoví-li
zákon k ochraně třetích osob
zvláštní podmínky nebo
omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení
nebo přenechání k užití jinému
mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky
a omezení i pro obdobná právní
jednání mezi právnickou osobou a členem
jejího statutárního orgánu nebo tím,
kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen
nebo na základě dohody
či jiné skutečnosti. Díl 2 Oddíl 1 § 23 Člověk má právní osobnost od narození až do smrti. § 24 Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout.
Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný
nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná. § 25 Na
počaté dítě se hledí jako na již narozené,
pokud to vyhovuje jeho
zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo
živé. Nenarodí-li se však živé,
hledí
se na ně, jako by nikdy nebylo. § 26 (1) Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po
prohlédnutí těla mrtvého stanoveným způsobem. (2) Nelze-li tělo mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí
člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud byl člověk účasten takové události,
že se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá. V rozhodnutí určí soud
den, který platí za den smrti. § 27 Závisí-li právní následek na skutečnosti, že určitý člověk přežil jiného
člověka, a není-li jisto, který z nich zemřel jako první, má se za to, že
všichni zemřeli současně. § 28 (1) Není-li známo, kde člověk zemřel, má se za to, že se tak stalo
tam, kde bylo nalezeno jeho tělo. (2) Za místo, kde zemřel člověk prohlášený za mrtvého, platí to, kde
naposledy pobýval živý. § 29 (1) Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném
znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Má se za to, že dnem
změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních
služeb. (2) Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobní
a majetkové poměry; manželství nebo registrované partnerství však zaniká. O
povinnostech a právech muže a ženy, jejichž manželství zaniklo, ke společnému
dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po zániku manželství
platí obdobně ustanovení o povinnostech a právech rozvedených manželů ke
společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po
rozvodu; soud rozhodne, a to i bez návrhu, jak bude každý z rodičů napříště o
společné dítě pečovat. § 30 (1) Plně
svéprávným se člověk stává
zletilostí. Zletilosti se nabývá
dovršením osmnáctého roku věku. (2) Před
nabytím zletilosti se plné svéprávnosti
nabývá přiznáním
svéprávnosti, nebo uzavřením manželství.
Svéprávnost nabytá uzavřením
manželství se neztrácí ani zánikem
manželství, ani prohlášením
manželství za
neplatné. Nezletilí Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je
způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní
vyspělosti nezletilých jeho věku. § 32 (1) Udělil-li
zákonný zástupce nezletilému, který
nenabyl plné
svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého
života souhlas k určitému
právnímu jednání nebo k dosažení
určitého účelu, je nezletilý schopen v
mezích
souhlasu sám právně jednat, pokud to není
zákonem zvlášť zakázáno; souhlas
může
být následně omezen i vzat zpět. (2) Je-li zákonných zástupců více, postačí, projeví-li vůči třetí
osobě vůli alespoň jeden z nich. Jedná-li však vůči další osobě více zástupců
společně a odporují-li si, nepřihlíží se k projevu žádného z nich. § 33 (1) Udělí-li
zákonný zástupce nezletilého, který
nenabyl plné
svéprávnosti, souhlas k samostatnému
provozování obchodního závodu nebo k
jiné
obdobné výdělečné činnosti, stává se
nezletilý způsobilý k jednáním, jež jsou s
touto činností spojena. K platnosti souhlasu se vyžaduje
přivolení soudu. (2) Přivolení soudu nahrazuje podmínku určitého věku, je-li stanovena
pro výkon určité výdělečné činnosti jiným právním předpisem. (3) Souhlas může zákonný zástupce odvolat jen s přivolením soudu. § 34 Závislá
práce nezletilých mladších než
patnáct let nebo nezletilých, kteří
neukončili povinnou školní docházku, je
zakázána. Tito nezletilí mohou
vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo
sportovní činnost za podmínek stanovených
jiným právním předpisem. § 35 (1) Nezletilý,
který dovršil patnáct let a ukončil povinnou
školní
docházku, se může zavázat k výkonu
závislé práce podle jiného
právního
předpisu. (2) Zákonný
zástupce nezletilého, který nedosáhl věku
šestnáct let,
může rozvázat jeho pracovní poměr nebo smlouvu o
výkonu práce zakládající mezi
zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek, pokud to
je nutné v zájmu
vzdělávání, vývoje nebo zdraví
nezletilého, způsobem stanoveným jiným
právním
předpisem. § 36 Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy, bez ohledu na obsah
ostatních ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž
by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu. § 37 (1) Navrhne-li
nezletilý, který není plně
svéprávný, aby mu soud
přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví,
pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti
let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat
si své
záležitosti a pokud s návrhem souhlasí
zákonný zástupce nezletilého. V
ostatních případech soud vyhoví návrhu,
je-li to z vážných důvodů v zájmu
nezletilého. (2) Za
podmínek stanovených v odstavci 1 soud přizná
nezletilému
svéprávnost i na návrh jeho
zákonného zástupce, pokud nezletilý s
návrhem
souhlasí. Oddíl 2 Předběžné
prohlášení V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit vůli,
aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala
určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem. § 39 (1) Nemá-li prohlášení formu veřejné listiny, musí být učiněno
soukromou listinou opatřenou datem a potvrzenou dvěma svědky; svědek o sobě
uvede v potvrzení údaje, podle nichž ho lze zjistit. (2) Svědky
mohou být jen osoby, které na
prohlášení a jeho obsahu
nemají zájem a nejsou nevidomé,
neslyšící, němé nebo neznalé jazyka,
v němž je
prohlášení učiněno. Svědci musí
prohlášení podepsat a být schopni potvrdit
schopnost prohlašujícího jednat a obsah jeho
prohlášení. (3) Je-li obsahem prohlášení pořízeného veřejnou listinou určení, kdo se má
stát opatrovníkem, ten, kdo veřejnou listinu sepsal, zapíše údaje o tom, kdo
prohlášení pořídil, kdo je povolán za opatrovníka a kdo veřejnou listinu
sepsal, do neveřejného seznamu vedeného podle jiného zákona. § 40 (1) Činí-li
prohlášení nevidomý, nebo osoba,
která neumí nebo nemůže
číst nebo psát, musí jí být
prohlášení nahlas přečteno svědkem, který
prohlášení nepsal. Nevidomý, nebo osoba,
která neumí nebo nemůže číst nebo
psát, před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho
pravou vůli. (2) Činí-li
prohlášení osoba se smyslovým
postižením, která nemůže
číst nebo psát, musí jí být obsah
listiny tlumočen takovým způsobem
dorozumívání, který si zvolila, a to
svědkem, který prohlášení nepsal;
všichni
svědci musí ovládat způsob
dorozumívání, kterým je obsah listiny
tlumočen. Kdo
prohlášení činí, potvrdí před svědky
zvoleným způsobem dorozumívání, že listina
obsahuje jeho pravou vůli. § 41 (1) K
výslovnému odvolání
prohlášení se vyžaduje projev vůle učiněný
ve formě předepsané v § 39 odst. 1. (2) Zničí-li listinu obsahující prohlášení ten, kdo je učinil, má to
účinky odvolání. § 42 Týká-li
se prohlášení jiné záležitosti než
povolání opatrovníka a je-li
účinnost prohlášení vázána na
podmínku, rozhodne o splnění podmínky soud. § 43 Změní-li
se okolnosti zjevně tak podstatným způsobem, že člověk,
který
prohlášení učinil, by je za takových
okolností neučinil nebo by je učinil s
jiným obsahem, soud prohlášení změní
nebo zruší, pokud by jinak člověku, který
prohlášení učinil, hrozila závažná
újma. Před vydáním rozhodnutí soud vyvine
potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka,
o jehož prohlášení rozhoduje, a to i
za použití takového způsobu
dorozumívání, který si člověk zvolí. § 44 Je-li
prohlášení nebo jeho odvolání
neplatné, soud k nim přihlédne, není-li
příčiny pochybovat o vůli toho, kdo je učinil. Nápomoc
při rozhodování Potřebuje-li člověk nápomoc při rozhodování, protože mu v tom duševní
porucha působí obtíže, třebaže nemusí být omezen ve svéprávnosti, může si s
podpůrcem ujednat poskytování podpory; podpůrců může být i více. § 46 (1) Smlouvou o nápomoci se podpůrce zavazuje podporovanému, že bude s
jeho souhlasem přítomen při jeho právních jednáních, že mu zajistí potřebné
údaje a sdělení a že mu bude nápomocen radami. (2) Smlouva nabývá účinnosti dnem, kdy ji schválí soud. Není-li
smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje se, aby strany projevily vůli
uzavřít smlouvu před soudem. Soud smlouvu neschválí, odporují-li zájmy podpůrce
zájmům podporovaného. § 47 (1) Podpůrce nesmí ohrozit zájmy podporovaného nevhodným ovlivňováním,
ani se na úkor podporovaného bezdůvodně obohatit. (2) Podpůrce postupuje při plnění svých povinností v souladu s
rozhodnutími podporovaného. Pokud podporovaný právně jedná v písemné formě,
může podpůrce připojit svůj podpis s uvedením své funkce, popřípadě i s údajem
o podpoře, kterou podporovanému poskytl; podpůrce má i právo namítat neplatnost
právního jednání podporovaného. § 48 Na návrh podporovaného nebo podpůrce soud podpůrce odvolá; soud ho odvolá i
v případě, že podpůrce závažně poruší své povinnosti, a to i bez návrhu. Zastoupení
členem domácnosti (1) Brání-li
duševní porucha zletilému, který
nemá jiného zástupce,
samostatně právně jednat, může ho zastupovat jeho potomek,
předek, sourozenec,
manžel nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným
žila před vznikem
zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky. (2) Zástupce dá zastoupenému na vědomí, že ho bude zastupovat, a
srozumitelně mu vysvětlí povahu a následky zastoupení. Odmítne-li to člověk,
který má být zastoupen, zastoupení nevznikne; k odmítnutí postačí schopnost
projevit přání. § 50 Ke vzniku zastoupení se vyžaduje schválení soudu. Před vydáním rozhodnutí
soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor zastoupeného, a to i za použití
takového způsobu dorozumívání, který si zastoupený zvolí. § 51 Zástupce
dbá o ochranu zájmů zastoupeného a
naplňování jeho práv i o to,
aby způsob jeho života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby,
nelze-li tomu
rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním
představám a přáním zastoupeného. § 52 (1) Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, jak to odpovídá
životním poměrům zastoupeného. Zástupce však není oprávněn udělit souhlas k
zásahu do duševní nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky. (2) Zástupce může nakládat s příjmy zastoupeného v rozsahu potřebném
pro obstarání obvyklých záležitostí, jak to odpovídá životním poměrům
zastoupeného; s peněžními prostředky na účtu zastoupeného však může nakládat
jen v rozsahu nepřesahujícím měsíčně výši životního minima jednotlivce podle
jiného právního předpisu. § 53 Má-li
zastoupený více zástupců, postačí, pokud
jedná jeden z nich. Jedná-li
však vůči další osobě více zástupců
společně a odporují-li si, nepřihlíží se k
projevu žádného z nich. § 54 (1) Zastoupení zaniká, pokud se jej zástupce vzdá nebo pokud
zastoupený odmítne, aby ho zástupce dále zastupoval; k odmítnutí postačí
schopnost projevit přání. Zastoupení rovněž zaniká, pokud soud jmenuje
zastoupenému opatrovníka. (2) Je-li uzavřena smlouva o nápomoci při rozhodování, zanikne
zastoupení účinností smlouvy v rozsahu, v jakém je zastoupený způsobilý právně
jednat. Omezení
svéprávnosti (1) K
omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v
zájmu člověka, jehož
se to týká, po jeho zhlédnutí a s
plným uznáváním jeho práv a jeho
osobní
jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v
úvahu rozsah i stupeň
neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. (2) Omezit
svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak
závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho
zájmům mírnější a méně
omezující
opatření. § 56 (1) Omezit svéprávnost člověka může jen soud. (2) Soud
vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor
člověka, o jehož
svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití
takového způsobu dorozumívání, který
si člověk zvolí. § 57 (1) Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk
není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a
vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. (2) Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k
omezení svéprávnosti. § 58 Soud
může v průběhu řízení o omezení
svéprávnosti svěřit třetí osobě
provedení určitých jednotlivých
právních jednání nebo správu
majetku, je-li to
nutné, aby se zabránilo závažné újmě. § 59 Soud
může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou
záležitostí na dobu
nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou
určitou dobu, nejdéle však na
tři roky; uplynutím doby právní účinky
omezení zanikají. Zahájí-li se však
v
této době řízení o prodloužení doby
omezení, trvají právní účinky
původního
rozhodnutí až do vydání nového
rozhodnutí, nejdéle však jeden rok. § 60 Změní-li se okolnosti, soud své rozhodnutí bezodkladně změní nebo zruší, a
to i bez návrhu. § 61 Rozhoduje-li soud o omezení svéprávnosti člověka, může osoba jím povolaná
za opatrovníka navrhnout, aby byla opatrovníkem jmenována; pokud návrh nepodá,
zjistí soud její stanovisko. Je-li tato osoba způsobilá k opatrovnictví, soud ji
s jejím souhlasem opatrovníkem jmenuje. § 62 V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při
výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k
podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby
výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi. § 63 Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu,
jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení,
kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na
takovém zařízení. § 64 Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně
jednat v běžných záležitostech každodenního života. § 65 (1) Jednal-li
opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez
opatrovníka, lze jeho právní jednání
prohlásit za neplatné, jen působí-li mu
újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna
rozsahu opatrovancových povinností,
soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran. (2) Jednal-li
opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez
opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za
platné, pokud je opatrovník
schválil. To platí i v případě, že takové
právní jednání schválil
jednající sám
poté, co nabyl svéprávnosti. Oddíl 3 § 66 (1) Za nezvěstného může soud prohlásit svéprávného člověka, který
opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje.
Soud uvede v rozhodnutí den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti. (2) Prohlášení
za nezvěstného se může stát na návrh osoby,
která na
tom má právní zájem, zejména manžela
nebo jiné blízké osoby, spoluvlastníka,
zaměstnavatele nebo korporace, na níž má tento člověk
účast. § 67 (1) Při
posuzování jednání, k nimž je jinak
potřebné udělení souhlasu,
přivolení, odevzdání hlasu nebo jiného
konání osoby prohlášené za
nezvěstnou,
se k této potřebnosti nepřihlíží; to však
neplatí, jedná-li se o záležitost
jeho osobního stavu. Kdo jedná, dotýkaje se
záležitosti nezvěstného, musí tak
činit i s přihlédnutím k jeho zájmům. (2) Na
právní jednání, k němuž došlo bez
souhlasu nebo jiného
nezbytného projevu vůle nezvěstného poté, co
opustil své bydliště, avšak dříve,
než byl za nezvěstného prohlášen, přestože toto
prohlášení bylo bez zbytečného
odkladu navrženo, se hledí jako na jednání
učiněné s odkládací podmínkou
vydání
rozhodnutí, jímž byl prohlášen za
nezvěstného. § 68 Navrátí-li
se člověk prohlášený za nezvěstného nebo
jmenuje-li správce
svého jmění, pozbývá
prohlášení za nezvěstného účinků.
Prohlášení pozbývá
účinků i dnem, který platí za den smrti
nezvěstného. § 69 Kdo
byl prohlášen za nezvěstného, nemůže
namítat neplatnost nebo neúčinnost
právního jednání učiněného za jeho
nepřítomnosti, k němuž došlo za účinků
takového prohlášení, pro to, že se při nich
projev jeho vůle nevyžadoval. § 70 Bude-li
za nezvěstného prohlášen ten, kdo ustavil
správce svého majetku,
nejsou tím dotčena práva a povinnosti ustaveného
správce. To neplatí, jestliže
správce není znám, odmítne jednat v
zájmu nezvěstného, svá jednání v
zájmu
nezvěstného zanedbává, nebo jednat vůbec nemůže. Oddíl 4 § 71 (1) Na návrh osoby, která na tom má právní zájem, prohlásí soud za
mrtvého člověka, o němž lze mít důvodně za to, že zemřel, a určí den, který se
pokládá za den jeho smrti. (2) Na
člověka, který byl prohlášen za mrtvého, se
hledí, jako by
zemřel. Prohlášením manžela za mrtvého
zaniká manželství dnem, který se
pokládá
za den jeho smrti; totéž platí o registrovaném
partnerství. § 72 Byl-li
člověk prohlášen za nezvěstného a
vyplývají-li z okolností vážné
pochybnosti, zda je ještě živ, ačkoli jeho smrt není
nepochybná, může ho soud
prohlásit za mrtvého na návrh osoby, která
na tom má právní zájem, a určí den,
který nezvěstný zřejmě nepřežil. Má se za to, že
tento den je dnem smrti
nezvěstného. § 73 Člověka, který byl prohlášen za nezvěstného, lze prohlásit za mrtvého
nejdříve po uplynutí pěti let počítaných od konce roku, v němž došlo k
prohlášení za nezvěstného. Nelze to však učinit, objeví-li se v průběhu této
doby zpráva, z níž lze soudit, že nezvěstný je dosud naživu. V takovém případě
se postupuje podle § 74 nebo 75. § 74 (1) Člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště,
nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za
nezvěstného prohlášen, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí sedmi let
od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl
ještě naživu. (2) Člověka, který se stal nezvěstným před dovršením osmnáctého roku
věku, nelze prohlásit za mrtvého před uplynutím roku, v němž uplyne dvacet pět
let od jeho narození. § 75 Člověka, který se stal nezvěstným jako účastník události, při níž byl v
ohrožení života větší počet osob, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí
tří let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat,
že byl v průběhu těchto událostí ještě naživu. § 76 (1) Byl-li
člověk prohlášen za mrtvého, nevylučuje to důkaz,
že zemřel
dříve nebo později, anebo že je ještě naživu.
Zjistí-li se, že je naživu, k
prohlášení za mrtvého se
nepřihlíží; manželství nebo registrované
partnerství
se však neobnovuje. (2) Byl-li proveden mylný důkaz smrti, použije se odstavec 1
obdobně. Oddíl 5 Jméno
člověka a jeho ochrana (1) Jméno
člověka je jeho osobní jméno a příjmení,
popřípadě jeho
další jména a rodné příjmení,
která mu podle zákona náležejí.
Každý člověk má
právo užívat své jméno v
právním styku, stejně jako právo na ochranu
svého
jména a na úctu k němu. (2) Člověk,
který v právním styku užívá
jiné jméno než své vlastní,
nese následky omylů a újem z toho vzniklých. § 78 (1) Člověk,
který byl dotčen zpochybněním svého práva
ke jménu nebo
který utrpěl újmu pro neoprávněný
zásah do tohoto práva, zejména
neoprávněným
užitím jména, se může domáhat, aby bylo od
neoprávněného zásahu upuštěno nebo
aby byl odstraněn jeho následek. (2) Je-li dotčený nepřítomen, nebo je-li nezvěstný, nesvéprávný či
nemůže-li z jiné příčiny uplatnit právo na ochranu svého jména sám, může je
uplatnit jeho manžel, potomek, předek nebo partner, ledaže dotčený, ač svéprávný,
dal výslovně najevo, že si to nepřeje. (3)
Týká-li se neoprávněný zásah
příjmení a je-li pro to důvod
spočívající
v důležitém zájmu na ochraně rodiny, může se ochrany
domáhat samostatně manžel
nebo jiná osoba dotčenému blízká, byť do
jejich práva ke jménu přímo zasaženo
nebylo. § 79 (1) Člověk může pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk
vůbec přijmout pseudonym. Právní jednání pod pseudonymem není na újmu
platnosti, je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít pochybnost o
osobě jednajícího. (2) Vejde-li pseudonym ve známost, požívá stejné ochrany jako jméno. § 80 (1) Člověk
má bydliště v místě, kde se zdržuje s
úmyslem žít tam s
výhradou změny okolností trvale; takový
úmysl může vyplývat z jeho
prohlášení
nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk
jako své bydliště jiné místo než své
skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho
skutečného bydliště. Proti
tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného
místa, nemůže člověk namítat, že má
své skutečné bydliště v jiném místě. (2) Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije.
Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými
obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě
místo, kde měl bydliště naposledy. Oddíl 6 Pododdíl
1 § 81 (1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv.
Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany
požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho
zdraví a
právo žít v příznivém životním
prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho
projevy osobní povahy. § 82 (1) Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby
bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. (2) Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli
z osob jemu blízkých. § 83 (1) Souvisí-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka s jeho činností
v právnické osobě, může právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit i tato
právnická osoba; za jeho života však jen jeho jménem a s jeho souhlasem.
Není-li člověk schopen projevit vůli pro nepřítomnost nebo pro neschopnost
úsudku, není souhlasu třeba. (2) Po smrti člověka se právnická osoba může domáhat, aby od
neoprávněného zásahu bylo upuštěno a aby byly odstraněny jeho následky. Pododdíl
2 § 84 Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo
možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením. § 85 (1) Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením. (2) Svolí-li
někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž
je
zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i
k jeho rozmnožování a rozšiřování
obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně
předpokládat. § 86 Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod.
Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho
soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat
takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo
takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny
i soukromé písemnosti osobní povahy. § 87 (1) Kdo svolil k použití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo
zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní
povahy, může svolení odvolat, třebaže je udělil na určitou dobu. (2) Bylo-li svolení udělené na určitou dobu odvoláno, aniž to
odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí
odvolávající škodu z toho vzniklou osobě, které svolení udělil. § 88 (1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový
záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem
chráněných zájmů jiných osob. (2) Svolení
není třeba ani v případě, když se podobizna,
písemnost
osobní povahy nebo zvukový či obrazový
záznam pořídí nebo použijí na
základě
zákona k úřednímu účelu nebo v
případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti
veřejného zájmu. § 89 Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také
pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a
pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství. § 90 Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny,
písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit
nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka. Pododdíl
3 § 91 Člověk je nedotknutelný. § 92 (1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s
lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se
zakazuje. (2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na
jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak
postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li
ostatky převzít, převezme je jeho dědic. Zásah do
integrity (1) Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity
jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho
možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma,
nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v
zájmu života nebo zdraví dotčeného. (2) Zákonný zástupce může udělit souhlas k zásahu do integrity
zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát
souhlas sama. § 94 (1) Kdo
chce provést na jiném člověku zákrok,
vysvětlí mu srozumitelně
povahu tohoto zákroku. Vysvětlení je řádně
podáno, lze-li rozumně předpokládat,
že druhá strana pochopila způsob a účel zákroku
včetně očekávaných následků i
možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i
to, zda přichází v úvahu případně i
jiný postup. (2) Uděluje-li souhlas za jiného jeho zákonný zástupce, podá se
vysvětlení i tomu, kdo má být zákroku podroben, je-li schopen úsudku, způsobem
přiměřeným schopnosti dotčeného vysvětlení pochopit. § 95 Nezletilý,
který není plně svéprávný, může v
obvyklých záležitostech udělit
souhlas k zákroku na svém těle také sám,
je-li to přiměřené rozumové a volní
vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o
zákrok nezanechávající trvalé
nebo závažné následky. § 96 (1) Souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu,
má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví. (2) Písemnou formu vyžaduje i souhlas k
§ 97 (1) Udělený souhlas může být odvolán v jakékoli formě, i když se pro
udělení souhlasu vyžaduje písemná forma. (2) Nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že byl
udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné než písemné formě, se má
za to, že k odvolání nedošlo. § 98 (1) Nemůže-li
člověk udělit souhlas pro neschopnost projevit vůli, byť
jen přechodnou, a nemá-li zákonného
zástupce, vyžaduje se souhlas přítomného
manžela, rodiče, nebo jiné osoby blízké.
Není-li přítomna žádná z těchto osob,
vyžaduje
se souhlas manžela, a není-li, souhlas rodiče, popřípadě
jiné osoby blízké,
pokud je lze bez obtíží zjistit a zastihnout a pokud je
zřejmé, že nehrozí
nebezpečí z prodlení. Není-li možné
získat souhlas žádným z výše
uvedených
způsobů, může souhlas udělit jiná přítomná osoba,
která o dotčenou osobu
osvědčí mimořádný zájem. (2) Při zákroku i při udělení souhlasu se vezme zřetel na dříve
vyslovená známá přání člověka, do jehož integrity má být zasaženo. § 99 Je-li život člověka v náhlém a patrném nebezpečí a nelze-li souhlas ve
stavu nouze získat ani v jiné než stanovené formě, lze okamžitě zakročit, pokud
to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytné. § 100 (1) Má-li
být zasaženo do integrity nezletilého, který
dovršil čtrnáct
let, nenabyl plné svéprávnosti a který
zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný
zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok
provést bez souhlasu soudu. To
platí i v případě provedení zákroku na
zletilé osobě, která není plně
svéprávná. (2) Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby
uvedené v odstavci 1, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na
její návrh nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu. § 101 Má-li
být zasaženo do integrity člověka neschopného
úsudku způsobem
zanechávajícím trvalé,
neodvratitelné a vážné následky nebo
způsobem spojeným s
vážným nebezpečím pro jeho život nebo
zdraví, lze zákrok provést jen s
přivolením soudu. Tím není dotčeno
ustanovení § 99. § 102 Soud
přivolí k zákroku podle § 100 nebo 101, je-li
dotčené osobě podle
rozumného uvážení k prospěchu, po jejím
zhlédnutí a s plným uznáváním
její
osobnosti. § 103 Bylo-li zasaženo do integrity člověka, který byl ve stavu, kdy nemohl
posoudit, co se s ním děje, a nedal-li sám k zákroku souhlas, musí mu být,
jakmile to jeho stav dovolí, vysvětleno způsobem, kterému bude schopen
porozumět, jaký zákrok byl na něm proveden, a musí být poučen o jeho možných
následcích i o riziku neprovedení zákroku. Pododdíl
4 § 104 Převzít
člověka bez jeho souhlasu do zařízení
poskytujícího zdravotní péči
nebo ho v něm bez jeho souhlasu držet lze jen z důvodu
stanoveného zákonem a za
podmínky, že nezbytnou péči o jeho osobu nelze zajistit
mírnějším a méně
omezujícím opatřením. Podání
návrhu na omezení svéprávnosti
nezakládá samo o
sobě důvod, aby byl člověk bez svého souhlasu do takového
zařízení převzat nebo
v něm držen. § 105 (1) Je-li člověk převzat do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo
je-li v něm držen, oznámí to jeho zákonnému zástupci, opatrovníku nebo podpůrci
a jeho manželu nebo jiné známé osobě blízké neprodleně poskytovatel zdravotních
služeb; oznámení manželu nebo jiné osobě blízké však učinit nesmí, pokud mu to
bylo zakázáno. (2) Převzetí
člověka do zařízení poskytujícího
zdravotní péči oznámí
poskytovatel zdravotních služeb do 24 hodin soudu; to
platí i v případě, je-li
člověk v takovém zařízení zadržen. Soud o
učiněném opatření rozhodne do sedmi
dnů. § 106 (1) Poskytovatel
zdravotních služeb zajistí, aby se člověku
převzatému
do zařízení poskytujícího zdravotní
péči nebo zadrženému v takovém
zařízení
dostalo bez zbytečného odkladu náležitého
vysvětlení jeho právního postavení,
zákonného důvodu učiněného opatření a
možností právní ochrany včetně práva
zvolit si zmocněnce nebo důvěrníka. (2) Vysvětlení se podá tak, aby mu člověk mohl dostatečně porozumět a
uvědomit si povahu učiněného opatření a jeho následky; má-li takový člověk
zákonného zástupce, opatrovníka nebo podpůrce, podá se vysvětlení bez
zbytečného odkladu také jemu. § 107 (1) Má-li člověk zmocněnce nebo důvěrníka, oznámí poskytovatel
zdravotních služeb učiněné opatření zmocněnci nebo důvěrníkovi bez zbytečného
odkladu poté, co se o nich dozví. (2) Důvěrník
může uplatnit ve prospěch člověka svým jménem
všechna
jeho práva vzniklá v souvislosti s jeho převzetím
do příslušného zařízení nebo
s jeho držením v takovém zařízení.
Stejná práva jako důvěrník má i podpůrce. § 108 Kdo byl do zařízení poskytujícího zdravotní péči převzat nebo kdo je v něm
držen, má právo projednávat se svým zástupcem, důvěrníkem nebo podpůrcem
vlastní záležitosti při osobním rozhovoru a bez přítomnosti třetích osob. § 109 (1) Člověk převzatý do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo
držený v takovém zařízení má právo, aby jeho zdravotní stav, zdravotní
dokumentaci nebo vyjádření ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevit
přání samostatně přezkoumal lékař nezávislý na poskytovateli zdravotních služeb
v tomto zařízení i na jeho provozovateli. Stejné právo má i důvěrník nebo podpůrce. (2) Je-li
právo na přezkoumání uplatněno ještě
předtím, než soud
rozhodne podle § 105 odst. 2, musí být umožněn
jeho výkon tak, aby soud
mohl zhodnotit výsledky přezkoumání v
řízení o přípustnosti učiněného
opatření. § 110 Rozhodl-li
soud o přípustnosti učiněného opatření, schvaluje
se tím nucený
pobyt v zařízení poskytujícím
zdravotní péči, tím však
neodnímá právo odmítnout
určitý zákrok nebo léčebný výkon. Pododdíl
5 § 111 (1) Člověk, jemuž byla odňata část těla, má právo dozvědět se, jak s
ní bylo naloženo. Naložit s odňatou částí lidského těla způsobem pro člověka
nedůstojným nebo způsobem ohrožujícím veřejné zdraví se zakazuje. (2) Odňatou část těla člověka lze za jeho života použít k účelům
zdravotnickým, výzkumným nebo vědeckým, pokud k tomu dal souhlas. K použití
odňaté části těla člověka k účelu svou povahou neobvyklému se vyžaduje jeho
výslovný souhlas vždy. (3) O tom, co má původ v lidském těle, platí obdobně to, co o částech
lidského těla. § 112 Člověk může přenechat část svého těla jinému jen za podmínek stanovených
jiným právním předpisem. To neplatí, jedná-li se o vlasy nebo podobné části
lidského těla, které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se
přirozenou cestou obnovují; ty lze přenechat jinému i za odměnu a hledí se na
ně jako na věc movitou. Pododdíl
6 § 113 (1) Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho
tělem. (2) Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby
lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen,
pokud tak stanoví jiný zákon. § 114 (1) Člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o
tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho,
děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci
zemřelého; nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak
kterákoli z osob blízkých; není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na
jejímž území člověk zemřel. (2) Náklady
pohřbu a opatření pohřebiště se hradí z
pozůstalosti.
Pokud pozůstalost nestačí ke krytí nákladů toho
způsobu pohřbu, jaký si zesnulý
přál, musí být pohřben alespoň
slušným způsobem podle místních
zvyklostí. (3) Jiný právní předpis stanoví, jakým způsobem a na čí náklady bude
pohřben člověk, jehož pozůstalost ke krytí nákladů pohřbu nestačí a není-li
nikdo ochoten uhradit náklady pohřbu dobrovolně. § 115 Zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po
smrti způsobem podle § 113, platí, že s provedením pitvy nebo s takovým
použitím svého těla nesouhlasí. § 116 Kdo souhlasí, aby po jeho smrti bylo jeho tělo pitváno nebo použito
způsobem podle § 113, zapíše své stanovisko do rejstříku vedeného podle jiného
právního předpisu; tento souhlas lze projevit i ve veřejné listině, nebo vůči
poskytovateli zdravotních služeb s účinky vůči tomuto poskytovateli. § 117 Souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti pro potřeby lékařské
vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům lze odvolat. Odvolá-li souhlas člověk ve
zdravotnickém zařízení, může tak učinit prohlášením v písemné formě. Díl 3 Oddíl 1 § 118 Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku. § 119 Právnické osoby vedou spolehlivé záznamy o svých majetkových poměrech, i
když nejsou povinny vést účetnictví podle jiného právního předpisu. Veřejné
rejstříky právnických osob (1) Do
veřejného rejstříku se o právnické osobě
zapíše alespoň den
jejího vzniku, den jejího zrušení s
uvedením právního důvodu a den jejího
zániku, jakož i její název, adresa sídla a
předmět činnosti, jméno a adresa
bydliště nebo sídla každého člena
statutárního orgánu spolu s uvedením
způsobu,
jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, a
údajů o dni vzniku nebo zániku
jejich funkce. (2) Jiný
právní předpis stanoví, jaké jsou
veřejné rejstříky
právnických osob, které právnické
osoby se do nich zapisují a jak, nebo které
další údaje se do nich o právnických
osobách zapisují, a jak se z nich
vymazávají, popřípadě zda je
součástí veřejného rejstříku sbírka
listin.
Veřejné rejstříky právnických osob jsou
přístupné každému; každý do nich může
nahlížet a pořizovat si z nich výpisy, opisy nebo kopie. (3) Změní-li se zapsaná skutečnost, oznámí zapsaná osoba nebo ten, komu to
ukládá zákon, změnu bez zbytečného odkladu tomu, kdo veřejný rejstřík vede, a
ten tuto změnu do veřejného rejstříku bez zbytečného odkladu zapíše. § 121 (1) Proti
osobě, která právně jedná důvěřujíc
údaji zapsanému do veřejného
rejstříku, nemá ten, jehož se zápis
týká, právo namítnout, že zápis
neodpovídá
skutečnosti. (2) Byl-li
údaj zapsaný ve veřejném rejstříku
zveřejněn, nemůže se
nikdo po uplynutí patnácti dnů od zveřejnění
dovolat, že o zveřejněném údaji
nemohl vědět. Neodpovídá-li zveřejněný údaj
zapsanému údaji, nemůže se ten,
jehož se údaj týká, vůči jiné osobě dovolat
zveřejněného údaje; prokáže-li
však, že jí byl zapsaný údaj znám,
může proti ní namítnout, že zveřejněný údaj
zapsanému neodpovídá. Ustavení
a vznik právnické osoby Právnickou
osobu lze ustavit zakladatelským právním
jednáním, zákonem,
rozhodnutím orgánu veřejné moci, popřípadě
jiným způsobem, který stanoví jiný
právní předpis. § 123 (1) Zakladatelské
právní jednání určí alespoň
název, sídlo právnické
osoby, předmět činnosti, jaký má právnická
osoba statutární orgán a jak se
vytváří, nestanoví-li to zákon
přímo. Určí též, kdo jsou první
členové
statutárního orgánu. (2) Pro zakladatelské právní jednání se vyžaduje písemná forma. § 124 Neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje, platí, že je
ustavena na dobu neurčitou. § 125 (1) Více zakladatelů zakládá právnickou osobu přijetím stanov nebo
uzavřením jiné smlouvy. (2) Zákon stanoví, ve kterých případech lze právnickou osobu založit i
právním jednáním jedné osoby obsaženým v zakladatelské listině. § 126 (1) Právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. (2) Je-li právnická osoba zřízena zákonem, vzniká dnem nabytí jeho
účinnosti, nestanoví-li zákon den pozdější. (3)
Zákon stanoví, ve kterých dalších
případech není zápis do veřejného
rejstříku potřebný ke vzniku právnické
osoby. Zákon stanoví, ve kterých
případech je k založení nebo ke vzniku
právnické osoby potřebné rozhodnutí
orgánu veřejné moci. § 127 Za
právnickou osobu lze jednat jejím jménem již před
jejím vznikem. Kdo
takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a
zavázán sám; jedná-li více osob,
jsou oprávněny a zavázány společně a
nerozdílně. Právnická osoba může účinky
těchto jednání pro sebe do tří měsíců od
svého vzniku převzít. V takovém
případě platí, že je z těchto jednání
oprávněna a zavázána od počátku.
Převezme-li je, dá dalším
zúčastněným najevo, že tak učinila. § 128 Po vzniku právnické osoby se nelze domáhat určení, že nevznikla, a nelze z
toho důvodu zrušit její zápis do veřejného rejstříku. § 129 (1) Soud prohlásí právnickou osobu po jejím vzniku za neplatnou i bez
návrhu, pokud
(2) Dnem, kdy je právnická osoba prohlášena za neplatnou, vstupuje do
likvidace. § 130 Před rozhodnutím podle § 129 poskytne soud právnické osobě přiměřenou lhůtu
k zjednání nápravy, jedná-li se o závadu, kterou lze odstranit. § 131 Prohlášení právnické osoby za neplatnou nemá vliv na práva a povinnosti,
jichž nabyla. Název (1) Jménem právnické osoby je její název. (2) Název musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby a obsahovat
označení její právní formy. Název nesmí být klamavý. § 133 (1) Název
může obsahovat jméno člověka, k němuž má
právnická osoba
zvláštní vztah. Je-li člověk živ, lze užít
jeho jméno v názvu právnické osoby
jen s jeho souhlasem; zemřel-li, aniž dal souhlas, vyžaduje se souhlas
jeho
manžela, a pokud není, souhlas zletilého potomka, a pokud
není on, souhlas
předka. (2) Bylo-li v názvu právnické osoby užito příjmení a je-li pro to
důvod spočívající v důležitém zájmu na ochraně rodiny, použije se § 78
odst. 3 obdobně. (3)
Kdo má právo udělit souhlas k užití jména
člověka v názvu právnické
osoby, má právo jej kdykoli odvolat, a to i když jej
udělil na určitou dobu;
bylo-li ujednáno něco jiného, nepřihlíží se
k tomu, odůvodňuje-li odvolání
souhlasu podstatná změna okolností nebo jiný
rozumný důvod. Byl-li souhlas
udělený na určitou dobu odvolán, aniž to odůvodňuje
podstatná změna okolností
nebo jiný rozumný důvod, nahradí
odvolávající právnické osobě
škodu z toho
vzniklou. § 134 (1) Název právnické osoby může obsahovat některý příznačný prvek názvu
jiné právnické osoby, je-li pro to důvod v jejich vzájemném vztahu. I v tom
případě musí být veřejnost s to oba názvy dostatečně rozlišit. (2) Příznačný prvek názvu jiné právnické osoby nelze v názvu použít
bez jejího souhlasu. Ustanovení § 133 odst. 3 se použije obdobně. § 135 (1) Právnická
osoba, která byla dotčena zpochybněním svého
práva k
názvu nebo která utrpěla újmu pro
neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo
které
taková újma hrozí, zejména
neoprávněným užitím názvu, se může
domáhat, aby bylo
od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby
byl odstraněn jeho následek. (2) Stejná
ochrana náleží právnické osobě proti tomu,
kdo bez
zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo
soukromí, ledaže se jedná o
účely vědecké či umělecké nebo o tiskové,
rozhlasové, televizní nebo obdobné
zpravodajství; ani takový zásah však
nesmí být v rozporu s oprávněnými
zájmy
právnické osoby. § 136 (1) Při ustavení právnické osoby se určí její sídlo. Nenaruší-li to
klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě. (2) Zapisuje-li
se právnická osoba do veřejného rejstříku,
postačí,
pokud zakladatelské právní jednání
uvede název obce, kde je sídlo právnické
osoby; do veřejného rejstříku však
právnická osoba navrhne zapsat plnou adresu
sídla. § 137 (1) Každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby. (2) Proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku,
nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. Přemístění
sídla (1) Právnická
osoba, která má sídlo v zahraničí, může
přemístit sídlo
na území České republiky. To neplatí, pokud
to nepřipouští právní řád
státu, ve
kterém má právnická osoba sídlo,
nebo pokud jde o právnickou osobu zakázanou podle
§ 145. (2) Právnická
osoba, která hodlá přemístit své
sídlo na území České
republiky, přiloží k návrhu na zápis do
příslušného veřejného rejstříku
rozhodnutí o tom, jakou právní formu české
právnické osoby zvolila, a
zakladatelské právní jednání
vyžadované českým právním řádem pro
tuto formu
právnické osoby. (3)
Vnitřní právní poměry právnické
osoby se po přemístění sídla do
tuzemska řídí českým právním
řádem. Českým právním řádem se
řídí i ručení
jejích členů nebo členů jejích orgánů za dluhy
právnické osoby, pokud vznikly
po dni účinnosti přemístění sídla do
tuzemska. § 139 Právnická
osoba, která má sídlo v České republice,
může přemístit své sídlo
do zahraničí, pokud to neodporuje veřejnému
pořádku a pokud to připouští právní
řád státu, do něhož má být sídlo
právnické osoby přemístěno. § 140 (1) Právnická
osoba, která hodlá přemístit sídlo do
zahraničí,
zveřejní tento záměr s uvedením adresy
nového sídla a právní formy po
přemístění sídla alespoň tři měsíce přede
dnem předpokládaného přemístění
sídla. Věřitelé mají právo požadovat
dostatečné zajištění svých dosud
nesplatných pohledávek do dvou měsíců od
zveřejnění, dojde-li po přemístění
sídla ke zhoršení dobytnosti jejich
pohledávek v České republice. (2) Nedojde-li k dohodě o způsobu a rozsahu zajištění, rozhodne o
dostatečném zajištění a o jeho rozsahu soud s ohledem na druh a výši
pohledávky. Neposkytne-li právnická osoba zajištění podle rozhodnutí soudu,
ručí za dluhy, které nebyly zajištěny, členové statutárního orgánu vyjma těch,
kteří prokáží, že vyvinuli dostatečné úsilí, aby rozhodnutí bylo splněno. § 141 (1) Člen
právnické osoby, který s přemístěním
sídla do zahraničí
nesouhlasil, má právo ukončit členství v
právnické osobě s účinky ke dni
přemístění sídla. Má-li člen
právnické osoby při ukončení členství
právo na
vypořádání, poskytne mu právnická
osoba plnění nejpozději ke dni účinnosti
přemístění sídla. Za splnění tohoto
závazku ručí členové statutárního
orgánu. (2) Za
dluhy, které vznikly přede dnem účinnosti
přemístění sídla,
ručí členové právnické osoby a
jejího statutárního orgánu stejně jako před
přemístěním sídla do zahraničí. § 142 Přemístění
sídla je účinné ode dne zápisu jeho adresy
do příslušného
veřejného rejstříku. § 143 Pro
zřizování a přemísťování poboček
právnických osob platí § 138 až 142
obdobně. Účel
právnických osob (1) Právnickou osobu lze ustavit ve veřejném nebo v soukromém zájmu.
Tato její povaha se posuzuje podle hlavní činnosti právnické osoby. (2) Zákon stanoví, ke kterým účelům lze ustavit právnickou osobu jen
při splnění zvláštních podmínek. § 145 (1) Zakazuje
se založit právnickou osobu, jejímž účelem je
porušení
práva nebo dosažení nějakého cíle
nezákonným způsobem, zejména je-li jejím
účelem
(2) Zakazuje se založit právnickou osobu ozbrojenou nebo s ozbrojenými
složkami, ledaže se jedná o právnickou osobu zřízenou zákonem, jíž zákon
ozbrojení nebo vytvoření ozbrojené složky výslovně dovoluje nebo ukládá, nebo o
právnickou osobu, která nakládá se zbraněmi v souvislosti se svým podnikáním
podle jiného právního předpisu, anebo o právnickou osobu, jejíž členové drží
nebo užívají zbraně pro sportovní nebo kulturní účely či k myslivosti nebo k
plnění úkolů podle jiného právního předpisu. Veřejná
prospěšnost Veřejně
prospěšná je právnická osoba, jejímž
posláním je přispívat v
souladu se zakladatelským právním
jednáním vlastní činností k
dosahování
obecného blaha, pokud na rozhodování
právnické osoby mají podstatný vliv jen
bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých
zdrojů a pokud hospodárně
využívá své jmění k veřejně
prospěšnému účelu. § 147 Veřejně prospěšná právnická osoba má právo na zápis statusu veřejné
prospěšnosti do veřejného rejstříku, pokud splní podmínky stanovené jiným
právním předpisem. § 148 Je-li ve veřejném rejstříku zapsán status veřejné prospěšnosti, vymaže jej
ten, kdo veřejný rejstřík vede, pokud se právnická osoba statusu veřejné
prospěšnosti vzdá, nebo pokud o jeho odnětí rozhodne soud. Výmazem z veřejného
rejstříku status veřejné prospěšnosti zaniká. § 149 Soud o odnětí statusu veřejné prospěšnosti rozhodne na návrh osoby, která
na tom má právní zájem, nebo i bez návrhu v případě, že právnická osoba
přestane splňovat podmínky pro jeho nabytí a nedostatek ani na výzvu soudu v
přiměřené lhůtě neodstraní. § 150 Jen
právnická osoba, jejíž status veřejné
prospěšnosti je ve veřejném
rejstříku zapsán, má právo uvést ve
svém názvu, že je veřejně prospěšná. Orgány
právnické osoby (1) Zákon
stanoví, popřípadě zakladatelské
právní jednání určí, jakým
způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů
právnické osoby za ni rozhodují a
nahrazují její vůli. (2) Dobrá
víra členů orgánu právnické osoby se
přičítá právnické
osobě. § 152 (1) Právnická osoba si tvoří orgány o jednom členu (individuální) nebo
o více členech (kolektivní). (2) Fyzická
osoba, která je členem orgánu právnické
osoby a která je
do funkce volena, jmenována či jinak povolána
(dále jen „člen voleného
orgánu“), musí být plně
svéprávná. To platí i pro zástupce
právnické osoby,
která je sama členem voleného orgánu jiné
právnické osoby. (3)
Týká-li se hlavní činnost právnické
osoby nezletilých nebo osob s
omezenou svéprávností a není-li
hlavním účelem právnické osoby
podnikání, může
zakladatelské právní jednání určit,
že členem voleného kolektivního orgánu
právnické osoby může být i osoba nezletilá
nebo osoba s omezenou svéprávností. § 153 (1) Osoba, jejíž úpadek byl osvědčen, se může stát členem voleného
orgánu, oznámila-li to předem tomu, kdo ji do funkce povolává; to neplatí,
pokud od skončení insolvenčního řízení uplynuly alespoň tři roky. (2) Byl-li osvědčen úpadek osoby, která je členem voleného orgánu,
oznámí to tato osoba bez zbytečného odkladu tomu, kdo ji do funkce povolal. (3) Nedošlo-li k oznámení, může se domáhat každý, kdo na tom má právní
zájem, aby člena voleného orgánu z funkce odvolal soud. To neplatí, rozhodl-li
ten, kdo člena voleného orgánu povolal, poté, co se o osvědčení úpadku této
osoby dozvěděl, že má ve funkci setrvat. § 154 Je-li
členem voleného orgánu právnické osoby
jiná právnická osoba, zmocní
fyzickou osobu, aby ji v orgánu zastupovala, jinak
právnickou osobu zastupuje
člen jejího statutárního orgánu. § 155 (1) Byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle
zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo.
Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost
být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě
oznámí bez zbytečného odkladu. (2) Hledí-li se na povolání osoby do funkce člena voleného orgánu,
jako by se nestalo, nebo je-li povolání neplatné, nedotýká se to práva nabytého
v dobré víře. § 156 (1) Je-li orgán kolektivní, rozhoduje o záležitostech právnické osoby
ve sboru. Je schopen usnášet se za přítomnosti nebo jiné účasti většiny členů a
rozhoduje většinou hlasů zúčastněných členů. (2) Je-li působnost jednotlivých členů orgánu rozdělena podle určitých
oborů, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. Rozdělení působnosti nezbavuje
další členy povinnosti dohlížet, jak jsou záležitosti právnické osoby
spravovány. § 157 (1) Je-li rozhodnutí přijato, zaznamená se na žádost člena voleného
orgánu, který návrhu odporoval, jeho odchylný názor. (2) Byl-li návrh přijat za neúčasti některého z členů, je tento člen
oprávněn dozvědět se obsah rozhodnutí. § 158 (1) Zakladatelské
právní jednání může stanovit pro schopnost
orgánu
usnášet se vyšší počet
zúčastněných, vyžádat pro přijetí
rozhodnutí vyšší počet
hlasů nebo stanovit postup, kterým lze způsob
rozhodování orgánu měnit. (2) Zakladatelské
právní jednání může připustit
rozhodování orgánu i
mimo zasedání v písemné formě nebo s
využitím technických prostředků. (3) Zakladatelské právní jednání může určit, že v případě dosažení rovnosti
hlasů při rozhodování voleného orgánu právnické osoby rozhoduje hlas
předsedajícího. § 159 (1) Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude
vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se
za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to
musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro
sebe důsledky. (2) Člen voleného orgánu vykonává funkci osobně; to však nebrání tomu,
aby člen zmocnil pro jednotlivý případ jiného člena téhož orgánu, aby za něho
při jeho neúčasti hlasoval. (3) Nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí
způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu
nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu
nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci. § 160 Odstoupí-li
člen voleného orgánu ze své funkce
prohlášením došlým
právnické
osobě, zaniká funkce uplynutím dvou měsíců od
dojití prohlášení. Jednání
za právnickou osobu Kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje,
neplyne-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k
jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním
zařazení. § 162 Zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným do
veřejného rejstříku, nelze namítat, že právnická osoba nepřijala potřebné
usnesení, že usnesení bylo stiženo vadou, nebo že člen orgánu přijaté usnesení
porušil. § 163 Statutárnímu
orgánu náleží veškerá působnost,
kterou zakladatelské právní
jednání, zákon nebo rozhodnutí
orgánu veřejné moci nesvěří jinému
orgánu
právnické osoby. § 164 (1) Člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech
záležitostech. (2) Náleží-li
působnost statutárního orgánu více
osobám, tvoří
kolektivní statutární orgán.
Neurčí-li zakladatelské právní
jednání, jak jeho
členové právnickou osobu zastupují, činí
tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li
zakladatelské právní jednání, aby
členové statutárního orgánu jednali
společně,
může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně,
jen byl-li
zmocněn k určitému právnímu jednání. (3)
Má-li právnická osoba s kolektivním
statutárním orgánem zaměstnance,
pověří jednoho člena statutárního orgánu
právním jednáním vůči zaměstnancům;
jinak tuto působnost vykonává předseda
statutárního orgánu. § 165 (1) Nemá-li
statutární orgán dostatečný počet členů
potřebný k
rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo
osvědčí právní zájem,
chybějící členy
soud na dobu než budou noví členové povoláni
postupem určeným v zakladatelském
právním jednání; jinak soud jmenuje
právnické osobě opatrovníka, a to i bez
návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví. (2) Soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu,
jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a
nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat. § 166 (1) Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém
vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví
veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí
obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu
nezapsaného do veřejného rejstříku. (2) Omezení
zástupčího oprávnění vnitřním
předpisem právnické osoby má
účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí
být známo. § 167 Právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých
úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči
třetí osobě. Zrušení
právnické osoby (1) Právnická osoba se zrušuje právním jednáním, uplynutím doby,
rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo dosažením účelu, pro který byla ustavena,
a z dalších důvodů stanovených zákonem. (2) O
dobrovolném zrušení právnické osoby
rozhoduje její příslušný
orgán. § 169 (1) Po zrušení právnické osoby se vyžaduje její likvidace, ledaže celé
její jmění nabývá právní nástupce, nebo stanoví-li zákon jinak. (2) Neplyne-li z právního jednání o zrušení právnické osoby, zda je
rušena s likvidací nebo bez likvidace, platí, že je zrušena s likvidací. § 170 Kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může rozhodnutí změnit,
dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace. § 171 S likvidací se právnická osoba zrušuje
§ 172 (1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez
návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže
(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který
lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k
odstranění nedostatků. § 173 (1) Zrušuje-li se právnická osoba při přeměně, zrušuje se bez
likvidace dnem účinnosti přeměny. (2) Byl-li osvědčen úpadek právnické osoby, zrušuje se bez likvidace
zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení, nebo zrušením konkursu
proto, že majetek je zcela nepostačující; do likvidace však vstoupí, objeví-li
se po skončení insolvenčního řízení nějaký majetek. Přeměna
právnické osoby (1) Přeměnou právnické osoby je fúze, rozdělení a změna právní formy. (2) Právnická osoba může změnit právní formu, jen stanoví-li to zákon. § 175 (1) Kdo rozhodl o přeměně právnické osoby, může rozhodnutí změnit,
dokud se přeměna nestane účinnou. (2) Stane-li se přeměna právnické osoby účinnou, nelze rozhodnout, že
nenastala, ani vyslovit neplatnost právního jednání, které k přeměně vedlo, a
nelze zrušit zápis přeměny do veřejného rejstříku. § 176 (1) Při
přeměně musí být stanoven rozhodný den, od něhož
se jednání
zanikající právnické osoby považuje z
účetního hlediska za jednání
uskutečněné
na účet nástupnické právnické osoby. (2) Ke
dni předcházejícímu rozhodný den
sestaví zanikající právnická
osoba nebo právnická osoba rozdělovaná
odštěpením konečnou účetní závěrku.
K
rozhodnému dni sestaví nástupnická
právnická osoba nebo právnická osoba
rozdělovaná odštěpením zahajovací rozvahu. § 177 (1) Účinnost
přeměny právnické osoby zapisované do
veřejného rejstříku
nastává dnem zápisu do veřejného
rejstříku. V takovém případě se rozhodný
den
stanoví tak, aby nepředcházel den podání
návrhu na zápis přeměny do veřejného
rejstříku o více než dvanáct měsíců. (2) Jsou-li zúčastněné osoby zapsány do veřejného rejstříku v různých
obvodech, podá se návrh na zápis přeměny v kterémkoli z nich a orgán veřejné
moci zapíše do veřejného rejstříku všechny zapisované skutečnosti k témuž dni. § 178 (1) Fúze se děje sloučením nebo splynutím nejméně dvou zúčastněných
právnických osob. Sloučení nebo splynutí se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. (2) Při sloučení nejméně jedna ze zúčastněných osob zaniká; práva a
povinnosti zanikajících osob přecházejí na jedinou ze zúčastněných osob jako na
nástupnickou právnickou osobu. (3) Při splynutí zanikají všechny zúčastněné osoby a na jejich místě vzniká
nová právnická osoba jako osoba nástupnická; na ni přecházejí práva a
povinnosti všech zanikajících osob. § 179 (1) Právnická osoba se rozštěpením rozděluje se založením nových
právnických osob, nebo se rozděluje za současného sloučení s jinými právnickými
osobami (dále jen „rozdělení sloučením“). Právnická osoba se může založit i
odštěpením, nebo spojením více způsobů rozdělení. Rozdělení sloučením,
odštěpení, jakož i jiné způsoby rozdělení, se považují za převod činnosti
zaměstnavatele. (2) Pokud rozdělením rozdělovaná právnická osoba zaniká a její práva a
povinnosti přecházejí na několik nástupnických právnických osob, pak
(3)
Při rozdělení právnické osoby
odštěpením se rozdělovaná právnická
osoba
neruší, ani nezaniká, ale vyčleněná
část jejích práv a povinností
přechází na
existující nebo nově založenou nástupnickou osobu. § 180 V případech uvedených v § 179 odst. 2 nebo 3 rozhodne příslušný orgán
právnické osoby, kteří zaměstnanci zanikající právnické osoby se stanou
zaměstnanci jednotlivých nástupnických právnických osob. § 181 Fúzovat a rozdělovat se mohou právnické osoby o různé právní formě jen
tehdy, stanoví-li tak zákon. § 182 Přechází-li
přeměnou právnické osoby její jmění na
nástupnickou právnickou
osobu a vyžaduje-li se podle jiného právního
předpisu souhlas orgánu veřejné
moci k převodu práv a povinností, vyžaduje se tento
souhlas i k přeměně
právnické osoby. § 183 (1) Při změně právní formy se neruší ani nezaniká právnická osoba,
jejíž právní forma se mění, pouze se mění její právní poměry, a jde-li o
korporaci, také právní postavení jejích členů. (2) Není-li
den, k němuž byl vyhotoven návrh smlouvy nebo rozhodnutí
o
změně právní formy rozvahovým dnem podle
jiného právního předpisu, sestaví
právnická osoba k tomuto dni mezitímní
účetní závěrku. Údaje, z nichž je
sestavena účetní závěrka ke dni
zpracování změny právní formy, nesmí
předcházet
den rozhodnutí právnické osoby o změně
právní formy více než tři měsíce. § 184 (1) O přeměně právnické osoby zřízené zákonem lze rozhodnout, pokud to
zákon výslovně stanoví. (2) O přeměně právnické osoby zřízené rozhodnutím orgánu veřejné moci
rozhoduje tento orgán. Zánik
právnické osoby Právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká dnem výmazu z
veřejného rejstříku. § 186 Právnická
osoba, která nepodléhá zápisu do
veřejného rejstříku, zaniká
skončením likvidace. Likvidace (1) Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby
(likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým
zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona. (2) Právnická osoba vstupuje do likvidace dnem, kdy je zrušena nebo
prohlášena za neplatnou. Vstoupí-li právnická osoba zapsaná ve veřejném
rejstříku do likvidace, navrhne likvidátor bez zbytečného odkladu zápis vstupu
do likvidace do veřejného rejstříku. Po dobu likvidace užívá právnická osoba
svůj název s dodatkem „v likvidaci“. § 188 Vstoupí-li právnická osoba do likvidace, nesmí za ni nikdo právně jednat
mimo rozsah stanovený v § 196 od okamžiku, kdy se o jejím vstupu do likvidace
dozvěděl nebo kdy se o něm dozvědět měl a mohl. § 189 (1) Při
vstupu do likvidace povolá příslušný
orgán právnické osobě
likvidátora; likvidátorem může být jen osoba
způsobilá být členem statutárního
orgánu. Zanikne-li funkce likvidátora ještě před
zánikem právnické osoby,
povolá příslušný orgán
právnické osobě bez zbytečného odkladu
nového
likvidátora. (2) Je-li právnická osoba v likvidaci a nebyl-li likvidátor povolán,
vykonávají jeho působnost všichni členové statutárního orgánu. § 190 Je-li k likvidaci právnické osoby povoláno několik likvidátorů, tvoří
kolektivní orgán. § 191 (1) Právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán
likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud
jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby. (2) Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá
likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora. (3) Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při
postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu
člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit.
Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze
spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. (4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho
soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. § 192 Jmenoval-li likvidátora soud, poskytnou třetí osoby likvidátorovi součinnost
ve stejném rozsahu, v jakém jsou povinny poskytnout ji insolvenčnímu správci. § 193 Likvidátor
nabývá působnosti statutárního
orgánu okamžikem svého povolání.
Za řádný výkon funkce likvidátor
odpovídá stejně jako člen statutárního
orgánu. § 194 Jen soud může odvolat z funkce likvidátora, kterého do funkce jmenoval. § 195 Odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal. § 196 (1) Činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a
cíli likvidace. (2) Nabyla-li právnická osoba dědictví nebo odkaz s podmínkou,
doložením času nebo s příkazem, tato omezení likvidátor dodrží. Jestliže však
právnická osoba obdržela účelově vázané prostředky z veřejných rozpočtů,
použije likvidátor tyto prostředky podle rozhodnutí orgánu, který je poskytl;
obdobně likvidátor postupuje, jestliže právnická osoba obdržela prostředky
účelově vázané k dosažení veřejně prospěšného účelu. § 197 Likvidátor uspokojí v průběhu likvidace přednostně pohledávky zaměstnanců;
to neplatí, je-li právnická osoba v úpadku. § 198 (1) Likvidátor
oznámí vstup právnické osoby do likvidace
všem známým
věřitelům. (2) Likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za
sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s
výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být
kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění. § 199 (1) Likvidátor sestaví ke dni vstupu právnické osoby do likvidace
zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. (2) Likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému
věřiteli, který o to požádá. § 200 Zjistí-li likvidátor v průběhu likvidace, že právnická osoba je v úpadku,
podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, ledaže se jedná o případ uvedený
v § 201. § 201 (1) Jedná-li se o případ podle § 173 odst. 2 a likvidační
podstata nepostačuje k splnění všech dluhů, likvidátor z výtěžku uhradí v prvé
skupině náklady likvidace, ve druhé skupině ze zůstatku uspokojí pohledávky
zaměstnanců a poté hradí ve třetí skupině pohledávky ostatních věřitelů. (2) Není-li možné plně vyrovnat pohledávky v téže skupině, uspokojí se
poměrně. § 202 (1) Nezdaří-li
se v přiměřené době celou likvidační podstatu zpeněžit,
vyrovná likvidátor z částečného
výtěžku přednostně náklady a pohledávky z
první
a pak z druhé skupiny, je-li to možné; tím
není dotčen § 201 odst. 2. Poté
likvidátor nabídne věřitelům pohledávek
třetí skupiny likvidační podstatu k
převzetí na úhradu dluhů. (2) Nezdaří-li se v přiměřené době zpeněžit likvidační podstatu ani
zčásti, anebo nejsou-li z částečného výtěžku pohledávky první a druhé skupiny
zcela vyrovnány, likvidátor nabídne likvidační podstatu k převzetí všem
věřitelům. (3) O věřiteli, jemuž byla likvidační podstata nabídnuta podle
odstavce 1 nebo 2 a do dvou měsíců se k nabídce nevyjádřil, platí, že
nabídku přijal; tento účinek nenastane, nepoučil-li jej o tom likvidátor v
nabídce. § 203 (1) Věřitelům,
kteří převezmou likvidační podstatu, náleží
každému
podíl určený poměrem výše jejich
pohledávek; ve zbytku jejich pohledávky zanikají. (2) Odmítne-li některý z věřitelů účast na převzetí likvidační
podstaty, považuje se jeho pohledávka za zaniklou. To neplatí, pokud se
následně zjistí dosud neznámý majetek právnické osoby. § 204 (1) Odmítnou-li všichni věřitelé likvidační podstatu převzít, přechází
likvidační podstata dnem zániku právnické osoby na stát; likvidátor to bez
zbytečného odkladu oznámí orgánu příslušnému podle jiného zákona. (2) Bez zřetele k § 201 až 203 náleží věřiteli, který je podle jiného
zákona věřitelem zajištěným, uspokojení z jistoty, kterou byla jeho pohledávka
zajištěna. Nebude-li zajištěný věřitel takto plně uspokojen ve své pohledávce,
náleží mu ve zbytku plnění podle § 201 až 203. § 205 (1) Jakmile likvidátor dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním
zůstatkem nebo předání likvidační podstaty podle § 202 nebo oznámení podle §
204, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž uvede alespoň, jak
bylo s likvidační podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití
likvidačního zůstatku. K témuž dni likvidátor sestaví účetní závěrku.
Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový záznam. (2) Konečnou
zprávu, návrh na použití likvidačního
zůstatku a účetní
závěrku předloží likvidátor ke
schválení tomu, kdo jej povolal do funkce. Ten,
kdo se stal likvidátorem podle § 189 odst. 1,
předloží konečnou zprávu,
návrh na použití likvidačního zůstatku a
účetní závěrku tomu orgánu
právnické
osoby, který má působnost ho z funkce odvolat,
popřípadě působnost ho
kontrolovat. Není-li takový orgán, předloží
likvidátor tyto doklady a návrhy ke
schválení soudu. (3) Výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku nebrání, že nebyly
schváleny dokumenty uvedené v odstavci 1. § 206 (1) Dokud nejsou uspokojena práva všech věřitelů, kteří své pohledávky
přihlásili včas podle § 198, nelze vyplácet podíl na likvidačním zůstatku ani
ve formě zálohy, ani jej jinak použít. (2) Je-li pohledávka sporná nebo není-li ještě splatná, lze likvidační
zůstatek použít jen, byla-li věřiteli poskytnuta dostatečná jistota. § 207 Likvidace končí použitím likvidačního zůstatku, převzetím likvidační
podstaty věřiteli, nebo jejím odmítnutím. Likvidátor podá do třiceti dnů od
skončení likvidace návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku. § 208 Zjistí-li
se ještě před výmazem právnické osoby z
veřejného rejstříku její
dosud neznámý majetek nebo objeví-li se potřeba
jiných nezbytných opatření,
likvidace neskončí a likvidátor tento majetek
vypořádá nebo provede další
nezbytná opatření. Po ukončení těchto
jednání postupuje podle § 205 až 207;
ustanovení § 170 se nepoužije. § 209 (1) Zjistí-li
se neznámý majetek právnické osoby po
jejím výmazu z
veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný
zájem hodný právní ochrany, soud na
návrh toho, kdo osvědčí právní
zájem, zruší výmaz právnické
osoby, rozhodne o
její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede
veřejný rejstřík, do něho podle
tohoto rozhodnutí zapíše obnovení
právnické osoby, skutečnost, že je v
likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se
na právnickou osobu hledí,
jako by nikdy nezanikla. (2) Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjištění neznámého
majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů. Oddíl 2 Pododdíl
1 § 210 (1) Korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob. (2) Na právnickou osobu tvořenou jediným členem se hledí jako na
korporaci. § 211 (1) Korporace může mít jediného člena, připouští-li to zákon. V
takovém případě jediný člen korporace v ní nemůže z vlastní vůle ukončit
členství, ledaže v důsledku toho na jeho místo vstoupí nová osoba. (2) Klesne-li počet členů korporace pod počet stanovený zákonem, soud
ji i bez návrhu zruší a rozhodne o její likvidaci. Nejprve jí však poskytne
přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. § 212 (1) Přijetím
členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se
čestně a zachovávat její vnitřní řád.
Korporace nesmí svého člena bezdůvodně
zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit
jeho členská práva i oprávněné
zájmy. (2) Zneužije-li
člen soukromé korporace hlasovací právo k
újmě celku,
rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže
právní zájem, že k hlasu tohoto člena
nelze pro určitý případ přihlížet. Toto
právo zaniká, pokud návrh není podán
do
tří měsíců ode dne, kdy k zneužití hlasu
došlo. § 213 Poškodí-li korporaci její člen nebo člen jejího orgánu způsobem, který
zakládá jeho povinnost k náhradě a kterým byl poškozen i jiný člen korporace na
hodnotě své účasti, a domáhá-li se náhrady jen tento člen, může soud škůdci i
bez zvláštního návrhu uložit povinnost nahradit způsobenou škodu jen korporaci,
pokud to odůvodňují okolnosti případu, zejména pokud je dostatečně zřejmé, že
se takovým opatřením vyrovná i škoda na znehodnocené účasti. Pododdíl
2 § 214 (1) Alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho
naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v
něm. (2) Vytvoří-li spolky k uplatňování společného zájmu nový spolek jako
svůj svaz, vyjádří v názvu nového spolku jeho svazovou povahu. § 215 (1) Nikdo nesmí být nucen k účasti ve spolku a nikomu nesmí být
bráněno vystoupit z něho. (2) Členové spolku neručí za jeho dluhy. § 216 Název spolku musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, postačí
však zkratka „z. s.“. § 217 (1) Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů,
k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost
hlavní činností spolku být nemůže. (2) Vedle
hlavní činnosti může spolek vyvíjet též
vedlejší
hospodářskou činnost spočívající v
podnikání nebo jiné výdělečné
činnosti, je-li
její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v
hospodárném využití spolkového
majetku. (3) Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně
správy spolku. Založení
spolku Zakladatelé založí spolek, shodnou-li se na obsahu stanov; stanovy obsahují
alespoň
§ 219 Stanovy mohou založit pobočný spolek jako organizační jednotku spolku nebo
určit, jakým způsobem se pobočný spolek zakládá a který orgán rozhoduje o
založení, zrušení nebo přeměně pobočného spolku. § 220 (1) Určí-li stanovy, že členství je různého druhu, vymezí zároveň
práva a povinnosti spojené s jednotlivými druhy členství. (2) Omezit
práva nebo rozšířit povinnosti spojené s
určitým druhem
členství lze jen za podmínek určených předem ve
stanovách, jinak se souhlasem
většiny dotčených členů. To neplatí, má-li
spolek k omezení práv nebo rozšíření
povinností spravedlivý důvod. § 221 Stanovy musí být uloženy v úplném znění v sídle spolku. Ustavující
schůze (1) Spolek lze založit i usnesením ustavující schůze tvořícího se
spolku. Na ustavující schůzi se obdobně použijí ustanovení o členské schůzi. (2) Návrh stanov vypracuje a další zájemce o založení spolku svolá
vhodným způsobem k ustavující schůzi svolavatel. Správnost a úplnost listiny
přítomných ověří svolavatel nebo osoba jím pověřená. § 223 Každý,
kdo se dostaví na ustavující schůzi a splňuje
podmínky pro členství
ve spolku, se zapíše do listiny přítomných,
podepíše se k údaji o svém jménu a
bydlišti nebo sídlu. Správnost a úplnost
listiny přítomných ověří svolatel nebo
osoba jím pověřená. Platí, že osoby zapsané
v listině přítomných podaly řádnou
přihlášku do spolku. § 224 (1) Ustavující
schůzi zahájí svolavatel nebo osoba jím
pověřená. Sdělí
ustavující schůzi počet přítomných a
seznámí ji s jednáními, která
svolavatel v
zájmu spolku již učinil. Dále navrhne
ustavující schůzi pravidla pro její
jednání a volbu předsedajícího i
případných dalších činovníků. (2) Ustavující schůze volí členy těch orgánů, které podle určení
zákona a stanov zvolit má. (3) Ustavující schůze přijímá usnesení většinou hlasů přítomných v době
hlasování. (4) Kdo hlasoval proti přijetí návrhu stanov, může od přihlášky do spolku
odstoupit. O tom musí být učiněn záznam v listině přítomných opatřený podpisy
odstupujícího a toho, kdo záznam učinil. § 225 Účastní-li se ustavující schůze alespoň tři osoby, mohou schválit stanovy
podle § 218. Vznik
spolku (1) Spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. (2) Návrh na zápis spolku do veřejného rejstříku podávají zakladatelé
nebo osoba určená ustavující schůzí. (3) Není-li spolek do veřejného rejstříku zapsán do třiceti dnů od podání
návrhu na zápis a není-li v této lhůtě ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí
zápisu, považuje se spolek za zapsaný do veřejného rejstříku třicátým dnem od
podání návrhu. § 227 Pokračuje-li spolek v činnosti i poté, co byl jeho zápis do veřejného
rejstříku odmítnut, použijí se ustanovení o společnosti. Pobočný
spolek (1) Právní osobnost pobočného spolku se odvozuje od právní osobnosti
hlavního spolku. Pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v
rozsahu určeném stanovami hlavního spolku a zapsaném ve veřejném rejstříku. (2) Název pobočného spolku musí obsahovat příznačný prvek názvu
hlavního spolku a vyjádřit jeho vlastnost pobočného spolku. § 229 (1) Pobočný spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. (2) Návrh na zápis pobočného spolku do veřejného rejstříku podává
hlavní spolek. (3) Není-li rozhodnutí o zápisu nebo o jeho odmítnutí vydáno do třiceti dnů
od podání návrhu na zápis, považuje se pobočný spolek za zapsaný do veřejného
rejstříku. (4) Z právních jednání pobočného spolku vzniklých přede dnem jeho zápisu do
veřejného rejstříku je hlavní spolek oprávněn a zavázán společně a nerozdílně s
pobočným spolkem. Ode dne zápisu pobočného spolku do veřejného rejstříku ručí
hlavní spolek za dluhy pobočného spolku v rozsahu určeném stanovami. § 230 (1) Zrušením hlavního spolku se zrušuje i pobočný spolek. (2) Hlavní spolek nezanikne dříve, než zaniknou všechny pobočné
spolky. § 231 Nabytím statusu veřejné prospěšnosti pro hlavní spolek nabývají tento
status i pobočné spolky. Vzdá-li se hlavní spolek statusu veřejné prospěšnosti,
nebo je-li mu odejmut, pozbývají jej i pobočné spolky. Členství (1) Neurčí-li stanovy jinak, váže se členství ve spolku na osobu člena
a nepřechází na jeho právního nástupce. (2) Je-li členem spolku právnická osoba, zastupuje ji statutární
orgán, ledaže právnická osoba určí jiného zástupce. § 233 (1) Po vzniku spolku může členství v něm vzniknout přijetím za člena
nebo jiným způsobem určeným stanovami. (2) Kdo se uchází o členství ve spolku, projevuje tím vůli být vázán
stanovami od okamžiku, kdy se stane členem spolku. (3) O přijetí za člena rozhoduje orgán určený stanovami, jinak nejvyšší
orgán spolku. § 234 Má se za to, že vznikem členství v pobočném spolku vzniká i členství v
hlavním spolku; to platí i o zániku členství. § 235 Stanovy mohou určit výši a splatnost členského příspěvku nebo určí, který
orgán spolku určí výši a splatnost členského příspěvku a jakým způsobem. § 236 (1) Vede-li spolek seznam členů, stanovy určí, jakým způsobem provádí
v seznamu členů zápisy a výmazy týkající se členství osob ve spolku. Stanovy
dále určí, jak bude seznam členů zpřístupněn, anebo že zpřístupněn nebude. (2) Každý
člen, a to i bývalý, obdrží na svou žádost
od spolku na jeho
náklady potvrzení s výpisem ze seznamu členů
obsahující údaje o své osobě,
popřípadě potvrzení, že tyto údaje byly
vymazány. Namísto zemřelého člena může
o potvrzení požádat jeho manžel, dítě nebo rodič,
a není-li žádný z nich, může
o vydání potvrzení žádat jiná osoba
blízká nebo dědic, prokáží-li zájem
hodný
právní ochrany. (3) Seznam členů může být uveřejněn se souhlasem všech členů, kteří jsou v
něm zapsáni; při uveřejnění neúplného seznamu členů musí být z něho patrné, že
je neúplný. Zánik
členství Členství ve spolku zaniká vystoupením, vyloučením, nebo dalšími způsoby
uvedenými ve stanovách nebo v zákoně. § 238 Neurčí-li stanovy jinak, zanikne členství, pokud člen nezaplatí členský
příspěvek ani v přiměřené lhůtě určené spolkem dodatečně ve výzvě k zaplacení,
ačkoli byl na tento následek ve výzvě upozorněn. § 239 (1) Neurčí-li
stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který
závažně porušil povinnost
vyplývající z členství a v přiměřené
lhůtě nápravu
nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje,
nelze-li porušení
povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť
závažnou újmu. (2) Rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu. § 240 (1) Neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena
statutární orgán. (2) Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné
formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro
vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem
na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je
k prospěchu. § 241 (1) Člen může do patnácti dnů od doručení rozhodnutí v písemné formě
navrhnout, aby rozhodnutí o jeho vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, ledaže
stanovy určí jiný orgán. (2) Příslušný orgán zruší rozhodnutí o vyloučení člena, odporuje-li
vyloučení zákonu nebo stanovám; rozhodnutí o vyloučení člena může zrušit i v
jiných odůvodněných případech. § 242 Vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o
svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto
právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří
měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne,
kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu
členů; jinak toto právo zaniká. Organizace
spolku Orgány
spolku jsou statutární orgán a
nejvyšší orgán, případně
kontrolní
komise, rozhodčí komise a další orgány
určené ve stanovách. Stanovy mohou
orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li
tím klamný dojem o jejich
povaze. § 244 Stanovy
určí, je-li statutární orgán
kolektivní (výbor) nebo individuální
(předseda). Neurčí-li stanovy jinak, volí a
odvolává členy statutárního orgánu
nejvyšší orgán spolku. § 245 Na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým
mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením
zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato
usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout. § 246 (1) Neurčí-li stanovy funkční období členů volených orgánů spolku, je
toto období pětileté. (2) Neurčí-li stanovy jinak, mohou členové volených orgánů spolku,
jejichž počet neklesl pod polovinu, kooptovat náhradní členy do nejbližšího
zasedání orgánu příslušného k volbě. (3)
Neurčí-li stanovy jinak, použijí se pro
svolání, zasedání a
rozhodování
kolektivních orgánů spolku § 156 a § 159
odst. 2 a přiměřeně též
ustanovení o členské schůzi. § 247 (1) Stanovy určí, který orgán je nejvyšším orgánem spolku; do jeho
působnosti zpravidla náleží určit hlavní zaměření činnosti spolku, rozhodovat o
změně stanov, schválit výsledek hospodaření spolku, hodnotit činnost dalších
orgánů spolku i jejich členů a rozhodnout o zrušení spolku s likvidací nebo o
jeho přeměně. (2) Je-li
podle stanov statutární orgán spolku i jeho
nejvyšším
orgánem a není-li s to vykonávat působnost po dobu
delší než jeden měsíc, může
alespoň pětina členů spolku svolat shromáždění
všech členů spolku; na
shromáždění přechází působnost
nejvyššího orgánu spolku. To
neplatí, určí-li
stanovy něco jiného. (3) Neurčí-li stanovy jinak, je nejvyšším orgánem spolku členská schůze;
ustanovení § 248 až 257 se na členskou schůzi použijí, pokud stanovy neurčí
něco jiného. Členská
schůze (1) Členskou
schůzi svolává k zasedání
statutární orgán spolku nejméně
jedenkrát do roka. (2) Statutární orgán spolku svolá zasedání členské schůze z podnětu
alespoň třetiny členů spolku nebo kontrolního orgánu spolku. Nesvolá-li
statutární orgán spolku zasedání členské schůze do třiceti dnů od doručení
podnětu, může ten, kdo podnět podal, svolat zasedání členské schůze na náklady
spolku sám. § 249 (1) Zasedání členské schůze se svolá vhodným způsobem ve lhůtě určené
stanovami, jinak nejméně třicet dnů před jeho konáním. Z pozvánky musí být
zřejmé místo, čas a pořad zasedání. (2) Je-li zasedání svoláno podle § 248, může být pořad zasedání proti
návrhu uvedenému v podnětu změněn jen se souhlasem toho, kdo podnět podal. (3) Místo a čas zasedání se určí tak, aby co nejméně omezovaly možnost
členů se ho účastnit. § 250 (1) Kdo zasedání svolal, může je odvolat nebo odložit stejným
způsobem, jakým bylo svoláno. Stane-li se tak méně než týden před oznámeným
datem zasedání, nahradí spolek členům, kteří se na zasedání dostavili podle
pozvánky, účelně vynaložené náklady. (2) Je-li zasedání svoláno podle § 248, může být odvoláno či odloženo
jen na návrh nebo se souhlasem toho, kdo k němu dal podnět. § 251 Každý člen je oprávněn účastnit se zasedání a požadovat i dostat na něm
vysvětlení záležitostí spolku, vztahuje-li se požadované vysvětlení k předmětu
zasedání členské schůze. Požaduje-li člen na zasedání sdělení o skutečnostech,
které zákon uveřejnit zakazuje nebo jejichž prozrazení by spolku způsobilo vážnou
újmu, nelze mu je poskytnout. § 252 (1) Členská
schůze je schopna usnášet se za účasti
většiny členů
spolku. Usnesení přijímá většinou hlasů
členů přítomných v době usnášení;
každý
člen má jeden hlas. (2) Určí-li stanovy při úpravě různých druhů členství ve spolku, že je
s určitým druhem členství spojen pouze hlas poradní, nepřihlíží se k tomuto
hlasu pro účely odstavce 1. § 253 (1) Kdo
zasedání zahájí, ověří, zda je
členská schůze schopna se
usnášet. Poté zajistí volbu předsedy
zasedání a případně i dalších
činovníků,
vyžadují-li jejich volbu stanovy. (2) Předseda vede zasedání tak, jak byl jeho pořad ohlášen, ledaže se
členská schůze usnese na předčasném ukončení zasedání. (3) Záležitost, která nebyla zařazena na pořad zasedání při jeho
ohlášení, lze rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech členů spolku
oprávněných o ní hlasovat. § 254 (1) Statutární
orgán spolku zajistí vyhotovení zápisu ze
zasedání do
třiceti dnů od jejího ukončení. Není-li to
možné, vyhotoví zápis ten, kdo
zasedání předsedal nebo koho tím pověřila
členská schůze. (2) Ze
zápisu musí být patrné, kdo
zasedání svolal a jak, kdy se
konalo, kdo je zahájil, kdo mu předsedal, jaké
případné další činovníky
členská
schůze zvolila, jaká usnesení přijala a kdy byl
zápis vyhotoven. (3) Každý člen spolku může nahlížet do zápisů ze zasedání za podmínek
určených stanovami. Neurčí-li stanovy jinak, lze toto právo vykonat v sídle
spolku. § 255 Stanovy
mohou určit, že se zasedání členské schůze bude
konat formou
dílčích členských schůzí, případně
též, o kterých záležitostech tímto způsobem
rozhodnout nelze. Připustí-li stanovy zasedání
dílčích členských schůzí, určí
rovněž období, v němž se všechna zasedání
musí konat. Pro schopnost usnášet se
a pro přijímání usnesení se
zúčastnění členové a odevzdané hlasy
sčítají. § 256 (1) Stanovy mohou určit, že působnost členské schůze plní shromáždění
delegátů. (2) Každý delegát musí být volen stejným počtem hlasů. Není-li to
dobře možné, mohou stanovy určit pro volbu delegátů rozumnou odchylku. § 257 (1) Není-li
členská schůze na svém zasedání schopna
usnášet se, může
statutární orgán nebo ten, kdo původní
zasedání svolal, svolat novou pozvánkou
ve lhůtě patnácti dnů od předchozího
zasedání členskou schůzi na náhradní
zasedání. Z pozvánky musí být
zřejmé, že se jedná o náhradní
zasedání členské
schůze. Náhradní zasedání členské
schůze se musí konat nejpozději do šesti
týdnů ode dne, na který bylo zasedání
členské schůze předtím svoláno. (2) Na náhradním zasedání může členská schůze jednat jen o
záležitostech zařazených na pořad předchozího zasedání. Usnesení může přijmout
za účasti libovolného počtu členů, ledaže stanovy určí něco jiného. (3) Rozhoduje-li členská schůze na zasedání dílčích členských schůzí
nebo rozhoduje-li namísto ní shromáždění delegátů, postupuje se podle odstavců
1 a 2 obdobně. Neplatnost
rozhodnutí orgánu spolku Každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může
navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho
rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u
orgánů spolku. § 259 Právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy
se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do
jednoho roku od přijetí rozhodnutí. § 260 (1) Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona
nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku
hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. (2) Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím
podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře. § 261 (1) Porušil-li spolek základní členské právo člena závažným způsobem,
má člen právo na přiměřené zadostiučinění. (2) Namítne-li to spolek, soud právo na zadostiučinění členu spolku
nepřizná, nebylo-li uplatněno
Kontrolní
komise (1) Zřídí-li stanovy kontrolní komisi, vyžaduje se, aby měla alespoň
tři členy. Neurčí-li stanovy jinak, volí a odvolává členy kontrolní komise
členská schůze. Určí-li stanovy, že členy kontrolní komise jmenuje nebo
odvolává statutární orgán, nepřihlíží se k tomu. (2) Neurčí-li stanovy další omezení, není členství v kontrolní komisi
slučitelné s členstvím ve statutárním orgánu spolku ani s funkcí likvidátora. § 263 Kontrolní komise dohlíží, jsou-li záležitosti spolku řádně vedeny a
vykonává-li spolek činnost v souladu se stanovami a právními předpisy,
nesvěří-li jí stanovy další působnost. Zjistí-li kontrolní komise nedostatky,
upozorní na ně statutární orgán, jakož i další orgány určené stanovami. § 264 V rozsahu působnosti kontrolní komise může její pověřený člen nahlížet do
dokladů spolku a požadovat od členů dalších orgánů spolku nebo od jeho
zaměstnanců vysvětlení k jednotlivým záležitostem. Rozhodčí
komise Je-li zřízena rozhodčí komise, rozhoduje sporné záležitosti náležející do
spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami; neurčí-li stanovy působnost
rozhodčí komise, rozhoduje spory mezi členem a spolkem o placení členských
příspěvků a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku. § 266 (1) Neurčí-li stanovy jinak, má rozhodčí komise tři členy, které volí
a odvolává členská schůze nebo shromáždění členů spolku. (2) Členem
rozhodčí komise může být jen bezúhonná
zletilá a plně
svéprávná osoba, která ve spolku
nepůsobí jako člen statutárního orgánu nebo
kontrolní komise. Nenavrhl-li nikdo vyslovení neplatnosti
volby člena rozhodčí
komise pro nedostatek bezúhonnosti, platí s
výhradou změny okolností, že byla
zvolena bezúhonná osoba. (3) Z činnosti rozhodčí komise je vyloučen její člen, jemuž okolnosti
případu brání nebo by mohly bránit rozhodovat nepodjatě. § 267 Řízení před rozhodčí komisí upravuje jiný právní předpis. § 268 (1) Soud zruší spolek s likvidací na návrh osoby, která na tom má
oprávněný zájem, nebo i bez návrhu v případě, že spolek, ač byl na to soudem
upozorněn,
(2) Ustanovení § 172 není dotčeno. Likvidace
spolku (1) Při zrušení spolku s likvidací sestaví likvidátor soupis jmění a
zpřístupní jej v sídle spolku všem členům. (2) Likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému členu,
který o to požádá. § 270 (1) Nelze-li povolat likvidátora jinak, jmenuje soud likvidátorem i
bez jeho souhlasu některého z členů statutárního orgánu. Není-li to možné,
jmenuje soud likvidátorem i bez jeho souhlasu některého člena spolku. (2) Likvidátor jmenovaný podle odstavce 1 nemůže z funkce
odstoupit, může však navrhnout soudu, aby jej z funkce zprostil, prokáže-li, že
na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. § 271 Likvidátor zpeněží likvidační podstatu pouze v tom rozsahu, v jakém to je
pro splnění dluhů spolku nezbytné. § 272 (1) Likvidátor naloží s likvidačním zůstatkem podle stanov. Určí-li
stanovy spolku se statusem veřejné prospěšnosti, že má být likvidační zůstatek
použit k jiným než veřejně prospěšným cílům, nepřihlíží se k tomu. (2) Nelze-li
s likvidačním zůstatkem naložit podle stanov, nabídne
likvidátor likvidační zůstatek spolku s účelem
obdobným. Není-li to možné,
nabídne likvidátor likvidační zůstatek obci, na
jejímž území má spolek sídlo.
Nepřijme-li obec nabídku do dvou měsíců,
nabývá likvidační zůstatek kraj, na
jehož území má spolek sídlo.
Získá-li likvidační zůstatek obec nebo kraj,
použije jej jen k veřejně prospěšnému cíli. § 273 Obdržel-li spolek účelově vázané plnění z veřejného rozpočtu, ustanovení §
272 se nepoužije a likvidátor naloží s příslušnou částí likvidačního zůstatku
podle rozhodnutí příslušného orgánu. Fúze
spolků Zúčastněné spolky uzavírají smlouvu o fúzi jako smlouvu o sloučení spolků,
nebo jako smlouvu o splynutí spolků. § 275 Smlouva
o fúzi obsahuje alespoň údaje o názvu,
sídle a identifikující údaj
každého ze zúčastněných spolků s uvedením,
který spolek je zanikající a který
nástupnický, a rozhodný den. § 276 (1) Smlouva o splynutí spolků obsahuje i ujednání o stanovách
nástupnického spolku. (2) Dojde-li při sloučení ke změně stanov nástupnického spolku,
obsahuje smlouva o sloučení také ujednání o této změně. § 277 (1) Společně
s návrhem smlouvy o fúzi vyhotoví členové
statutárních
orgánů zúčastněných spolků i zprávu
vysvětlující hospodářské i
právní důvody a
důsledky fúze. Zprávu lze vyhotovit i jako společnou pro
všechny zúčastněné
spolky. (2) Zpráva
vysvětlující hospodářské i
právní důvody a důsledky fúze
nemusí být vyhotovena, jsou-li všichni
členové zúčastněného spolku členy jeho
statutárního nebo kontrolního orgánu nebo
souhlasí-li s tím všichni členové
zúčastněného spolku. § 278 Zasedání
členské schůze, kterému bude návrh smlouvy o
fúzi předložen ke
schválení, musí ten, kdo je svolává,
ohlásit nejméně třicet dnů před jeho
konáním.
V této lhůtě musí být zpřístupněny
všem členům
§ 279 (1) Zúčastněné
spolky zveřejní nejméně třicet dnů před
zasedáním
členské schůze společné oznámení, v němž
uvedou, jakých spolků se fúze týká a
jaký spolek se stane nástupnickým spolkem. (2) Není-li spolek příjemcem plnění z veřejného rozpočtu, má-li
zanedbatelný počet věřitelů a je-li celková výše dluhů zanedbatelná, postačí,
pokud doručí oznámení známým věřitelům. § 280 Přihlásí-li věřitel zúčastněného spolku pohledávku do šesti měsíců ode dne,
kdy se zápis fúze stal vůči němu účinným, má právo na dostatečnou jistotu,
zhorší-li se dobytnost pohledávky. Prokáže-li věřitel, že se v důsledku fúze
dobytnost pohledávky zhorší podstatným způsobem, má právo na dostatečnou
jistotu ještě před zápisem fúze do veřejného rejstříku. § 281 (1) Návrh smlouvy o fúzi schvalují členské schůze zúčastněných spolků.
Členská schůze může návrh smlouvy o fúzi jen schválit, nebo odmítnout. (2) Zasedání
členských schůzí zúčastněných spolků může
být svoláno i
jako společné. Tehdy členské schůze
zúčastněných spolků hlasují o návrhu
smlouvy o fúzi odděleně. Pokud se však po
schválení návrhu smlouvy o fúzi volí
členové orgánů nástupnického spolku, mohou
členské schůze zúčastněných spolků
rozhodnout, že budou o těchto členech hlasovat společně. § 282 Ten,
kdo za zúčastněný spolek návrh smlouvy o
fúzi podepisuje, připojí k
podpisu kromě dalších náležitostí
také údaj, že návrh smlouvy schválila
členská
schůze spolku a kdy se tak stalo. Smlouva o fúzi je přijata
usnesením členské
schůze posledního ze zúčastněných spolků o
schválení návrhu smlouvy o fúzi a
jejím podpisem za tento spolek. § 283 Návrh na vyslovení neplatnosti smlouvy o fúzi lze podat jen společně s
návrhem na neplatnost usnesení členské schůze schvalujícího tuto smlouvu. Právo
domáhat se neplatnosti má jen zúčastněný spolek nebo osoba oprávněná podat
návrh na vyslovení neplatnosti členské schůze. § 284 (1) Návrh
na zápis fúze do veřejného rejstříku
podávají společně
všechny zúčastněné spolky. Jedná-li se o
fúzi splynutím, podepíší
návrh také
členové statutárního orgánu
nástupnického spolku. (2) Na základě návrhu provede příslušný orgán zápis fúze tak, že k
témuž dni vymaže ve veřejném rejstříku zanikající spolky, poznamená, kdo je
jejich právní nástupce, a při fúzi
§ 285 Po zápisu fúze do veřejného rejstříku nelze smlouvu o fúzi změnit nebo
zrušit. § 286 Zápisem
fúze nabývají členové
zanikajícího spolku členství v
nástupnickém
spolku. § 287 (1) Nepodají-li
zúčastněné spolky návrh na zápis
fúze do šesti měsíců
ode dne, kdy byla smlouva o fúzi uzavřena, může ten ze
zúčastněných spolků,
který byl připraven návrh podat, od smlouvy o fúzi
odstoupit. Odstoupí-li od
smlouvy i jen jedna strana, zaniká tím závazek
všech stran založený smlouvou. (2) Nepodají-li zúčastněné spolky návrh na zápis fúze do jednoho roku
ode dne, kdy byla smlouva o fúzi uzavřena, platí, že od smlouvy odstoupily
všechny zúčastněné spolky. (3) Společně a nerozdílně se spolkem, který způsobil, že návrh na zápis
fúze nebyl podán včas, nahradí ostatním spolkům škodu z toho vzniklou členové
jeho statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokáží, že vyvinuli dostatečné
úsilí, aby návrh byl podán včas. Rozdělení
spolku (1) Při rozdělení sloučením uzavírají zúčastněné spolky smlouvu o
rozdělení. (2) Smlouva o rozdělení obsahuje alespoň
(3) Dochází-li v důsledku rozdělení sloučením ke změně stanov
některého z nástupnických spolků, obsahuje smlouva o rozdělení také dohodu o
této změně. (4) Nestanoví-li
smlouva o rozdělení jinak, nabývá každý
člen
zanikajícího spolku ke dni účinnosti
rozdělení členství ve všech
nástupnických
spolcích. § 289 (1) Při rozdělení se založením nových spolků vyhotoví rozdělovaný
spolek projekt rozdělení. (2) Projekt obsahuje alespoň
(3) Nestanoví-li
projekt rozdělení jinak, nabývá každý člen
zanikajícího spolku ke dni účinnosti
rozdělení členství ve všech
nástupnických
spolcích. § 290 (1) Není-li ze smlouvy o rozdělení nebo z projektu rozdělení zřejmé,
jaký majetek přechází z rozdělovaného spolku na nástupnické spolky, platí, že
nástupnické spolky jsou spoluvlastníky takového majetku. (2) Není-li ze smlouvy o rozdělení nebo z projektu rozdělení zřejmé,
jaké dluhy přecházejí z rozdělovaného spolku na nástupnické spolky, platí, že
nástupnické spolky jsou z těchto dluhů zavázány společně a nerozdílně. § 291 (1) Při rozdělení sloučením se ustanovení o fúzi použijí obdobně. (2) Při
rozdělení se založením nových spolků
vyhotoví statutární orgán
rozdělovaného spolku společně s projektem rozdělení i
zprávu vysvětlující
hospodářské i právní důvody a důsledky
rozdělení. Zpráva nemusí být vyhotovena,
jsou-li všichni členové spolku členy jeho
statutárního orgánu, anebo
souhlasí-li s tím všichni členové spolku. § 292 (1) Zasedání členské schůze, kterému bude předložena smlouva o
rozdělení nebo projekt rozdělení ke schválení, musí ten, kdo je svolává,
ohlásit nejméně třicet dnů před jeho konáním. (2) Ve
lhůtě uvedené v odstavci 1 spolek zpřístupní
ve svém sídle
všem členům zprávu statutárního
orgánu vysvětlující hospodářské i
právní důvody
a důsledky rozdělení, je-li její vyhotovení
nutné. Zpráva musí obsahovat,
§ 293 (1) Nejméně třicet dnů před zasedáním členské schůze zveřejní
rozdělovaný spolek oznámení, v němž uvede, jakého spolku se rozdělení týká a
které spolky se stanou jeho spolky nástupnickými. V oznámení rozdělovaný spolek
též upozorní věřitele na jejich právo podle § 301. (2) Není-li spolek příjemcem plnění z veřejného rozpočtu, má-li
zanedbatelný počet věřitelů a je-li celková výše dluhu zanedbatelná, postačí,
pokud doručí oznámení známým věřitelům. § 294 (1) Smlouvu o rozdělení schvalují členské schůze zúčastněných spolků.
Ustanovení § 282 se použije obdobně. (2) Projekt rozdělení schvaluje členská schůze rozdělovaného spolku. (3) Členská schůze může smlouvu o rozdělení nebo projekt rozdělení jen
schválit, nebo odmítnout. § 295 (1) Rozdělovaný spolek podá návrh na zápis rozdělení do veřejného
rejstříku. Jedná-li se o rozdělení sloučením, podají společný návrh spolek
rozdělovaný i nástupnický. (2) Na
základě návrhu provede příslušný
orgán zápis rozdělení tak, že
k témuž dni vymaže ve veřejném rejstříku
zanikající spolek, poznamená, kdo je
jeho právní nástupce, a při rozdělení
§ 296 Po zápisu rozdělení do veřejného rejstříku nelze smlouvu o rozdělení ani
projekt rozdělení změnit nebo zrušit. § 297 (1) Nepodají-li při rozdělení sloučením zúčastněné spolky návrh na
zápis rozdělení do šesti měsíců ode dne, kdy byla smlouva o rozdělení uzavřena,
může ten ze zúčastněných spolků, který byl připraven návrh podat, od smlouvy o
rozdělení odstoupit. Odstoupí-li od smlouvy i jen jedna strana, zanikají tím
závazky všech stran založené smlouvou. (2) Nepodají-li při rozdělení sloučením zúčastněné spolky návrh na
zápis rozdělení do jednoho roku ode dne, kdy byla smlouva o rozdělení uzavřena,
platí, že od smlouvy odstoupily všechny zúčastněné spolky. (3) Společně a nerozdílně se spolkem, který způsobil, že návrh na zápis
rozdělení nebyl podán včas, nahradí ostatním spolkům škodu z toho vzniklou
členové jeho statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokáží, že vyvinuli
dostatečné úsilí, aby návrh byl podán včas. § 298 Nepodá-li rozdělovaný spolek při rozdělení se založením nových spolků návrh
na zápis rozdělení do jednoho roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí o rozdělení
přijato, ruší se marným uplynutím lhůty rozhodnutí o rozdělení. § 299 (1) Každý z nástupnických spolků ručí společně s ostatními
nástupnickými spolky za dluhy přešlé z rozdělovaného spolku na další
nástupnický spolek. (2) Dá-li si rozdělovaný spolek ocenit své jmění posudkem znalce
ustanoveného mu soudem podle jiného zákona, a to včetně odděleného ocenění
jmění přecházejícího na jednotlivé nástupnické spolky, a splní povinnost
zveřejnění podle § 269, ručí každý nástupnický spolek za dluhy podle
odstavce 1 jen do výše čistého jmění nabytého rozdělením. (3) Právo z ručení podle odstavců 1 a 2 nemohou uplatnit věřitelé, jimž se
dostalo jistoty podle § 300. § 300 Přihlásí-li věřitel zúčastněného spolku pohledávku do šesti měsíců ode dne,
kdy se zápis rozdělení stal vůči němu účinným, má právo na dostatečnou jistotu,
pokud prokáže, že se dobytnost pohledávky zhorší. Prokáže-li věřitel, že se v
důsledku rozdělení dobytnost pohledávky podstatným způsobem zhorší, má právo na
dostatečnou jistotu ještě před zápisem rozdělení do veřejného rejstříku. § 301 (1) Každý, jehož právní zájmy jsou rozdělením dotčeny, má právo, aby
mu kterýkoli ze zúčastněných spolků sdělil do jednoho měsíce od doručení žádosti,
jaké jmění přechází rozdělením na jednotlivé nástupnické spolky. (2) Nedostane-li se dlužníku zaniklého spolku sdělení, kdo je po
rozdělení spolku jeho věřitelem, může plnit kterémukoli z nástupnických spolků.
Nedostane-li se věřiteli zaniklého spolku sdělení, kdo je po rozdělení spolku
jeho dlužníkem, může požadovat plnění od kteréhokoli z nástupnických spolků. § 302 Určí-li stanovy, že o fúzi nebo rozdělení spolku rozhoduje jiný orgán než
členská schůze, použijí se z ustanovení o fúzi nebo rozdělení spolku na
rozhodování takového orgánu přiměřeně ustanovení o členské schůzi. Oddíl 3 Pododdíl
1 § 303 Fundace je právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněným k určitému účelu.
Její činnost se váže na účel, k němuž byla zřízena. § 304 Fundace je ustavena zakladatelským právním jednáním nebo zákonem, v nichž
musí být určeny i její majetkové zajištění a účel. § 305 Vnitřní poměry fundace upravuje její statut. Pododdíl
2 § 306 (1) Zakladatel zakládá nadaci k trvalé službě společensky nebo
hospodářsky užitečnému účelu. Účel nadace může být veřejně prospěšný,
spočívá-li v podpoře obecného blaha, i dobročinný, spočívá-li v podpoře
určitého okruhu osob určených jednotlivě či jinak. (2) Zakazuje
se založit nadaci za účelem podpory politických stran a
hnutí nebo jiné účasti na jejich činnosti.
Zakazuje se založit nadaci sloužící
výlučně výdělečným cílům. Plní-li
nadace zakázaný účel, soud ji i bez návrhu
zruší a nařídí její likvidaci. § 307 (1) Nadace může podnikat, pokud podnikání představuje pouhou vedlejší
činnost a výtěžky podnikání slouží jen k podpoře jejího účelu; nadace však
podnikat nesmí, pokud to zakladatel v nadační listině vyloučil. Za stejných
podmínek může nadace převzít vedení obchodní společnosti. (2) Nadace nesmí být neomezeně ručícím společníkem obchodní
společnosti. § 308 (1) Název nadace obsahuje slovo „nadace“. (2) Pravidelnou součástí názvu nadace je označení poukazující na její
účel. Založení
nadace (1) Nadace se zakládá nadační listinou, kterou může být zakládací
listina nebo pořízení pro případ smrti. (2) Zakládací listinu nadace pořizuje jedna osoba nebo více osob. (3) Stojí-li na straně zakladatele nadace více osob, považují se za
zakladatele jediného a v záležitostech nadace musí jednat jednomyslně; odmítá-li
některá z těchto osob souhlas bez vážného důvodu udělit, nahradí jej k návrhu
kterékoli z ostatních zakládajících osob svým rozhodnutím soud. (4) Nadační listina vyžaduje formu veřejné listiny. § 310 Zakládací listina nadace obsahuje alespoň
§ 311 (1) Při založení nadace pořízením pro případ smrti se do nadace vnáší
vklad povoláním nadace za dědice nebo nařízením odkazu. V takovém případě
nabývá založení nadace účinnosti smrtí zůstavitele. (2) Je-li nadační listina obsažena v pořízení pro případ smrti,
obsahuje alespoň
§ 312 (1) Neobsahuje-li pořízení pro případ smrti další náležitosti
stanovené v § 310, rozhodne o nich osoba určená v pořízení, jinak vykonavatel
závěti; to platí i v případě, že zůstavitel jmenoval členy správní rady nebo
dozorčí rady a některý z nich zemřel, není způsobilý funkci zastávat nebo ji
odmítne. (2) Rozhodnutí podle odstavce 1 vyžaduje formu veřejné listiny. § 313 (1) Neuvede-li nadační listina předmět vkladu, platí, že se vkladová
povinnost plní v penězích. (2) Určila-li nadační listina, že se vkladová povinnost splní vnesením
nepeněžitého předmětu, a není-li to možné nebo nedosáhne-li hodnota vkladu při
splnění vkladové povinnosti výše určené v nadační listině, má se za to, že
vkladatel vyrovná rozdíl v penězích. § 314 (1) Statut nadace upraví alespoň
(2) Nevydá-li zakladatel statut nadace společně s nadační listinou,
vydá jej po předchozím souhlasu dozorčí rady správní rada do jednoho měsíce ode
dne vzniku nadace. Nevyloučí-li to nadační listina, rozhoduje o změnách statutu
po předchozím souhlasu dozorčí rady správní rada. (3) Nadace statut uveřejní uložením do sbírky listin. Každý může ve
veřejném rejstříku do statutu nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, opisy nebo
kopie. Stejné právo lze uplatnit také v sídle nadace. § 315 (1) Nadace vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. (2) Návrh na zápis nadace do veřejného rejstříku podává zakladatel;
není-li to možné a neurčil-li zakladatel něco jiného, podá návrh na zápis
jménem nadace její správní rada. § 316 Nevylučuje-li
to nadační listina, může správní rada po
předchozím vyjádření
dozorčí rady změnit sídlo nadace. K rozhodnutí o
přemístění sídla nadace do
zahraničí se vyžaduje schválení soudu; soud
přemístění sídla neschválí,
není-li
pro to vážný důvod nebo ohrozila-li by změna sídla
oprávněné zájmy osob, kterým
mají být poskytovány nadační
příspěvky. Změna
nadační listiny Po vzniku nadace lze nadační listinu změnit v rozsahu a způsobem, který
zakladatel v nadační listině výslovně vyhradil pro sebe nebo některému z orgánů
nadace. § 318 (1) Změní-li se po vzniku nadace okolnosti natolik, že vyvolají v
zájmu nadace rozumnou potřebu změny jejích vnitřních poměrů, může zakladatel
nadační listinu změnit, třebaže si takové právo v nadační listině nevyhradil; k
platnosti změny se vyžaduje, aby s ní souhlasila správní rada a aby se změna
nedotkla práv třetích osob. (2) Změnu nadační listiny nadace zveřejní; účinnosti změna nabývá
uplynutím tří měsíců ode dne zveřejnění. Navrhne-li soudu v této lhůtě ten, kdo
tvrdí, že jeho práva byla změnou nadační listiny dotčena, aby rozhodl o neplatnosti
změny, může soud rozhodnout, že se účinnost změny nadační listiny odkládá až do
jeho rozhodnutí. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, pokud by se změna nadační
listiny měla týkat její části, o které zakladatel v nadační listině určil, že
je nezměnitelná. § 319 (1) Není-li tu již zakladatel a změní-li se po vzniku okolnosti
natolik, že vyvolají v zájmu nadace rozumnou potřebu změny jejích vnitřních
poměrů, může o změně nadační listiny rozhodnout na návrh nadace soud; s podáním
návrhu musí souhlasit správní rada. (2) Soud návrhu vyhoví, pokud se navrhovaná změna nadační listiny
nedotkne práv třetích osob; současně musí být co nejvíce šetřen úmysl
zakladatele zřejmý z nadační listiny a splněny podmínky, které zakladatel pro
takový případ v nadační listině případně určil. (3) Soud při rozhodování o změně nadační listiny přihlédne ke stanovisku
dozorčí rady a vezme zřetel na zájmy třetích osob hodné právní ochrany. § 320 Určil-li zakladatel v nadační listině výslovně, že je nezměnitelná nebo že
nelze měnit její určitou část, nelze ji změnit ani rozhodnutím soudu. Zvláštní
ustanovení o změně účelu nadace (1) Nezakládá-li nadační listina právo změnit účel nadace zakladateli
nebo některému orgánu nadace, může tento účel změnit soud na návrh nadace schválený
správní i dozorčí radou. Nesouhlasí-li však s takovou změnou zakladatel nebo
osoba určená v nadační listině, soud návrh zamítne. (2) Nadace zveřejní bez zbytečného odkladu po podání návrhu oznámení o
navrhované změně. Každý, kdo na tom má právní zájem, může proti návrhu u soudu
odporovat ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy bylo oznámení zveřejněno. § 322 Je-li dosažení účelu nadace nemožné nebo obtížně dosažitelné z příčin
zakladateli neznámých nebo pro něho nepředvídatelných, nahradí soud na návrh
zakladatele nebo osoby, která na tom má právní zájem, dosavadní účel nadace
podobným účelem, ledaže nadační listina určuje něco jiného. § 323 Není-li tu již zakladatel a není-li ani osoba, které zakladatel popřípadě
založil právo souhlasit se změnou účelu nadace nebo takový souhlas odmítnout,
soud vezme při rozhodování o změně účelu nadace zřetel na známé zakladatelovy
úmysly a přání, i když nejsou z nadační listiny zřejmé. § 324 O změně účelu nadace z veřejně prospěšného na dobročinný může rozhodnout jen
soud, pokud je pro to zvlášť závažný důvod a nadační listina to nevylučuje. § 325 Když se účel nadace změní, musí být dary poskytnuté ve prospěch původního
účelu i výnosy z nich použity k poskytování nadačních příspěvků podle původního
účelu, ledaže dárce projeví jinou vůli. § 326 Změní-li účel nadace soud, může současně rozhodnout i bez návrhu, v jakém
rozsahu a po jakou dobu bude nadace používat výnosy z nadační jistiny k
poskytování nadačních příspěvků v souladu s původním účelem. Tento rozsah a
dobu stanoví vždy, kdy to vyžaduje spravedlivý zájem osob určených vzhledem k
původnímu účelu nadace za příjemce nadačních příspěvků. Změní-li soud účel
nadace z veřejně prospěšného na dobročinný a nerozhodne-li o tomto rozsahu a
době, platí, že nadace bude používat výnosy ze čtyř pětin k poskytování
nadačních příspěvků v souladu s původním účelem po dobu pěti let ode dne, kdy
se změna stala účinnou. Vklady do
nadace (1) Výši vkladu s nepeněžitým předmětem nelze určit vyšší částkou, než
jakou stanovil jako hodnotu předmětu vkladu posudek znalce. (2) Je-li předmět vkladu do nadace nepeněžitý, musí splňovat
předpoklad trvalého výnosu a nesmí sloužit jako jistota. § 328 (1) Je-li
předmětem vkladu investiční cenný papír nebo
nástroj
peněžního trhu podle zákona upravujícího
podnikání na kapitálovém trhu, může
být jeho hodnota určena také váženým
průměrem z cen, za který byly uskutečněny
obchody tímto cenným papírem nebo nástrojem
na regulovaném trhu v době šesti
měsíců před splacením vkladu. (2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li hodnota předmětu vkladu, určená
podle odstavce 1, ovlivněna výjimečnými okolnostmi, které by ji ke dni
splnění vkladové povinnosti významně změnily. § 329 (1) Je-li
předmětem vkladu jiná věc než investiční cenný
papír nebo
nástroj peněžního trhu podle zákona
upravujícího podnikání na
kapitálovém trhu,
může být hodnota určena také
(2) Odstavec 1 se nepoužije, pokud nastaly nové okolnosti, jež by
mohly hodnotu vkladu ke dni splnění vkladové povinnosti významně změnit. § 330 (1) Před vznikem nadace se vkladová povinnost splní alespoň tak, aby
souhrnná výše vkladů odpovídala alespoň částce 500 000 Kč. (2) Vklady
do nadace přijme před jejím vznikem osoba, kterou nadační
listina určila jako správce vkladů. Zanikne-li jeho funkce,
povolá zakladatel,
popřípadě vykonavatel závěti nebo jiná
oprávněná osoba bez zbytečného odkladu
nového správce vkladů; není-li to možné,
povolá nové správce vkladů správní
rada nadace. O právech a povinnostech správce
platí obdobně ustanovení o
právech a povinnostech členů orgánů
právnických osob. § 331 (1) Vkladová
povinnost se splní předáním předmětu vkladu
správci
vkladů. Nadace nabývá vlastnické právo k
předmětu vkladu dnem svého vzniku,
váže-li však zákon nabytí
vlastnického práva na zápis do veřejného
seznamu,
nabude nadace předmět vkladu do vlastnictví až tímto
zápisem. (2) Je-li
předmět vkladu peněžitý, složí jej správce vkladů
na
zvláštní účet u banky nebo
spořitelního a úvěrního družstva, který pro
nadaci a
na její jméno zřídí. Ten, kdo účet
vede, až do vzniku nadace neumožní ze
zůstatku na účtu výplaty a platby, ledaže se
prokáže, že nadace nebyla platně
založena; byla-li nadace založena pořízením pro
případ smrti, vyžaduje se, aby
o neplatnosti založení rozhodl soud. (3)
Je-li předmětem vkladu věc zapsaná do veřejného seznamu,
předá
vkladatel správci vkladů i prohlášení o
vnesení vkladu; po vzniku nadace se
její vlastnické právo do veřejného seznamu
zapíše na základě tohoto
prohlášení.
Vyžaduje se, aby na prohlášení byl podpis
vkladatele úředně ověřen. § 332 Správce
vkladů potvrdí v písemné formě osobě, která
navrhne zápis nadace do
veřejného rejstříku, kdo vkladovou povinnost splnil, kdy
se tak stalo, jaký je
předmět vkladu a jaká je souhrnná výše
vkladů. Potvrdí-li správce vkladů
vyšší
rozsah plnění, než jaký odpovídá
skutečnosti, ručí až do výše rozdílu
věřitelům
za dluhy nadace po dobu pěti let od vzniku nadace. § 333 (1) Převzatý předmět vkladu předá správce vkladů nadaci bez zbytečného
odkladu po jejím vzniku. (2) Nevznikne-li
nadace, vrátí správce vkladů předmět vkladu osobě,
která jej splatila nebo vnesla. Právní
jednání učiněná správcem při správě
předmětu zavazují i tuto osobu. § 334 (1) Po vzniku nadace lze nadační jistinu rozmnožit nadačními dary nebo
rozhodnutím o zvýšení nadačního kapitálu. (2) Splňuje-li nepeněžitý předmět daru předpoklad trvalého výnosu a
neslouží-li jako jistota, má se za to, že dar rozmnožuje nadační jistinu. Majetek
nadace a nadační kapitál Majetek nadace tvoří nadační jistina a ostatní majetek. § 336 (1) Nadační jistinu tvoří soubor předmětů vkladů do nadace, popřípadě
i nadačních darů. (2) Nadační jistina musí mít celkovou hodnotu odpovídající alespoň
výši 500 000 Kč. § 337 Peněžní
vyjádření nadační jistiny je nadační
kapitál. Výše nadačního
kapitálu se zapisuje do veřejného rejstříku. § 338 (1) Nadace
používá svůj majetek v souladu s účelem
uvedeným v nadační
listině i ve statutu a za podmínek tam určených k
poskytování nadačních
příspěvků, k zajištění vlastní činnosti k
naplnění svého účelu a k úhradě
nákladů na zhodnocení nadační jistiny i
nákladů na vlastní správu. (2) K právnímu jednání, kterým nadace převezme neomezené ručení za
jinou osobu, se nepřihlíží. § 339 (1) Co tvoří nadační jistinu, nelze zastavit ani jinak použít k
zajištění dluhu. To neplatí, pokud nadace provozuje obchodní závod, v rozsahu
potřebném pro jeho plynulý provoz. (2) Zcizit lze něco z nadační jistiny, jen pokud to neodporuje vůli
osoby, která nadaci darovala dar nebo splnila vkladovou povinnost. Jinak lze
něco z nadační jistiny zcizit, jen pokud k tomu dojde za protiplnění zahrnuté
do nadační jistiny nebo v případě, že potřebu zcizení vyvolala taková změna
okolností, kterou nebylo možné předvídat a jinak se s ní nelze vypořádat ani
při vynaložení péče řádného hospodáře. § 340 Nadace
nakládá s nadační jistinou s péčí,
jakou tento zákon stanoví pro
správu cizího majetku. Vyžaduje-li se podle
ustanovení o prosté správě cizího
majetku k určitému právnímu jednání
souhlas beneficienta, vyžaduje se k
takovému právnímu jednání
předchozí souhlas osoby určené v nadační listině;
není-li tato osoba určena, vyžaduje se předchozí souhlas
dozorčí rady. § 341 (1) Dosahuje-li
nadační kapitál nebo obrat nadace v uplynulém
účetním
období výše alespoň desetkrát
vyšší, než stanoví § 330 odst. 1,
podléhají
řádná účetní závěrka,
mimořádná účetní závěrka a
konsolidovaná účetní závěrka
ověření auditorem. (2) Ověření
auditorem podléhá účetní závěrka i v
případě, rozhoduje-li
se podle ní o zvýšení nebo
snížení nadačního kapitálu, nebo o přeměně
nadace. Zvýšení
nadačního kapitálu (1) Po schválení účetní závěrky může správní rada do jednoho roku ode
dne, ke kterému byly zjištěny údaje, z nichž byla účetní závěrka sestavena,
rozhodnout o rozmnožení nadační jistiny a zvýšení nadačního kapitálu,
(2) Rozhodnutí o rozmnožení nadační jistiny a zvýšení nadačního
kapitálu obsahuje částku, o niž se nadační kapitál zvyšuje, a označení zdroje,
z něhož se nadační kapitál zvyšuje, podle struktury vlastních zdrojů
financování majetku nadace v účetní závěrce. (3)
Zjistí-li nadace z jakékoliv následně
sestavené účetní závěrky
snížení
vlastních zdrojů, vychází se při
rozhodování o zvýšení
nadačního kapitálu z
této účetní závěrky. § 343 (1) Zvyšuje-li nadace nadační kapitál o výši daru, jehož předmětem je
věc způsobilá být vkladem do nadace, nesmí být rozsah zvýšení nadačního
kapitálu vyšší než její zjištěná hodnota. (2) Rozhodnutí o zvýšení nadačního kapitálu obsahuje částku, o niž se
nadační kapitál zvyšuje, a popis věci, o kterou se rozmnožuje nadační jistina,
spolu s údajem o hodnotě věci i s uvedením způsobu, jak byla tato hodnota
stanovena. Snížení
nadačního kapitálu (1) Nezakazuje-li
to nadační listina, může nadace snížit nadační
kapitál zkrácením nadační jistiny, pokud to
vyžaduje zájem na hospodárnějším
naplňování jejího účelu. Snížit
nadační kapitál lze nanejvýš o
částku
odpovídající pětině výše
nadačního kapitálu v průběhu pěti let.
Snížením
nadačního kapitálu nelze přímo ani nepřímo
krýt náklady správy nadace. (2) Rozhodnutí o snížení nadačního kapitálu obsahuje částku, o kterou
se nadační kapitál snižuje, a důvod, ze kterého se snižuje. § 345 Zakazuje se snížit nadační kapitál na částku nižší než 500 000 Kč. § 346 Pozbude-li
nadace některou část nadační jistiny nebo klesne-li
podstatně
její hodnota, nadace bez zbytečného odkladu
nadační jistinu doplní; není-li to
dobře možné, sníží v rozsahu
odpovídajícím ztrátě nadační
kapitál. Společná
ustanovení O
zvýšení nebo o snížení
nadačního kapitálu rozhoduje správní rada
po
předchozím souhlasu dozorčí rady. § 348 Zvýšení
nebo snížení nadačního kapitálu
nabývá účinky dnem zápisu do
veřejného rejstříku. Přidružený
fond (1) Smlouvou lze nadaci svěřit do správy jako přidružený fond majetek
způsobilý být předmětem vkladu do nadace a pověřit nadaci k použití tohoto
majetku k ujednanému účelu, souvisí-li s posláním nadace; použití nesmí
spočívat v podpoře politické strany nebo politického hnutí. (2) Smlouva vyžaduje písemnou formu. § 350 Je-li
ujednáno, že nadace bude spravovat přidružený fond pod
zvláštním
označením, musí označení obsahovat slova
„přidružený fond“. Označení musí
být
uváděno současně s názvem nadace, která
přidružený fond spravuje. § 351 Má
se za to, že nadace vykonává prostou správu
majetku v přidruženém fondu
a že ji vykonává za úplatu ve výši,
jaká se v obdobných případech obvykle
vyžaduje. § 352 (1) Z nakládání s přidruženým fondem vznikají práva a povinnosti jen
spravující nadaci. Majetek v přidruženém fondu eviduje nadace odděleně od svého
majetku. (2) Je-li nadace zrušena, naloží likvidátor s přidruženým fondem tak,
aby jeho právní povaha a účel byly i nadále zachovány. Nadační
příspěvek (1) Nadace nesmí poskytnout nadační příspěvek osobě, která je členem
jejího orgánu nebo která je zaměstnancem nadace, ani osobě jim blízké. (2) Nejsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, vyvolané na
straně zakladatele změnou okolností, nesmí nadace poskytnout nadační příspěvek
svému zakladateli; jsou-li tu takové důvody, rozhodne správní rada po
projednání s dozorčí radou nebo s revizorem. To platí i pro případ poskytnutí
nadačního příspěvku osobě zakladateli blízké, ledaže nadace byla zřízena k
podpoře osob zakladateli blízkých. § 354 Kdo
přijal nadační příspěvek, může jej použít jen ve
shodě s ujednanými
podmínkami; nadaci na požádání
prokáže, jak jej použil. Kdo použil nadační
příspěvek
v rozporu s ujednanými podmínkami, vrátí
jej nadaci jako bezdůvodné obohacení. § 355 (1) Nadace
nesmí poskytnout nadační příspěvky, je-li
výše vlastních
zdrojů financování majetku nadace vykazovaných v
rozvaze na straně pasiv nižší
než výše nadačního kapitálu upravená
podle odstavce 2, nebo byla-li by
nižší než upravená výše
nadačního kapitálu v důsledku poskytnutí
nadačních
příspěvků. (2) K výši nadačního kapitálu se připočtou pro účely stanovené v
odstavci 1
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí pro případ poskytování příspěvků
z darů určených k tomuto účelu dárcem. § 356 Osoba, která přijala v dobré víře nadační příspěvek poskytnutý v rozporu s
§ 355, není povinna jej vrátit. § 357 Nadace účtuje odděleně o nadačních příspěvcích, o ostatních činnostech k
naplnění účelu nadace a o nákladech na její správu. Výroční
zpráva (1) Nadace
sestaví výroční zprávu do konce
šestého měsíce od uplynutí
předcházejícího účetního
období. (2) Výroční zpráva obsahuje účetní závěrku a přehled o veškeré
činnosti nadace včetně zhodnocení této činnosti. (3) Ve výroční zprávě nadace uvede alespoň
(4) Vyjde-li po uveřejnění zprávy najevo skutečnost, která odůvodňuje
opravu zprávy, nadace opravu bez zbytečného odkladu provede a uveřejní. § 359 (1) Požádá-li
o to dárce, nadace údaje o dárci ve
výroční zprávě
neuvede. Stejné právo má i příjemce
nadačního příspěvku. Při poskytnutí
nadačního příspěvku v hodnotě vyšší
než 10 000 Kč, může žádat o zachování
anonymity jen člověk, jenž dostal nadační příspěvek z
humanitárních důvodů,
zejména z důvodů zdravotních. (2) Nadace zachová anonymitu, doručí-li jí oprávněné osoby žádost před
schválením výroční zprávy. Člověk, jenž dostal nadační příspěvek z
humanitárních důvodů, však může uplatnit své právo na anonymitu kdykoli,
jestliže jej nadace o jeho právu při poskytnutí příspěvku nepoučila; má se za
to, že poučení nebylo dáno. § 360 (1) Nadace
výroční zprávu uveřejní do třiceti dnů od
jejího schválení
správní radou a zpřístupní ji také
ve svém sídle. Není-li nadace zřízena jako
veřejně prospěšná, postačí zpřístupnit
výroční zprávu v jejím sídle. (2) Neschválila-li
správní rada výroční zprávu,
uveřejní nadace
výroční zprávu způsobem upraveným v
odstavci 1 nejpozději do konce
bezprostředně následujícího účetního
období a uvede, že výroční zpráva nebyla
schválena a z jakých důvodů. § 361 Každý
může ve veřejném rejstříku do výroční
zprávy nahlížet a činit si z ní
výpisy, opisy nebo kopie. Stejné právo lze
uplatnit také v sídle nadace. Správní
rada Správní rada je statutární orgán nadace; má alespoň tři členy. § 363 Neurčí-li
nadační listina další omezení, není
k členství ve správní radě
způsobilá osoba, která
§ 364 Neurčí-li nadační listina jiné funkční období člena správní rady, je
pětileté. Nevyloučí-li to nadační listina, lze člena správní rady volit i
opakovaně. § 365 (1) Neurčí-li nadační listina něco jiného, volí a odvolává své členy
správní rada sama. (2) Nadační
listina může stanovit, že určitý počet členů
správní rady
musí být zvolen z kandidátů navržených
správní radě osobami určenými nadační
listinou, případně osobami určenými způsobem tam
stanoveným. § 366 Nestanoví-li
nadační listina další důvody, odvolá
správní rada z funkce
svého člena, který závažně nebo opakovaně
porušil nadační listinu nebo statut,
nebo který porušil zákon způsobem zjevně
narušujícím pověst nadace. Neučiní-li
tak do jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu k
odvolání dozvěděla, nejpozději
však do šesti měsíců ode dne, kdy tento důvod
vznikl, odvolá člena správní rady
z funkce soud na návrh osoby, která osvědčí
právní zájem; právo domáhat se
odvolání
člena správní rady zaniká, nebylo-li uplatněno do
roka ode dne, kdy důvod k
odvolání vznikl. § 367 (1) Zanikne-li
členství ve správní radě, zvolí
správní rada nového
člena do tří měsíců. Neučiní-li to, jmenuje
nového člena správní rady soud na
návrh dozorčí rady nebo na návrh osoby,
která osvědčí právní zájem, na dobu,
dokud správní rada nezvolí nového člena. (2) Soud jmenuje nového člena správní rady i bez návrhu, je-li správní
rada pro pokles počtu svých členů neschopna usnést se na nové volbě. Dozorčí
rada (1) Dozorčí rada je kontrolní a revizní orgán nadace; má alespoň tři
členy. (2) Dozorčí rada musí být zřízena, dosahuje-li nadační kapitál výše
alespoň desetkrát vyšší, než stanoví § 330 odst. 1. § 369 Neurčí-li nadační listina další omezení, není k členství v dozorčí radě
způsobilá osoba, která
§ 370 (1) Nesvěří-li nadační listina nebo v mezích jejího určení statut
nadace dozorčí radě další působnost, dozorčí rada
(2) Dozorčí rada zastupuje nadaci proti členu správní rady, jakož i v
každé záležitosti, kdy zájem členů správní rady odporuje zájmům nadace. Za tím
účelem pověří dozorčí rada jednoho ze svých členů. § 371 (1) Dozorčí rada svolá zasedání správní rady, pokud tak k návrhu
dozorčí rady neučiní předseda správní rady. (2) V rozsahu působnosti dozorčí rady může její pověřený člen nahlížet
do dokladů nadace a požadovat od členů dalších orgánů nadace nebo jejích
zaměstnanců vysvětlení k jednotlivým záležitostem. § 372 Neurčí-li nadační listina něco jiného, volí a odvolává své členy dozorčí
rada sama. Pro volbu a odvolání členů dozorčí rady a pro jejich funkční období
platí obdobně ustanovení o správní radě. Revizor (1) Není-li zřízena dozorčí rada, vykonává její působnost revizor. (2) Nadační listina nebo statut nadace mohou stanovit, že funkci
revizora bude vykonávat právnická osoba, jejíž předmět činnosti umožňuje výkon
kontrolní a revizní činnosti, a že tuto funkci bude vykonávat i po neurčitou
dobu. § 374 (1) Pro způsobilost být revizorem platí obdobně § 369. Je-li revizorem
právnická osoba, může vykonávat její práva a povinnosti spojená s funkcí
revizora její zástupce, který splňuje podmínky podle věty první. (2) Neurčí-li nadační listina období kratší, je funkční období
revizora pětileté. Revizora lze volit i opakovaně, pokud to nadační listina
nevyloučí. § 375 (1) Neurčí-li nadační listina jiný způsob, volí a odvolává revizora
správní rada. (2) Neurčí-li
nadační listina další důvody, odvolá
správní rada
revizora, který závažně nebo opakovaně porušil
nadační listinu nebo statut,
nebo který porušil zákon způsobem zjevně
narušujícím pověst nadace. Neučiní-li
tak do jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu k
odvolání dozvěděla, nejpozději
však do šesti měsíců ode dne, kdy tento důvod
vznikl, odvolá revizora soud na
návrh osoby, která osvědčí právní
zájem; právo domáhat se odvolání
revizora
zaniká, nebylo-li uplatněno do roka ode dne, kdy důvod k
odvolání vznikl. Zrušení
nadace s likvidací Bylo-li dosaženo účelu, pro který byla nadace založena, je nadace zrušena a
správní rada zvolí likvidátora. § 377 (1) Soud zruší nadaci s likvidací na návrh osoby, která na tom má
právní zájem, nebo i bez návrhu v případě, že
(2) Tímto ustanovením není dotčen § 172. § 378 (1) Likvidátor zpeněží likvidační podstatu v rozsahu nutném pro
vyrovnání dluhů nadace. S likvidačním zůstatkem naloží podle nadační listiny. (2) Určí-li nadační listina veřejně prospěšné nadace, že má být
likvidační zůstatek použit k jiným než veřejně prospěšným cílům, nepřihlíží se
k tomu. § 379 (1) Neurčí-li nadační listina, jak má být s likvidačním zůstatkem
naloženo, nabídne jej likvidátor nadaci s obdobným účelem. Je-li však pro to
vážný důvod, může správní rada rozhodnout, že se likvidační zůstatek přednostně
nabídne obci, kraji nebo státu. (2) Není-li dobře možné nadaci s obdobným účelem likvidační zůstatek
nabídnout, anebo je-li nabídka učiněná podle odstavce 1 odmítnuta, nabídne
likvidátor likvidační zůstatek obci, na jejímž území má nadace sídlo.
Nepřijme-li obec nabídku ani do dvou měsíců ode dne její účinnosti, nabývá
likvidační zůstatek kraj, na jehož území má nadace sídlo. § 380 Získá-li likvidační zůstatek obec, kraj nebo stát, použije likvidační
zůstatek jen k veřejně prospěšnému cíli. § 381 Obdržela-li nadace účelově vázané plnění z veřejného rozpočtu, ustanovení §
378 se nepoužije a likvidátor naloží s příslušnou částí likvidačního zůstatku
podle rozhodnutí příslušného orgánu. Přeměna
nadace (1) K přeměně nadace může dojít její fúzí sloučením s jinou nadací
nebo s nadačním fondem, anebo změnou právní formy na nadační fond. (2) Nadaci
lze sloučit s jinou nadací nebo s nadačním fondem, pokud
to
nadační listina nevylučuje a zúčastněné osoby
slouží témuž nebo obdobnému účelu.
Při sloučení nadace s nadačním fondem musí
být nástupnickou osobou nadace. § 383 (1) Smlouva o sloučení obsahuje alespoň
(2) Slučují-li
se nadace, je výše nadačního kapitálu podle
odstavce 1 písm. c) dána součtem
nadačních kapitálů slučovaných
nadací. Při sloučení nadačního fondu s
nadací jako nástupnickou osobou může být
nadační kapitál zvýšen za podmínek
uvedených v § 342; v takovém případě
musí
smlouva o sloučení obsahovat náležitosti uvedené v
§ 342 odst. 2. (3) Smlouva o sloučení vyžaduje formu veřejné listiny. § 384 (1) Zúčastněné
osoby si před uzavřením smlouvy o sloučení
navzájem
zpřístupní své účetnictví a
poskytnou další informace a písemnosti
potřebné pro
posouzení právních a hospodářských
důsledků sloučení. (2) Kdo se seznámí s údaji podle odstavce 1, zachová mlčenlivost
o skutečnostech, které zákon zakazuje uveřejnit nebo jejichž prozrazení může
zúčastněné osobě způsobit vážnou újmu. § 385 Dozorčí rady nebo revizoři zúčastněných osob přezkoumají účetnictví každé
ze zúčastněných osob a sestaví zprávu o skutečnostech, které jsou předmětem
jejich účetnictví včetně stanoviska k návrhu smlouvy o sloučení a k
hospodářským důsledkům sloučení; zprávu lze sestavit i jako společnou pro
všechny zúčastněné osoby. § 386 (1) Je-li
sestavena zpráva podle § 385, rozhodnou o sloučení
správní
rady zúčastněných osob. Zasedání
správní rady musí být
ohlášeno nejméně třicet
dnů před jeho konáním; v této lhůtě se
každému členu správní rady zpřístupní
(2) Správní rada může návrh smlouvy o sloučení jen přijmout nebo
odmítnout. (3) Svolá-li
se zasedání správních rad
zúčastněných osob jako
společné, hlasují jednotlivé správní
rady o návrhu smlouvy o sloučení odděleně.
Pokud se však po schválení smlouvy volí
členové orgánů nástupnické osoby, mohou
správní rady zúčastněných osob rozhodnout,
že budou o těchto členech hlasovat
společně. § 387 (1) Zúčastněné
osoby zveřejní nejméně třicet dnů před
zasedáním
správní rady společné oznámení, v
němž uvedou, jakých osob se sloučení týká a
která z nich se stane nástupnickou osobou. (2) Přihlásí-li věřitel zúčastněné osoby pohledávku do šesti měsíců
ode dne, kdy se zápis sloučení stal vůči němu účinným, má právo na dostatečnou
jistotu, pokud prokáže, že se dobytnost pohledávky zhorší. Prokáže-li věřitel,
že se v důsledku sloučení dobytnost pohledávky podstatným způsobem zhorší, má
právo na dostatečnou jistotu ještě před zápisem rozdělení do veřejného
rejstříku. § 388 Právo domáhat se neplatnosti smlouvy o sloučení má jen zúčastněná osoba,
člen správní rady, člen dozorčí rady nebo revizor; toto právo zaniká, není-li
návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se konalo zasedání správní rady. § 389 (1) Návrh
na zápis sloučení do veřejného rejstříku
podávají společně
všechny zúčastněné osoby; návrh
podepíší také členové
statutárního orgánu
nástupnické osoby. (2) Na základě návrhu se provede zápis sloučení tak, že k témuž dni
vymaže ve veřejném rejstříku zanikající osoby, poznamená, kdo je jejich právní
nástupce, a u nástupnické osoby uvede den účinnosti sloučení a názvy, adresy
sídla a identifikující údaje osob, které se s nástupnickou osobou sloučily, a
případné další změny u nástupnické osoby, pokud v důsledku sloučení nastaly. § 390 (1) Nepodají-li zúčastněné osoby návrh na zápis sloučení do šesti
měsíců ode dne, kdy byla smlouva o sloučení uzavřena, může kterákoli z těch
zúčastněných osob, která byla připravena návrh podat, od smlouvy odstoupit.
Odstoupí-li od smlouvy i jen jedna strana, zanikají tím závazky všech stran,
založené smlouvou. (2) Nepodají-li zúčastněné osoby návrh na zápis sloučení do jednoho
roku ode dne, kdy byla smlouva o sloučení uzavřena, platí, že od smlouvy
odstoupily všechny zúčastněné osoby. (3) Společně
a nerozdílně se zúčastněnou osobou, která
způsobila, že
návrh na zápis sloučení nebyl podán včas,
nahradí ostatním zúčastněným osobám
škodu z toho vzniklou členové jejího
statutárního orgánu vyjma těch, kteří
prokáží, že vyvinuli dostatečné
úsilí, aby návrh byl podán včas. Změna právní
formy nadace na nadační fond (1) Připustí-li to nadační listina výslovně, může správní rada po
předchozím vyjádření dozorčí rady nebo revizora rozhodnout o změně právní formy
nadace na nadační fond, avšak jen pokud došlo ke snížení hodnoty nadační
jistiny pod výši stanovenou v § 330 odst. 1 na dobu nikoli přechodnou. (2) Rozhodnutí o změně právní formy musí obsahovat
(3) Rozhodnutí vyžaduje formu veřejné listiny. § 392 Rozhodnutí
o změně právní formy nabývá
účinnosti dnem zápisu do veřejného
rejstříku. § 393 (1) Nejméně třicet dnů před zasedáním správní rady nadace zveřejní
oznámení o záměru přijmout rozhodnutí o změně právní formy. (2) Věřitel
nadace, který přihlásí svou pohledávku do
šesti měsíců ode
dne, kdy se zápis změny právní formy stal
účinným vůči třetím osobám, může
žádat
zajištění své pohledávky dostatečnou
jistotou, jestliže se v důsledku změny
právní formy její dobytnost zhorší.
Prokáže-li věřitel, že se v důsledku změny
právní formy dobytnost jeho pohledávky
podstatným způsobem zhorší, náleží
mu
dostatečná jistota ještě před zápisem změny
právní formy do veřejného
rejstříku. Pododdíl
3 § 394 (1) Zakladatel zakládá nadační fond k účelu užitečnému společensky
nebo hospodářsky. (2) Název nadačního fondu musí obsahovat slova „nadační fond“. § 395 Nadační
fond se zakládá zakládací listinou nebo
pořízením pro případ smrti. § 396 (1) Zakladatelské právní jednání obsahuje alespoň
(2) Zakládá-li se nadační fond pořízením pro případ smrti a neurčí-li
zakladatel ani způsob jmenování prvních členů správní a dozorčí rady, popřípadě
prvního revizora, jmenuje je vykonavatel závěti; jinak je jmenuje soud na návrh
osoby, která na tom osvědčí právní zájem. § 397 Nadační fond vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. § 398 (1) Majetek nadačního fondu tvoří soubor vzniklý z vkladů a darů,
jejichž předmět nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu. Co je v majetku
nadačního fondu, nelze zastavit, ani jinak použít k zajištění dluhu; k právnímu
jednání, které tomu odporuje, se nepřihlíží. (2) Majetek nadačního fondu lze zcizit, je-li to v souladu s účelem
nadačního fondu. Lze jej též použít k investici považované za obezřetnou. (3) Nadační fond nevytváří nadační jistinu ani nadační kapitál. § 399 (1) Připustí-li
to výslovně zakladatelské právní
jednání, může správní
rada rozhodnout po předchozím vyjádření
dozorčí rady nebo revizora o změně
právní formy nadačního fondu na nadaci.
Rozhodnutí o změně právní formy musí
obsahovat alespoň označení nadačního fondu názvem,
sídlem a identifikujícím
údajem a náležitosti stanovené pro nadační
listinu. (2) Rozhodnutí vyžaduje formu veřejné listiny. § 400 (1) Nejméně třicet dnů před zasedáním správní rady zveřejní nadační
fond oznámení o záměru změnit právní formu. (2) Věřitel
nadačního fondu, který přihlásí svou
pohledávku do šesti
měsíců ode dne, kdy se zápis změny stal
účinným vůči třetím osobám, může
žádat
zajištění své pohledávky dostatečnou
jistotou, zhorší-li se v důsledku změny
právní formy dobytnost pohledávky.
Prokáže-li věřitel, že se v důsledku změny
právní formy dobytnost jeho pohledávky
zhorší podstatným způsobem, náleží
mu
dostatečná jistota ještě před zápisem změny
právní formy do veřejného
rejstříku. § 401 (1) Není-li trvale možné, aby nadační fond nadále plnil svůj účel,
rozhodne správní rada o zrušení nadačního fondu s likvidací a zvolí
likvidátora. (2) Neplní-li
nadační fond účel, ke kterému byl zřízen,
soud jej zruší
na návrh osoby, která na tom osvědčí
právní zájem, a nařídí jeho
likvidaci. Oddíl 4 § 402 Ústav
je právnická osoba ustavená za účelem
provozování činnosti užitečné
společensky nebo hospodářsky s využitím své
osobní a majetkové složky. Ústav
provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému
rovnocenně dostupné za podmínek
předem stanovených. § 403 Provozuje-li ústav obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí být
provoz na újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb poskytovaných v rámci
hlavní činnosti ústavu. Zisk může ústav použít jen k podpoře činnosti, pro niž
byl založen, a k úhradě nákladů na vlastní správu. § 404 Název
ústavu musí obsahovat slova „zapsaný
ústav“, postačí však zkratka „z.
ú.“ § 405 (1) Ústav se zakládá zakládací listinou nebo pořízením pro případ
smrti. Zakladatelské právní jednání obsahuje alespoň
(2) Zřídí-li zakladatelské právní jednání dozorčí radu, uvedou se v
něm počet členů dozorčí rady a jména i bydliště jejích prvních členů. § 406 (1) O
změnách zakladatelského právního
jednání rozhoduje i za trvání
ústavu zakladatel. (2) Není-li
rozhodování zakladatele možné,
nabývá jeho práva vůči
ústavu osoba určená zakladatelským
právním jednáním v rozsahu tam
uvedeném,
jinak je nabývá správní rada; v
takovém případě se však k rozhodnutí
správní
rady o změně účelu ústavu nebo o jeho
zrušení vyžaduje předchozí souhlas soudu. § 407 Ústav vzniká zápisem do veřejného rejstříku. § 408 (1) Ředitel je statutární orgán ústavu. Statut může pro tento orgán
zvolit i jiné označení, pokud tím nevzbudí klamný dojem o jeho povaze. (2) Ředitel nemůže být členem správní rady a byla-li zřízena dozorčí
rada nebo jiný orgán obdobné povahy, pak ani členem takového orgánu. Byla-li
ředitelem zvolena osoba odsouzená za úmyslný trestný čin, nepřihlíží se k
volbě. Správní
rada (1) Neurčí-li
zakladatelské právní jednání
jiný způsob, jmenuje a
odvolává členy správní rady zakladatel.
Není-li to možné, volí a odvolává
členy
správní rady dozorčí rada, pokud byla
zřízena; jinak správní rada volí a
odvolává své členy sama. (2) Neurčí-li
zakladatelské právní jednání
jiné funkční období člena
správní rady, je tříleté.
Nevyloučí-li to zakladatelské právní
jednání, lze
člena správní rady volit i opakovaně; pokud však
správní rada volí a odvolává
své členy sama, lze tutéž osobu opakovaně zvolit
nanejvýš na dvě po sobě jdoucí
funkční období. (3) Byla-li zřízena dozorčí rada, je členství ve správní radě a v
dozorčí radě neslučitelné. § 410 Správní
rada volí i odvolává ředitele,
dohlíží na výkon jeho působnosti a
rozhoduje o právních jednáních
ústavu vůči řediteli; není-li určeno jinak,
projevuje za ústav při těchto právních
jednáních vůli předseda správní rady. § 411 (1) Správní rada schvaluje rozpočet, řádnou a mimořádnou účetní
závěrku a výroční zprávu ústavu. (2) Správní rada rozhoduje o zahájení provozu obchodního závodu nebo
jiné vedlejší činnosti ústavu nebo o změně jejího předmětu, pokud zakladatelské
právní jednání neurčí něco jiného. § 412 (1) Neurčí-li
zakladatelské právní jednání
další omezení, uděluje
správní rada předchozí souhlas k
právnímu jednání, kterým ústav
(2) Neurčí-li
zakladatelské právní jednání něco
jiného, uděluje
správní rada předchozí souhlas i k
právnímu jednání, kterým
ústav nabývá nebo
pozbývá vlastnické právo k movité
věci, jejíž hodnota je vyšší než hodnota
zakázky malého rozsahu podle zákona
upravujícího veřejné zakázky. § 413 (1) Určí-li
to zakladatelské právní jednání nebo
je-li to účelné, vydá
správní rada statut ústavu a upraví v něm
vnitřní organizaci ústavu a
podrobnosti o jeho činnosti. (2) Ústav statut uveřejní uložením do sbírky listin. Každý může ve
veřejném rejstříku do statutu nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, opisy nebo
kopie. Stejné právo lze uplatnit také v sídle ústavu. § 414 Neurčí-li
zakládací listina, že členům orgánů ústavu
náleží za výkon funkce
odměna a způsob jejího určení, platí, že řediteli
náleží odměna obvyklá a má se
za to, že funkce členů ostatních orgánů jsou
čestné. V takovém případě určí
výši odměny ředitele nebo způsob jejího
určení správní rada. § 415 (1) Ústav účtuje odděleně o nákladech a výnosech spojených s hlavním
předmětem činnosti, s provozem obchodního závodu nebo jinou vedlejší činností a
se správou ústavu. (2) Účetní
závěrku ústavu ověřuje auditor, pokud mu to
ukládá
zakladatelské právní jednání nebo
statut, anebo pokud výše čistého obratu
ústavu překročí deset milionů Kč. V těchto
případech auditor ověřuje i výroční
zprávu ústavu. § 416 (1) Výroční
zpráva ústavu obsahuje kromě náležitostí
stanovených jiným
právním předpisem upravujícím
účetnictví další
významnější údaje o činnosti a
hospodaření ústavu, včetně výše
plnění poskytnutých členům orgánů ústavu, a
o
případných změnách zakladatelského
právního jednání nebo změnách
členství v
orgánech ústavu. (2) Neurčí-li
zakladatelské právní jednání i
další způsob uveřejnění,
uveřejní ústav výroční zprávu
nejpozději do šesti měsíců po skončení
účetního
období uložením do sbírky listin. Každý
může ve veřejném rejstříku do statutu
nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, opisy nebo kopie. § 417 Nenaplňuje-li ústav dlouhodobě svůj účel, zruší jej soud na návrh osoby,
která osvědčí právní zájem. § 418 V ostatním se na právní poměry ústavu použijí obdobně ustanovení o nadaci;
nepoužijí se však ustanovení o nadační jistině a nadačním kapitálu. Díl 4 § 419 Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti
nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s
podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Díl 5 § 420 (1) Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou
činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za
účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. (2) Pro
účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za
podnikatele považuje také každá osoba, která
uzavírá smlouvy související s
vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou
činností či při samostatném výkonu
svého povolání, popřípadě osoba,
která jedná jménem nebo na účet podnikatele. § 421 (1) Za
podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním
rejstříku. Za
jakých podmínek se osoby zapisují do
obchodního rejstříku, stanoví jiný
zákon. (2) Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání
živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona. § 422 Podnikatel,
který nemá obchodní firmu, právně
jedná při svém podnikání pod
vlastním jménem; připojí-li k němu dodatky
charakterizující blíže jeho osobu
nebo obchodní závod, nesmí být
klamavé. Obchodní
firma (1) Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do
obchodního rejstříku. Podnikatel nesmí mít víc obchodních firem. (2) Ochrana práv k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji po právu použil
poprvé. Kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při
ochraně před nekalou soutěží. § 424 Obchodní firma nesmí být zaměnitelná s jinou obchodní firmou ani nesmí
působit klamavě. § 425 (1) Člověk
se zapíše do obchodního rejstříku pod
obchodní firmou
tvořenou zpravidla jeho jménem. Změní-li se jeho
jméno, může používat v
obchodní firmě i nadále své
dřívější jméno; změnu jména
však uveřejní. (2) Zapíše-li
se člověk do obchodního rejstříku pod jinou
obchodní firmou
než pod svým jménem, musí být
zřejmé, že nejde o obchodní firmu právnické
osoby. § 426 Je-li více obchodních závodů několika podnikatelů spojeno do
podnikatelského seskupení, mohou jejich jména nebo obchodní firmy obsahovat
shodné prvky; veřejnost však musí být schopna je odlišit. § 427 (1) Kdo nabude obchodní firmu, má právo ji používat, pokud k tomu má
souhlas svého předchůdce nebo jeho právního nástupce; vyžaduje se však, aby k
obchodní firmě připojil údaj vyjadřující právní nástupnictví. (2) Při přeměně právnické osoby přejde obchodní firma na právního
nástupce, pokud s tím souhlasí; souhlas jiné osoby se nevyžaduje. Má-li
právnická osoba více právních nástupců a neurčí-li se, na kterého z nich
obchodní firma přechází, nepřejde obchodní firma na žádného z nich. § 428 Odvolat
souhlas s užitím svého jména v obchodní
firmě právnické osoby má
právo ten, kdo k tomu má tak závažný důvod,
že po něm nelze spravedlivě
požadovat, aby jeho jméno bylo v obchodní firmě
využíváno; takovým důvodem může
být zejména změna převažující povahy
podnikání právnické osoby nebo změna
vlastnické struktury obchodní korporace. Za těchto
podmínek má právo odvolat
souhlas i právní nástupce osoby, která
souhlas udělila. § 429 (1) Sídlo
podnikatele se určí adresou zapsanou ve veřejném
rejstříku.
Nezapisuje-li se fyzická osoba jako podnikatel do
veřejného rejstříku, je jeho
sídlem místo, kde má hlavní obchodní
závod, popřípadě kde má bydliště. (2) Uvádí-li podnikatel jako své sídlo jiné místo než své sídlo
skutečné, může se každý dovolat i jeho skutečného sídla. Proti tomu, kdo se
dovolá sídla podnikatele zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže podnikatel
namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. Zastoupení
podnikatele (1) Pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou
činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této
činnosti obvykle dochází. (2) Podnikatele
zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně,
pokud
byla třetí osoba v dobré víře, že
jednající osoba je k jednání
oprávněna. § 431 Překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní
jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela-li
o něm vědět vzhledem k okolnostem případu. § 432 (1) Osoba, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu
obchodního závodu, nesmí bez souhlasu podnikatele činit na vlastní nebo cizí
účet nic, co spadá do oboru obchodního závodu. Stane-li se tak, může se
podnikatel domáhat, aby se jeho zástupce takového jednání zdržel. (2) Jednal-li zástupce na vlastní účet, může se podnikatel domáhat,
aby zástupcovo jednání bylo prohlášeno za učiněné na jeho účet. Jednal-li
zástupce na cizí účet, může se podnikatel domáhat, aby mu bylo postoupeno právo
na odměnu nebo aby mu byla vydána odměna již poskytnutá. Tato práva zanikají,
pokud nebyla uplatněna do tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel o jednání
dozvěděl, nejpozději však rok ode dne, kdy k jednání došlo. (3) Namísto práva podle odstavce 2 může podnikatel požadovat náhradu
škody; to však jen tehdy, měl-li a mohl zástupce vědět, že svou činností
podnikatele poškozuje. Měl-li a mohl vědět také ten, v jehož prospěch
podnikatelův zástupce nedovoleně jednal, že jde o činnost poškozující
podnikatele, je povinen k náhradě škody také on. § 433 (1) Kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském
styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k
vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a
nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. (2) Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči
podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním
podnikáním. § 434 Dá-li podnikatel veřejnosti najevo, ve kterém místě podniká, umožní
veřejnosti vstupovat s ním v tomto místě do právního styku v určené provozní
době; jinak v době obvyklé. § 435 (1) Každý
podnikatel musí uvádět na obchodních
listinách a v rámci
informací zpřístupňovaných veřejnosti
prostřednictvím dálkového přístupu
své
jméno a sídlo. Podnikatel zapsaný v
obchodním rejstříku uvede na obchodní
listině též údaj o tomto zápisu včetně
oddílu a vložky; podnikatel zapsaný v
jiném veřejném rejstříku uvede údaj o
svém zápisu do tohoto rejstříku;
podnikatel nezapsaný ve veřejném rejstříku uvede
údaj o svém zápisu do jiné
evidence. Byl-li podnikateli přidělen identifikující
údaj, uvede i ten. (2) Na listině podle odstavce 1 lze uvést i další údaje,
nejsou-li způsobilé vyvolat klamavý dojem. Hlava III Díl 1 § 436 (1) Kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze
zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že
někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. (2) Je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité
okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o
okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li
zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce. § 437 (1) Zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy
zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl
nebo musel vědět. (2) Jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem
zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo
musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je
rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí
osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti. § 438 Zástupce
jedná osobně. Dalšího zástupce může
pověřit, je-li to se
zastoupeným ujednáno nebo vyžaduje-li to nutná
potřeba, odpovídá však za řádný
výběr jeho osoby. § 439 Má-li
zastoupený pro tutéž záležitost více
zástupců, má se za to, že každý
z nich může jednat samostatně. § 440 (1) Překročil-li
zástupce zástupčí oprávnění,
zavazuje právní jednání
zastoupeného, pokud překročení schválí bez
zbytečného odkladu. To platí i v
případě, kdy za jiného právně jedná osoba,
která k tomu není oprávněna. (2) Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba,
která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a
která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo
ujednáno, anebo aby nahradil škodu. Díl 2 Oddíl 1 § 441 (1) Ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v
ujednaném rozsahu jako zmocněnec. (2) Zmocnitel
uvede rozsah zástupčího oprávnění v
plné moci. Netýká-li
se zastoupení jen určitého právního
jednání, udělí se plná moc v
písemné formě.
Vyžaduje-li se pro právní jednání
zvláštní forma, udělí se v téže
formě i plná
moc. § 442 Zmocnitel
se nemůže vzdát práva odvolat zmocnění,
ujednají-li si však
strany pro jeho odvolání určité důvody, nelze
zmocnění odvolat z jiného důvodu.
To neplatí, má-li zmocnitel pro odvolání
zmocnění zvlášť závažný důvod. § 443 Při
zmocnění právnické osoby náleží
výkon zástupčího oprávnění do
působnosti jejího statutárního orgánu. K
výkonu zastoupení je oprávněna i
osoba, kterou statutární orgán určí. § 444 (1) Kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho
jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí
osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno. (2) Dal-li zmocnitel jiné osobě najevo, že zmocněnce zmocnil k určitým
právním jednáním, může se vůči ní dovolat, že zmocnění později zaniklo, jen
pokud jí to před zmocněncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba při
zmocněncově jednání o zániku věděla. § 445 Jednala-li jako zástupce osoba nezpůsobilá v příslušné záležitosti sama
právně jednat, nelze se toho dovolat vůči tomu, kdo o této skutečnosti nevěděl
ani nemohl vědět. § 446 Překročil-li
zmocněnec zástupčí oprávnění a
nesouhlasí-li s tím zmocnitel,
oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně
jednal, bez zbytečného odkladu
poté, co se o právním jednání
dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení
schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž
zástupce právně jednal, měla a mohla z
okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec
zástupčí oprávnění zjevně
překračuje. § 447 Jsou-li pokyny zmocnitele obsaženy v plné moci a musely-li být známy osobě,
vůči níž zmocněnec jednal, považuje se jejich překročení za porušení zástupčího
oprávnění. § 448 (1) Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo
zastoupení omezeno; zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo
zmocněnec vypoví. Zemře-li zmocněnec nebo zmocnitel, nebo je-li některým z nich
právnická osoba a zanikne-li, zanikne i zmocnění, ledaže bylo ujednáno něco
jiného. (2) Dokud
není odvolání zmocněnci známo, má
jeho právní jednání tytéž
účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Toho se
však nemůže dovolat strana,
která o odvolání zmocnění věděla, nebo měla
a mohla vědět. § 449 (1) Zemře-li
zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec zmocnění, učiní
zmocněnec ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel
nebo jeho právní
nástupce neutrpěl újmu. Jeho právní
jednání má tytéž účinky, jako by
zmocnění
ještě trvalo, neodporuje-li tomu, co nařídil ještě
zmocnitel nebo jeho právní
nástupce. (2) Zmocněnec vydá bez zbytečného odkladu po zániku zmocnění vše, co
mu zmocnitel propůjčil, popřípadě co pro zmocnitele získal. Zemřel-li
zmocněnec, má vůči zmocniteli tuto povinnost každý, kdo má tyto věci u sebe. Oddíl 2 § 450 (1) Udělením
prokury zmocňuje podnikatel zapsaný v obchodním
rejstříku
prokuristu k právním jednáním, ke
kterým dochází při provozu obchodního
závodu,
popřípadě pobočky, a to i k těm, pro která se jinak
vyžaduje zvláštní plná moc.
Zcizit nebo zatížit nemovitou věc je však prokurista
oprávněn, je-li to
výslovně uvedeno. (2) Při udělení prokury musí být výslovně uvedeno, že jde o prokuru.
Uděluje-li podnikatel prokuru pro některou pobočku svého obchodního závodu nebo
pro některý z několika svých obchodních závodů, označí výslovně pobočku nebo
obchodní závod. § 451 Prokurista není oprávněn přenést prokuru na někoho jiného ani udělit další
prokuru; k opačným ujednáním se nepřihlíží. § 452 (1) Zakazuje se udělit prokuru právnické osobě. (2) Je-li prokura udělena několika osobám, zastupuje každá z nich
podnikatele samostatně, ledaže je při udělení prokury určeno něco jiného. § 453 Omezení prokury vnitřními pokyny nemá účinky vůči třetím osobám, i když
bylo zveřejněno. § 454 Prokurista vykonává prokuru s péčí řádného hospodáře. § 455 Prokurista
se podepisuje tak, že k firmě podnikatele připojí svůj podpis a
údaj označující prokuru; byla-li prokura udělena
pro jednotlivou pobočku nebo
jeden z více obchodních závodů, připojí
také údaj označující pobočku nebo
obchodní závod. § 456 Prokura zaniká i převodem nebo pachtem obchodního závodu nebo pobočky, pro
které byla udělena. Smrtí podnikatele prokura nezaniká, ledaže bylo ujednáno
něco jiného. Díl 3 Oddíl 1 § 457 Zákonné zastoupení i opatrovnictví sleduje ochranu zájmů zastoupeného a
naplňování jeho práv. § 458 Zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně
jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu
rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo
prohlášení o vydědění a jejich odvolání. § 459 Zákonný
zástupce nesmí odejmout zastoupenému věc
zvláštní obliby, ledaže to
odůvodňuje ohrožení jeho života či zdraví, a
jedná-li se o nezletilého, který není
plně svéprávný, také jiný
závažný důvod. Věc zvláštní obliby
musí být
zastoupenému ponechána i při jeho umístění
ve zdravotnickém zařízení, v
zařízení sociálních služeb,
zařízení sociálně-právní ochrany
dětí nebo podobném
zařízení. § 460 Dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem
zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným
zástupcem nebo opatrovníkem, anebo hrozí-li takový střet, jmenuje soud
zastoupenému kolizního opatrovníka. § 461 (1) Spravuje-li
zákonný zástupce nebo opatrovník
jmění zastoupeného,
náleží mu běžná správa takového
jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost,
vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného
schválení soudu. (2) Dar,
dědictví nebo odkaz určené pro zastoupeného s
podmínkou, že
jej bude spravovat třetí osoba, jsou ze správy podle
odstavce 1 vyloučeny.
Zákonný zástupce nebo opatrovník
však může přijetí takového daru, dědictví
nebo
odkazu odmítnout; k odmítnutí se vyžaduje
schválení soudu. § 462 Zákonný zástupce ani opatrovník nemůže požadovat od zastoupeného odměnu za
zastoupení. Má-li však povinnost spravovat jmění, lze za správu přiznat odměnu.
O její výši rozhodne soud s přihlédnutím k nákladům správy, k hodnotě
spravovaného majetku a k výnosům z něho, jakož i k časové i pracovní náročnosti
správy. § 463 (1) Opatrovníka jmenuje soud; současně určí rozsah opatrovníkových
práv a povinností. Osoba, které byl opatrovník jmenován, se na dobu trvání
opatrovnictví stává opatrovancem. (2) Požádá-li o to opatrovník, soud ho odvolá; soud opatrovníka odvolá
i v případě, že neplní své povinnosti. Zároveň opatrovanci jmenuje nového
opatrovníka. § 464 (1) Nejedná-li
se o správu jmění, lze osobě jmenovat pouze
jediného
opatrovníka. Je-li jmenován zvláštní
opatrovník pro správu jmění zastoupeného
nebo pro správu části jeho jmění a zároveň
opatrovník osoby, náleží druhému z
nich výlučné zastoupení zastoupeného před
soudem, a to i když se záležitost
týká spravovaného jmění. (2) Jmenuje-li soud více opatrovníků a nerozhodne-li, ve kterých záležitostech
je každý z nich způsobilý právně jednat za opatrovance samostatně, jsou
opatrovníci povinni jednat společně. Oddíl 2 § 465 (1) Soud
jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho
zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud
jmenuje opatrovníka zejména
tomu, koho ve svéprávnosti omezil, tomu, o kom
není známo, kde pobývá,
neznámému člověku zúčastněnému při
určitém právním jednání nebo tomu,
jehož
zdravotní stav mu působí obtíže při správě
jmění nebo hájení práv. (2) Odůvodňují-li to okolnosti, může soud opatrovníku uložit, aby se v
přiměřeném rozsahu pojistil pro případ, že při výkonu své funkce způsobí
opatrovanci nebo jiné osobě škodu. § 466 (1) K povinnostem opatrovníka náleží udržovat s opatrovancem vhodným
způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení, projevovat o opatrovance
skutečný zájem, jakož i dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění
opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. (2) Rozhoduje-li opatrovník o opatrovancových záležitostech, vysvětlí
opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí. § 467 (1) Opatrovník
při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova
právní prohlášení a dbá jeho
názorů, i když je opatrovanec projevil dříve,
včetně přesvědčení nebo vyznání, soustavně k nim
přihlíží a zařizuje
opatrovancovy záležitosti v souladu s nimi. Není-li to
možné, postupuje
opatrovník podle zájmů opatrovance. (2) Opatrovník dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s
jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním
opatrovancovým představám a přáním. § 468 Smrtí opatrovníka nebo jeho odvoláním opatrovnictví nezaniká a dokud soud
nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka, přechází na veřejného opatrovníka
podle jiného zákona. § 469 (1) Člověku, jemuž působí zdravotní stav při správě jeho jmění nebo
při hájení jeho práv obtíže, jmenuje soud na jeho návrh opatrovníka a ve shodě
s takovým návrhem určí opatrovníkovi rozsah působnosti. Na návrh opatrovance
soud opatrovníka také odvolá. (2) Opatrovník jedná zpravidla společně s opatrovancem; jedná-li
opatrovník samostatně, jedná v souladu s vůlí opatrovance. Nelze-li vůli
opatrovance zjistit, rozhodne na návrh opatrovníka soud. § 470 Opatří-li
si někdo správce svého jmění sám, nelze mu
jmenovat opatrovníka
pro správu jmění. To neplatí, není-li
správce jmění znám, odmítne-li jednat v
zájmu zastoupeného nebo zanedbává-li tuto
povinnost, anebo nemůže-li jmění
spravovat. § 471 (1) Rozhoduje-li soud o jmenování opatrovníka člověku, může tak učinit
až po jeho zhlédnutí, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka; musí též
vyslechnout jeho vyjádření nebo jinak zjistit jeho stanovisko a vycházet z
něho. (2) Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec.
Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou
osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem
a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud
opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem,
nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona. (3) Způsobilost
být veřejným opatrovníkem má obec, kde
má opatrovanec
bydliště, anebo právnická osoba
zřízená touto obcí k plnění úkolů
tohoto druhu;
jmenování veřejného opatrovníka podle
jiného zákona není vázáno na jeho
souhlas. Opatrovnická
rada (1) Je-li jmenován opatrovník, může opatrovanec nebo každá osoba
opatrovanci blízká žádat o ustavení opatrovnické rady; opatrovník svolá schůzi
osob blízkých opatrovanci a jeho přátel, jsou-li mu známi, tak, aby se schůze
konala do třiceti dnů po obdržení žádosti. Není-li schůze včas svolána nebo
nekoná-li se z jiného důvodu, anebo není-li na ní zvolena opatrovnická rada,
svolá schůzi soud, a to i bez návrhu. (2) Schůze se může zúčastnit opatrovanec, každá osoba opatrovanci
blízká a kdokoli z jeho přátel, třebaže nebyl pozván; každý z nich má jeden
hlas. Zúčastní-li se schůze alespoň pět osob, může být opatrovnická rada
zvolena. § 473 (1) Osoby přítomné na schůzi volí členy opatrovnické rady, případně i
jejich náhradníky, většinou hlasů. Při volbě musí být dbáno, je-li to možné, o
rovnoměrné zastoupení osob uvedených v § 472. (2) Členem opatrovnické rady může být jen osoba, která o opatrovance
osvědčí dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna a
jejíž zájmy neodporují zájmům opatrovance. Opatrovník nemůže být členem
opatrovnické rady. § 474 Opatrovnická rada má alespoň tři členy. Je schopna usnášet se za
přítomnosti většiny členů; má-li však opatrovnická rada tři členy, vyžaduje se
přítomnost všech. Rozhodnutí přijímá opatrovnická rada většinou hlasů
přítomných členů. § 475 O
volbě členů opatrovnické rady a náhradníků
vyhotoví zápis zapisovatel,
kterého určí přítomní. Ze zápisu
musí být zřejmé, kdy se schůze konala, kdo se
jí zúčastnil, kdo byl zvolen zapisovatelem, členem
opatrovnické rady a
náhradníkem a kolika hlasy, zda proti průběhu
jednání někdo protestoval a z
jakého důvodu. Protesty podané v písemné
formě musí být k zápisu připojeny.
Zápis o volbě členů opatrovnické rady zapisovatel
doručí opatrovníkovi a soudu,
který opatrovníka jmenoval. § 476 (1) Soud může na návrh opatrovníka nebo kterékoli osoby oprávněné k
účasti na schůzi, anebo bez návrhu prohlásit volbu za neplatnou, pokud při ní
došlo k takovému porušení zákona, že v důsledku toho hrozí opatrovancova újma.
V takovém případě soud bez zbytečného odkladu nařídí novou volbu. (2) Jsou-li pro to vážné důvody, může soud po zahájení řízení
pozastavit výkon práv člena opatrovnické rady až do rozhodnutí o neplatnosti
volby. § 477 (1) Člen
opatrovnické rady je volen na dobu neurčitou. Ze své
funkce
může odstoupit; odstoupení je účinné
doručením písemného oznámení
opatrovníku a
soudu. Odstoupení oznámí dalším
členům opatrovnické rady. (2) Soud může odvolat z funkce člena opatrovnické rady na návrh
opatrovníka nebo kterékoli z osob oprávněných k účasti na schůzi, anebo z
vlastního podnětu, pokud člen opatrovnické rady závažně nebo opakovaně poruší
své povinnosti, ztratí-li o opatrovance zájem nebo ocitnou-li se jeho zájmy
opakovaně v rozporu se zájmy opatrovance. Ustanovení § 476 odst. 2 se
použije obdobně. (3) Při zániku funkce člena opatrovnické rady opatrovník nebo předseda
opatrovnické rady zařídí volbu nového člena opatrovnické rady nebo náhradníka.
Neuskuteční-li se volba bez zbytečného odkladu, postupuje soud podle § 472
odst. 1 obdobně. § 478 (1) Opatrovnická rada zasedá nejméně jednou za rok; k zasedání ji
svolá její předseda, nebo opatrovník, jinak kterýkoli člen opatrovnické rady,
popřípadě soud na návrh osoby, která osvědčí vážný zájem o opatrovance, anebo i
bez návrhu. (2) Opatrovnická rada přizve na zasedání opatrovance i opatrovníka. (3) Ze zápisu o zasedání opatrovnické rady musí být zřejmé, kdy se
konalo, kdo se jej účastnil, jaká rozhodnutí byla přijata, kdo vznesl protest a
kdo zápis pořídil. Není-li v zápise uvedeno, kdo hlasoval pro návrh a kdo proti
návrhu, má se za to, že všichni přítomní členové opatrovnické rady hlasovali
pro přijetí návrhu. Zápis doručí předseda opatrovnické rady opatrovníkovi a
soudu, který opatrovníka jmenoval. § 479 (1) Opatrovnická
rada na svém pravidelném zasedání
projedná zprávu
opatrovníka o jeho činnosti v záležitostech opatrovance,
vyjadřuje se k soupisu
jmění opatrovance a k vyúčtování jeho
správy i k vyúčtování
případné odměny
opatrovníka za správu jmění. (2) Usnese-li se na tom opatrovnická rada, podá její člen pověřený k
tomu usnesením návrh soudu na změnu výše odměny opatrovníka za správu jmění
opatrovance. (3) Usnese-li se na tom opatrovnická rada, podá její pověřený člen
soudu návrh na zrušení opatrovnictví, nebo na odvolání opatrovníka a jeho
nahrazení jinou osobou. § 480 (1) Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník rozhodnout o
(2) Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník naložit s majetkem
opatrovance, jedná-li se o
ledaže se k takovým rozhodnutím vyžaduje i souhlas soudu. (3) Je-li
to v zájmu opatrovance, může se opatrovnická rada
usnést,
jaká další rozhodnutí opatrovníka o
opatrovanci podléhají jejímu souhlasu;
taková usnesení nesmí omezovat opatrovníka
nad míru přiměřenou okolnostem. § 481 Člen opatrovnické rady, který pro její rozhodnutí nehlasoval, opatrovník
nebo opatrovanec může do patnácti dnů od přijetí rozhodnutí navrhnout soudu,
aby rozhodnutí opatrovnické rady zrušil a nahradil je svým rozhodnutím. Dokud
soud nerozhodne, nenabude rozhodnutí opatrovnické rady právní účinky. § 482 (1) Nelze-li opatrovnickou radu zřídit pro nezájem dostatečného počtu
osob uvedených v § 472 odst. 1 nebo z jiných podobných důvodů, může soud
na návrh některé z těchto osob rozhodnout, že působnost opatrovnické rady bude
vykonávat jen jedna z těchto osob a rozhodne zároveň o jejím jmenování. (2) Není-li zvolena opatrovnická rada a není-li možný ani postup podle
odstavce 1, schvaluje opatření opatrovníka stran opatrovance nebo jeho
jmění namísto opatrovnické rady soud. § 483 (1) Neschválil-li to soud, nesmí opatrovník vyslovit souhlas se změnou
osobního stavu opatrovance. (2) Spravuje-li opatrovník opatrovancovo jmění, nesmí bez souhlasu
soudu, nerozhodl-li soud o dalších omezeních,
(3) Bez zřetele na ustanovení odstavce 2 opatrovník nesmí,
neschválil-li to soud, naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o
(4) Soud si před rozhodnutím podle odstavců 1 až 3 vyžádá stanovisko
opatrovnické rady. Nesdělí-li opatrovnická rada soudu stanovisko v přiměřené
lhůtě, potom soud rozhodne sám. § 484 (1) Právnická osoba, jejíž hlavní činnost spočívá v péči o osoby se
zdravotním postižením a ochraně jejich zájmů, má právo navrhnout, aby byla
svolána schůze k ustavení opatrovnické rady. (2) Právnická osoba, jejíž hlavní činnost spočívá v péči o osoby se
zdravotním postižením a ochraně jejich zájmů, která působí v České republice
nepřetržitě alespoň tři roky a byla s opatrovancem v pravidelném spojení
alespoň tři měsíce, má právo být členem opatrovnické rady nebo se účastnit
jejího zasedání, schůze k ustavení opatrovnické rady a navrhnout soudu, aby
rozhodnutí opatrovnické rady zrušil a nahradil je svým rozhodnutím.
Neuplatňuje-li však tato právnická osoba svá práva v souladu se zájmy
opatrovance, soud jí tato práva na návrh opatrovance, opatrovníka nebo členů
opatrovnické rady odejme. § 485 (1) Opatrovník, který spravuje jmění opatrovance, vyhotoví do dvou
měsíců od svého jmenování soupis spravovaného jmění a doručí jej soudu,
opatrovanci a opatrovnické radě. (2) Za
trvání opatrovnictví vyhotoví
opatrovník vyúčtování správy
jmění každoročně vždy do 30. června, ledaže se s členy
opatrovnické rady
dohodne, že vyúčtování předloží
dříve. Je-li pro to důležitý důvod, může
opatrovanec nebo opatrovnická rada navrhnout soudu, aby
opatrovníkovi uložil
povinnost vyhotovit mimořádné
vyúčtování. Opatrovník doručí
každé vyúčtování
opatrovanci, opatrovnické radě a soudu. (3) Opatrovník,
jehož funkce končí, doručí konečné
vyúčtování správy
jmění opatrovanci, opatrovnické radě a soudu,
popřípadě také dalšímu
opatrovníkovi nebo soudnímu komisaři jmenovanému v
řízení o dědictví. Zemře-li
opatrovník, vydá soudu, který jej jmenoval,
listiny a další doklady týkající se
opatrovance a jeho záležitostí každý, kdo
má tyto listiny a doklady u sebe. Oddíl 3 § 486 (1) Soud
jmenuje opatrovníka právnické osobě, která
to potřebuje, aby
mohly být spravovány její záležitosti nebo
aby mohla být hájena její práva. (2) Opatrovníkem právnické osoby může soud jmenovat jen osobu, která
splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu.
Přestane-li opatrovník tyto podmínky splňovat, oznámí to soudu bez zbytečného
odkladu. Dozví-li se soud, že opatrovník uvedené podmínky nesplňuje, nahradí ho
bez zbytečného odkladu novým opatrovníkem. § 487 (1) Pro práva a povinnosti opatrovníka právnické osoby platí obdobně
ustanovení o právech a povinnostech člena statutárního orgánu. Působnost
opatrovníka se přiměřeně řídí ustanoveními o působnosti statutárního orgánu. (2) Soud
opatrovníku uloží, aby s odbornou péčí
usiloval o řádné
obnovení činnosti statutárního orgánu
právnické osoby; je-li toho třeba, soud
působnost opatrovníka dále vymezí s
přihlédnutím k působnosti dalších
orgánů
právnické osoby, popřípadě i k právům
společníků. § 488 Určuje-li
zakladatelské právní jednání, že
má být právnické osobě jako
opatrovník jmenována určitá osoba, soud takovou
osobu opatrovníkem jmenuje,
pokud je k tomu způsobilá a souhlasí se
jmenováním. Hlava IV Díl 1 § 489 Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a
slouží potřebě lidí. § 490 Věc určená k obecnému užívání je veřejný statek. § 491 (1) Plod je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy,
jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním
člověka nebo bez něho. (2) Užitky jsou to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy. § 492 (1) Hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena
věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno
zákonem. (2) Mimořádná
cena věci se stanoví, má-li se její hodnota
nahradit, s
přihlédnutím ke zvláštním poměrům
nebo ke zvláštní oblibě vyvolané
náhodnými
vlastnostmi věci. § 493 Lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí. § 494 Živé
zvíře má zvláštní význam a
hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor.
Živé zvíře není věcí a ustanovení o
věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen
v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. § 495 Souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn
jejího majetku a jejích dluhů. Díl 2 § 496 (1) Hmotná věc je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu
samostatného předmětu. (2) Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci
bez hmotné podstaty. § 497 Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí přiměřeně
ustanovení o věcech hmotných. § 498 (1) Nemovité
věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným
účelovým určením, jakož i věcná
práva k nim, a práva, která za nemovité
věci
prohlásí zákon. Stanoví-li jiný
právní předpis, že určitá věc není
součástí
pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na
místo bez porušení její
podstaty, je i tato věc nemovitá. (2) Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná,
jsou movité. § 499 Movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, je zastupitelná;
ostatní věci jsou nezastupitelné. V pochybnostech se případ posoudí podle
zvyklostí. § 500 Movitá
věc, jejíž běžné použití spočívá v
jejím spotřebování, zpracování
nebo zcizení, je zuživatelná; zuživatelné jsou i
ty movité věci, které náleží
ke skladu nebo k jinému souboru, pokud jejich běžné
užití spočívá v tom, že
jsou prodávány jednotlivě. Ostatní věci jsou
nezuživatelné. § 501 Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden
předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří
hromadnou věc. § 502 Obchodní
závod (dále jen „závod“) je
organizovaný soubor jmění, který
podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k
provozování jeho činnosti. Má
se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla
slouží k jeho provozu. § 503 (1) Pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a
funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. (2) Je-li
pobočka zapsána do obchodního rejstříku,
jedná se o odštěpný
závod; to platí i o jiné organizační
složce, pokud o ní jiný právní předpis
stanoví, že se zapíše do obchodního
rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu
je
oprávněn zastupovat podnikatele ve všech
záležitostech týkajících se
odštěpného
závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí
odštěpného závodu zapsán do
obchodního rejstříku. § 504 Obchodní
tajemství tvoří konkurenčně významné,
určitelné, ocenitelné a v
příslušných obchodních kruzích běžně
nedostupné skutečnosti, které souvisejí se
závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve
svém zájmu odpovídajícím způsobem
jejich utajení. Díl 3 Součást
věci Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od
věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. § 506 (1) Součástí
pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby
zřízené na pozemku a jiná zařízení
(dále jen „stavba“) s výjimkou staveb
dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo
upevněno ve zdech. (2) Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i
když zasahuje pod jiný pozemek. § 507 Součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé. § 508 (1) Stroj
nebo jiné upevněné zařízení (dále
jen „stroj“) není součástí
nemovité věci zapsané do veřejného seznamu,
byla-li se souhlasem jejího
vlastníka zapsána do téhož seznamu výhrada,
že stroj jeho vlastnictvím není.
Výhrada bude vymazána, prokáže-li vlastník
nemovité věci nebo jiná osoba
oprávněná k tomu podle zápisu ve veřejném
seznamu, že se vlastník nemovité věci
stal vlastníkem stroje. (2) Má-li
být takovým strojem nahrazen stroj, který je
součástí
nemovité věci, lze výhradu do veřejného seznamu
zapsat, pokud proti tomu osoba
zapsaná ve výhodnějším pořadí
nevznese odpor. Právo odporu však nemá osoba,
jejíž právo nemůže být zápisem
výhrady zkráceno, ani osoba, jejíž
pohledávka
byla již splněna; za tím účelem může být splněna i
pohledávka dosud nedospělá. § 509 Inženýrské
sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo
energetické či jiné
vedení, nejsou součástí pozemku. Má se za
to, že součástí inženýrských
sítí
jsou i stavby a technická zařízení, která s
nimi provozně souvisí. Příslušenství
věci (1) Příslušenství
věci je vedlejší věc vlastníka u věci
hlavní, je-li
účelem vedlejší věci, aby se jí trvale
užívalo společně s hlavní věcí v rámci
jejich hospodářského určení. Byla-li
vedlejší věc od hlavní věci přechodně
odloučena, nepřestává být
příslušenstvím. (2) Má
se za to, že se právní jednání a
práva i povinnosti týkající se
hlavní věci týkají i jejího
příslušenství. § 511 Jsou-li pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ
podle zvyklostí. § 512 Je-li stavba součástí pozemku, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby
příslušenstvím pozemku, je-li jejich účelem, aby se jich se stavbou nebo
pozemkem v rámci jejich hospodářského účelu trvale užívalo. § 513 Příslušenstvím
pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a
náklady spojené s
jejím uplatněním. Díl 4 Oddíl 1 § 514 Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je
po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. § 515 Nevydal-li emitent cenný papír jako druh s náležitostmi zvlášť upravenými
zákonem, musí listina určit alespoň odkazem na emisní podmínky právo, které je
s cenným papírem spojeno, a údaj o emitentovi. § 516 (1) Cenné papíry téhož druhu vydané týmž emitentem v téže formě, z
nichž vznikají stejná práva, jsou zastupitelné. (2) Podpis emitenta na zastupitelném cenném papíru může být nahrazen
jeho otiskem, pokud jsou na listině současně použity ochranné prvky proti
jejímu padělání nebo pozměnění. § 517 Je-li
z cenného papíru zavázána osoba
odlišná od emitenta a poruší-li svou
povinnost, nahradí emitent škodu z toho vzniklou. § 518 (1) Cenný papír může mít formu cenného papíru na doručitele, na řad,
nebo na jméno. (2) Obsahuje-li
cenný papír jméno oprávněné osoby,
má se za to, že se
jedná o cenný papír na řad. Neobsahuje-li
cenný papír jméno oprávněné osoby,
platí, že se jedná o cenný papír na
doručitele. § 519 (1) Datum emise cenného papíru označuje den, kdy může dojít k vydání
cenného papíru prvnímu nabyvateli. Není-li stanoveno jinak, určí datum emise
cenného papíru emitent. (2) Emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků
cenných papírů, jakož i podrobnější údaje o emisi. § 520 (1) Cenný papír je vydán dnem, kdy splňuje náležitosti stanovené pro
něj zákonem nebo jiným právním předpisem a kdy se stanoveným způsobem stane
majetkem prvého nabyvatele. (2) Peněžní částka, za kterou emitent cenný papír vydává, je emisní
kurs cenného papíru. § 521 (1) Byl-li
nabyvatel v dobré víře, že nabývá
řádně vydaný cenný papír,
je vydán i přesto, že nebyly dodrženy náležitosti postupu
při vydání cenného
papíru nebo že se cenný papír nestal
vlastnictvím prvního nabyvatele stanoveným
způsobem. (2) Ten, do jehož práva bylo zasaženo tím, že nebyly dodrženy
náležitosti postupu při vydání cenného papíru nebo že se cenný papír nestal
vlastnictvím prvého nabyvatele stanoveným způsobem, má právo na náhradu škody
vůči emitentovi i vůči osobě, která v této záležitosti jednala jménem emitenta
nebo na jeho účet, za podmínek stanovených tímto zákonem. § 522 (1) Je-li cenný papír vydán ve více stejnopisech, musí být stejnopisy
v textu listiny číslovány, jinak se každý stejnopis považuje za samostatný
cenný papír. (2) Bylo-li plněno na jeden stejnopis, zanikají práva ze všech
ostatních stejnopisů. § 523 (1) Je-li
s cenným papírem spojeno právo na výnos,
lze pro uplatnění
tohoto práva vydat kupón jako cenný papír
na doručitele; kupóny se vydávají v
kupónovém archu. Je-li součástí
kupónového archu talón, vyplývá z
něho právo na
vydání nového kupónového archu;
talón však není cenným papírem. (2) Kupón musí obsahovat alespoň údaje o
§ 524 (1) Zastupitelné cenné papíry lze nahradit hromadnou listinou. Pro
emisi a vydání hromadné listiny platí stejné podmínky jako pro vydání
jednotlivého cenného papíru. Hromadná listina obsahuje alespoň ty náležitosti,
které zákon stanoví pro jednotlivý cenný papír včetně jeho čísla. (2) Vlastník hromadné listiny má právo na její výměnu za jednotlivé
cenné papíry; určí-li emitent podmínky pro její výměnu, pak při splnění těchto
podmínek. (3) Práva
z hromadné listiny nelze převodem dělit na podíly. To
neplatí, pokud došlo k imobilizaci cenného
papíru při jeho hromadné úschově; v
tom případě musí takový podíl
odpovídat jednotlivým cenným papírům,
které jsou
hromadnou listinou nahrazovány. Oddíl 2 § 525 (1) Je-li cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a
nelze-li jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci, jedná se o
zaknihovaný cenný papír. Zaknihované cenné papíry jsou zastupitelné, pokud byly
vydány týmž emitentem a pokud z nich vznikají stejná práva. (2) Ustanovení o cenných papírech se použijí i na zaknihované cenné
papíry, ledaže to vylučuje jejich povaha, tento zákon nebo jiný právní předpis. § 526 Evidence zaknihovaných cenných papírů se vede na majetkových účtech; jimi
jsou účet vlastníka nebo účet zákazníků. § 527 (1) Na účtu vlastníka jsou evidovány zaknihované cenné papíry toho,
pro něhož byl účet zřízen. (2) Má se za to, že vlastníkem zaknihovaného cenného papíru je osoba,
na jejímž účtu vlastníka je zaknihovaný cenný papír evidován. § 528 (1) Na účtu zákazníků jsou evidovány zaknihované cenné papíry osob,
které zaknihovaný cenný papír svěřily tomu, pro něhož byl účet zákazníků
zřízen. (2) Ten, pro koho byl účet zákazníků zřízen, není vlastníkem
zaknihovaných cenných papírů evidovaných na tomto účtu. Oddíl 3 Pododdíl
1 § 529 (1) Rozhodl-li
emitent o přeměně cenného papíru na zaknihovaný
cenný
papír, bez zbytečného odkladu zveřejní své
rozhodnutí včetně lhůty, ve které
vlastník cenného papíru emitentovi cenný
papír odevzdá, a rozhodnutí v téže
lhůtě uveřejní způsobem umožňujícím
dálkový přístup. (2) Zakazuje
se určit lhůtu k odevzdání cenného papíru
emitentovi
kratší než dva měsíce a delší než
šest měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí. (3) Emitent, kterému jiný právní předpis ukládá vést evidenci
vlastníků cenných papírů, zašle osobě uvedené v této evidenci a na adresu tam
uvedenou oznámení o přeměně tohoto cenného papíru na zaknihovaný cenný papír. § 530 (1) Vlastník
cenného papíru sdělí při jeho
odevzdání emitentovi číslo
účtu v příslušné evidenci, na který
má být cenný papír zaevidován; pokud
mu
tento údaj nesdělí, určí mu k tomu emitent
dodatečnou lhůtu, která nesmí být
kratší než dva měsíce. (2) Odevzdal-li
vlastník emitentovi cenný papír a nesdělil-li mu
číslo
účtu v příslušné evidenci, na který
má být cenný papír zaevidován, ani v
dodatečné lhůtě, přejde na emitenta vlastnické
právo k tomuto cennému papíru
dnem, kdy za něj jeho vlastníku zaplatí spravedlivou cenu. § 531 Je-li
vlastník cenného papíru v prodlení s
odevzdáním cenného papíru, určí
emitent k jeho odevzdání dodatečnou lhůtu způsobem
stanoveným v § 529
odst. 1 a při jejím vyhlášení
upozorní, že cenný papír, který nebude
odevzdán ani v dodatečné lhůtě, prohlásí
emitent za neplatný. § 532 (1) Na
žádost emitenta zaeviduje centrální
depozitář zaknihované cenné
papíry do centrální evidence obdobně jako při
vydání zaknihovaného cenného
papíru a zaeviduje cenné papíry na
majetkové účty uvedené v žádosti.
Žádost
emitent podá po uplynutí lhůty stanovené v §
529 odst. 1 nebo i před jejím
uplynutím, pokud mu byly odevzdány všechny
cenné papíry, nejpozději však po
uplynutí dodatečné lhůty. (2) Od podání žádosti emitenta o zaevidování zaknihovaného cenného
papíru do centrální evidence do zaevidování celé emise nelze s těmito cennými
papíry obchodovat na evropském regulovaném trhu. § 533 (1) Cenný
papír, který nebyl odevzdán, eviduje
centrální depozitář na
zvláštním technickém účtu; majitelem
technického účtu je emitent. Zaevidováním
na tomto účtu jsou tyto cenné papíry přeměněny na
zaknihované cenné papíry. (2) Právo na výnos z cenného papíru uvedeného v odstavci 1 za
dobu od skončení lhůty podle § 529 odst. 1 nedospěje dříve, než vlastník
cenného papíru emitentovi cenný papír odevzdá. § 534 (1) Nebyl-li cenný papír odevzdán ani v dodatečné lhůtě, prohlásí jej
emitent za neplatný. (2) Po
prohlášení cenného papíru za
neplatný prodá emitent zaknihovaný
cenný papír, který jej nahrazuje, s odbornou
péčí. Rozhodne-li emitent prodat
zaknihovaný cenný papír ve veřejné dražbě,
uveřejní místo, dobu a předmět
dražby alespoň dva týdny před jejím konáním. (3) Emitent
vyplatí výtěžek z prodeje zaknihovaného
cenného papíru
osobě, jejíž cenný papír byl
prohlášen za neplatný, po započtení
pohledávek
vzniklých emitentovi prohlášením
cenného papíru za neplatný a prodejem
zaknihovaného cenného papíru, který jej
nahrazuje. § 535 Ustanovení
§ 529, 531 až 533 se přiměřeně použijí na cenné
papíry, které se
přeměňují na zaknihované cenné papíry,
které mají být vedeny v samostatné
evidenci. Pododdíl
2 § 536 Rozhodl-li emitent o přeměně zaknihovaného cenného papíru na cenný papír,
bez zbytečného odkladu své rozhodnutí zveřejní a rozhodnutí v téže lhůtě
uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 537 (1) Centrální
depozitář předá emitentovi do třiceti dnů ode dne, kdy
obdrží emitentovo oznámení o přeměně
zaknihovaného cenného papíru na cenný
papír, výpis z centrální i
navazující evidence obsahující údaje
o emisi
zaknihovaného cenného papíru, o
vlastnících zaknihovaných cenných
papírů, zda
bylo nakládání se zaknihovaným
cenným papírem pozastaveno a zda byl zaknihovaný
cenný papír zastaven včetně označení
zástavního věřitele. (2) Centrální
depozitář ani majitel účtu zákazníků
nesmí po vyhotovení
výpisu provést ve své evidenci žádný
zápis týkající se zaknihovaného
cenného
papíru přeměňovaného na cenný papír. § 538 (1) Centrální
depozitář zruší evidenci zaknihovaného
cenného papíru ke
dni určenému emitentem, nejdříve však ke dni
vyhotovení výpisu podle § 537
odst. 1 a nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy byl
výpis vyhotoven. (2) Zrušení
evidence zaknihovaného cenného papíru
oznámí centrální
depozitář organizátorovi evropského
regulovaného trhu, na kterém jsou tyto
zaknihované cenné papíry přijaty k
obchodování, účastníkům
centrálního
depozitáře, kteří tuto skutečnost oznámí
vlastníkům zaknihovaných cenných
papírů a majiteli účtu zákazníků. (3) Majitel
účtu zákazníků zruší evidenci
zaknihovaných cenných papírů
k témuž dni jako centrální depozitář. § 539 (1) Vlastníku
zaknihovaného cenného papíru, který byl
přeměněn na
cenný papír, vzniká dnem zrušení
evidence zaknihovaného cenného papíru právo
na
odevzdání cenného papíru emitentem. (2) Cenný papír je vydán nejdříve ke dni zrušení evidence. § 540 (1) Je-li
ke dni zrušení evidence zaknihovaného
cenného papíru
pozastaveno nakládání s cenným
papírem, k němuž dal příkaz orgán veřejné
moci,
odevzdá emitent cenný papír tomuto orgánu. (2) Je-li
ke dni zrušení evidence zaknihovaného
cenného papíru
pozastaveno nakládání se zaknihovaným
cenným papírem, k němuž dala příkaz osoba
k tomu oprávněná podle zákona
upravujícího podnikání na
kapitálovém trhu,
vznikne vlastníkovi tohoto zaknihovaného cenného
papíru právo na odevzdání
cenného papíru až po uplynutí doby, na kterou bylo
nakládání se zaknihovaným
cenným papírem pozastaveno. To neplatí, jestliže
osoba, která dala příkaz k
tomu, aby bylo pozastaveno nakládání,
souhlasí s odevzdáním cenného papíru
vlastníku. § 541 (1) Je-li
ke dni zrušení evidence zaknihovaného
cenného papíru
zaknihovaný cenný papír zastaven,
zůstávají účinky zastavení nedotčeny;
právo
na odevzdání cenného papíru vzniká
zástavnímu věřiteli. Povinnost odevzdat
cenný papír emitent splní též tím,
že se souhlasem zástavního věřitele uloží
vydaný cenný papír do úschovy ve prospěch
vlastníka a schovateli předá prvopis
zástavní smlouvy nebo její úředně ověřenou
kopii. (2) V případě přeměny zaknihovaného cenného papíru na cenný papír na
řad na něm emitent vyznačí prohlášení o zastavení cenného papíru. § 542 (1) Po
zrušení evidence zaknihovaného cenného
papíru emitent bez
zbytečného odkladu zveřejní výzvu
vlastníkům cenných papírů z této emise k
jejich převzetí a výzvu v téže lhůtě
uveřejní způsobem umožňujícím
dálkový
přístup. Lhůty k převzetí cenného papíru
určí ve výzvě obdobně podle § 529
odst. 2 a § 531. (2) U cenného papíru na jméno nebo na řad zašle emitent výzvu k
převzetí cenného papíru i na adresu sídla nebo bydliště vlastníka uvedenou v
příslušné evidenci. § 543 (1) Nepřevezme-li vlastník cenný papír ani v dodatečné lhůtě, emitent
jej prodá s odbornou péčí. Rozhodne-li emitent prodat cenný papír ve veřejné
dražbě, uveřejní místo, dobu a předmět dražby alespoň dva týdny před jejím
konáním. (2) Emitent vyplatí výtěžek z prodeje cenného papíru vlastníku po
započtení pohledávek vzniklých emitentovi v souvislosti s jeho prodejem. § 544 Na zaknihované cenné papíry vedené v samostatné evidenci se § 536 až 543
použijí přiměřeně. Hlava V Díl 1 Oddíl 1 § 545 Právní
jednání vyvolává právní
následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož
i právní následky plynoucí ze
zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené
praxe
stran. § 546 Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo
jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla
projevit. § 547 Právní
jednání musí obsahem a účelem
odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podmínka (1) Vznik,
změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění
podmínky. Je-li
zánik práva nebo povinnosti vázán na
nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. (2) Podmínka
je odkládací, závisí-li na jejím
splnění, zda právní
následky jednání nastanou. Podmínka je
rozvazovací, závisí-li na jejím
splnění,
zda právní následky již nastalé pominou. (3) Neplyne-li z právního jednání nebo jeho povahy něco jiného, má se
za to, že podmínka je odkládací. § 549 (1) K
splnění podmínky se nepřihlíží,
způsobí-li její splnění záměrně
osoba, která není oprávněna tak učinit a
které je splnění podmínky na prospěch. (2) Zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky
strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za
splněnou. § 550 Je-li
k účinnosti právního jednání určena
počáteční doba, použijí se
obdobně § 548 a 549 o odkládací podmínce.
Omezí-li se účinnost právního
jednání
konečnou dobou, použijí se obdobně § 548 a 549 o
rozvazovací podmínce. Zdánlivé
právní jednání O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. § 552 O právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. § 553 (1) O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo
nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. (2) Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se
k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku. § 554 K zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Oddíl 2 § 555 (1) Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. (2) Má-li
být určitým právním jednáním
zastřeno jiné právní jednání,
posoudí se podle jeho pravé povahy. § 556 (1) Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu
jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm
vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam,
jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle
určen. (2) Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi
stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu,
jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání
přikládají. § 557 Připouští-li
použitý výraz různý výklad, vyloží
se v pochybnostech k tíži
toho, kdo výrazu použil jako první. § 558 (1) V
právním styku s podnikatelem se výrazu
připouštějícímu různý
výklad přisoudí význam, jaký má v
takovém styku pravidelně. Není-li však
druhá
strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho
dovolává, prokázat, že druhé straně
musel být takový význam znám. (2) V
právním styku podnikatelů se přihlíží k
obchodním zvyklostem
zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví,
ledaže to vyloučí ujednání stran nebo
zákon. Není-li jiné ujednání,
platí, že obchodní zvyklost má přednost před
ustanovením zákona, jež nemá
donucující účinky, jinak se může podnikatel
zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou
zvyklost musela znát a s
postupem podle ní byla srozuměna. Oddíl 3 § 559 Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve
volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. § 560 Písemnou
formu vyžaduje právní jednání,
kterým se zřizuje nebo převádí
věcné právo k nemovité věci, jakož i
právní jednání, kterým se
takové právo
mění nebo ruší. § 561 (1) K
platnosti právního jednání učiněného
v písemné formě se vyžaduje
podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen
mechanickými prostředky tam, kde
je to obvyklé. Jiný právní předpis
stanoví, jak lze při právním jednání
učiněném elektronickými prostředky písemnost
elektronicky podepsat. (2) Jedná-li
více osob, vyžadují se jejich projevy na téže
listině při
právním jednání, kterým se zřizuje
nebo převádí věcné právo k nemovité
věci,
anebo kterým se takové právo mění nebo
ruší. § 562 (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném
elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho
obsahu a určení jednající osoby. (2) Má
se za to, že záznamy údajů o právních
jednáních v elektronickém
systému jsou spolehlivé, provádějí-li se
systematicky a posloupně a jsou-li
chráněny proti změnám. Byl-li záznam
pořízen při provozu závodu a dovolá-li se
jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to,
že záznam je spolehlivý. § 563 (1) Pokud v písemné formě právně jedná ten, kdo nemůže číst a psát,
ale je schopen seznámit se s obsahem právního jednání pomocí přístrojů či
speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, opatří
listinu podpisem; není-li s to se podepsat, učiní namísto podpisu před alespoň
dvěma svědky na listině rukou nebo jinak vlastní znamení, ke kterému jeden ze
svědků připíše jméno jednajícího. (2) O svědcích platí § 39 obdobně. (3) Nelze-li postupovat podle odstavce 1, vyžaduje se k jednání
osoby, která nemůže číst a psát, forma veřejné listiny. Taková forma se
vyžaduje i tehdy, stanoví-li zákon, že projev vůle jednajícího musí být na
listině napsán vlastní rukou. Je-li toho jednající schopen, připojí na zápis o
svém právním jednání vlastní znamení. § 564 Vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního
jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto
formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě,
pokud to ujednání stran nevylučuje. Oddíl 4 Soukromá
listina Je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a
správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala,
nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické
osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny
byla uznána. § 566 (1) Není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal,
že pochází od osoby, o níž to tvrdí. (2) Má
se za to, že písemnosti týkající se
právních skutečností, k
nimž dochází při běžném provozu závodu,
dokazují, dovolává-li se jich druhá
strana k svému prospěchu, co je v listině obsaženo a že listina
byla vystavena
v době na ní uvedené; to platí i v případě,
že listina nebyla podepsána. Veřejná
listina Veřejná listina je listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho
pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon; to neplatí,
pokud trpí takovými vadami, že se na ni hledí, jako by veřejnou listinou
nebyla. § 568 (1) Je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to
vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji
zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné
listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud
není prokázán opak. (2) Zachycuje-li
veřejná listina projev vůle osoby při právním
jednání
a je-li jednajícím podepsána,
zakládá to vůči každému plný důkaz o
takovém
projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis
jednajícího nahrazen
způsobem, který stanoví zákon. § 569 Byla-li
veřejná listina pořízena, aby popřela
dřívější veřejnou listinu o
právním jednání mezi týmiž osobami,
nabývá vůči třetím osobám účinky,
byl-li
její obsah zveřejněn ve veřejném seznamu, anebo byla-li
třetí osobě předložena. Oddíl 5 § 570 (1) Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí
projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. (2) Právní
jednání nepůsobí vůči osobě, která
není plně svéprávná,
dříve, než projev vůle dojde jejímu
zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi.
Sleduje-li se však právním jednáním
poskytnout takové osobě jen právní výhodu,
působí právní jednání již od
okamžiku, kdy je učiněno vůči této osobě. § 571 Dojde-li
projev vůle změněn vlivem prostředků použitých tím, kdo
jednal,
anebo jiných okolností nastavších během
přepravy, posoudí se právní případ podle
ustanovení o omylu. § 572 Osoba jednající v písemné formě, může svůj projev vůle odvolat, dojde-li
odvolání druhé straně nejpozději současně s původním projevem vůle. § 573 Má
se za to, že došlá zásilka odeslaná s
využitím provozovatele poštovních
služeb došla třetí pracovní den po
odeslání, byla-li však odeslána na adresu v
jiném státu, pak patnáctý pracovní
den po odeslání. Oddíl 6 Všeobecná
ustanovení Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na
neplatné. § 575 Má-li
neplatné právní jednání
náležitosti jiného právního
jednání, které je
platné, platí toto jiné právní
jednání, pokud je z okolností zřejmé, že
vyjadřuje vůli jednající osoby. § 576 Týká-li
se důvod neplatnosti jen takové části
právního jednání, kterou lze
od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato
část, lze-li
předpokládat, že by k právnímu
jednání došlo i bez neplatné části,
rozpoznala-li by strana neplatnost včas. § 577 Je-li
důvod neplatnosti jen v nezákonném určení
množstevního, časového,
územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah
změní tak, aby odpovídal
spravedlivému uspořádání práv a
povinností stran; návrhy stran přitom vázán
není, ale uváží, zda by strana k
právnímu jednání vůbec přistoupila,
rozpoznala-li
by neplatnost včas. § 578 Chyby v psaní nebo v počtech nejsou právnímu jednání na újmu, je-li jeho
význam nepochybný. § 579 (1) Způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo
namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe
výhodu. (2) Kdo způsobil neplatnost právního jednání, nahradí škodu z toho
vzniklou straně, která o neplatnosti nevěděla. Hlavní
důvody neplatnosti (1) Neplatné
je právní jednání, které se
příčí dobrým mravům, jakož i
právní jednání, které odporuje
zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. (2) Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco
nemožného. § 581 Není-li
osoba plně svéprávná, je neplatné
právní jednání, ke kterému
není
způsobilá. Neplatné je i právní
jednání osoby jednající v
duševní poruše, která
ji činí neschopnou právně jednat. § 582 (1) Není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo
stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li
projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy
vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních. (2) Není-li
dodržena forma právního jednání
ujednaná stranami, lze
neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí
i tehdy, vyžadují-li
formu určitého právního jednání
ustanovení části čtvrté tohoto zákona. Omyl Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden
druhou stranou, je právní jednání neplatné. § 584 (1) Týká-li
se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany
neprohlásily
za rozhodující, je právní
jednání platné, ale osoba uvedená v omyl
má vůči
původci omylu právo na přiměřenou náhradu. (2) Bylo-li
právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je
právní jednání
neplatné, třebaže se omyl týká jen
vedlejší okolnosti. § 585 Vyvolala-li
omyl jednajícího osoba třetí, je
právní jednání platné. Měla-li
však osoba, s níž se právně jednalo, na činu
třetí osoby podíl, anebo o něm
věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce
omylu. Následky
neplatnosti (1) Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu
určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. (2) Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje
se právní jednání za platné. § 587 (1) Kdo
byl k právnímu jednání přinucen hrozbou
tělesného nebo
duševního násilí
vyvolávající vzhledem k významu a
pravděpodobnosti hrozícího
nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo
vyhrožováno, jeho důvodnou
obavu, má právo namítnout neplatnost
právního jednání. (2) Kdo přivedl jiného k právnímu jednání hrozbou nebo lstí, nahradí
vždy újmu z toho vzniklou. § 588 Soud
přihlédne i bez návrhu k neplatnosti
právního jednání, které se zjevně
příčí dobrým mravům, anebo které odporuje
zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní
jednání zavazuje k plnění od počátku
nemožnému. Oddíl 7 § 589 (1) Zkracuje-li
právní jednání dlužníka
uspokojení vykonatelné
pohledávky věřitele, má věřitel právo
domáhat se, aby soud určil, že právní
jednání dlužníka není vůči věřiteli
právně účinné. Toto právo má věřitel
i
tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné,
anebo bylo-li již uspokojeno. (2) Neúčinnost
právního jednání dlužníka se
zakládá rozhodnutím soudu
o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu
jednání dlužníka (odpůrčí
žaloba). § 590 (1) Věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání,
(2) Věřitel se může dovolat neúčinnosti kupní nebo směnné smlouvy
uzavřené v posledním roce, musela-li druhá strana poznat v dlužníkově jednání
mrhání majetkem, kterým je dlužníkův věřitel zkracován. § 591 Neúčinnosti
bezúplatného právního jednání
dlužníka se může věřitel dovolat
tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To
neplatí, jedná-li se o
§ 592 Stejně
jako právní jednání uvedená v §
590 nebo 591 se posoudí i opomenutí,
kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo
kterým jiné osobě vůči sobě vznik,
zachování nebo zajištění jejího
práva majetkové povahy způsobil. To platí i
tehdy, odmítl-li dlužník dědictví, ledaže bylo
předluženo. § 593 Vyhradí-li
si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane
vykonatelnou,
právo dovolat se neúčinnosti právního
jednání tím, že výhradu
prostřednictvím
notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči
komu se neúčinnosti právního
jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k
dovolání se neúčinnosti právního
jednání neběží, dokud se pohledávka
vykonatelnou nestane. § 594 (1) Neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s
dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči
jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako
její právní nástupce. (2) Vůči jinému právnímu nástupci se lze neúčinnosti dovolat jen
tehdy, jestliže
§ 595 (1) Neúčinnost
právního jednání zakládá
věřitelovo právo domáhat se
uspokojení pohledávky i z toho, co
neúčinným jednáním z dlužníkova
majetku
ušlo. Není-li to dobře možné, náleží
věřiteli odpovídající náhrada. (2) Kdo je zavázán plnit, považuje se za nepoctivého držitele; jeho
dědic nebo jiný všeobecný právní nástupce však jen tehdy, jestliže mu musely
být známy okolnosti, pro něž by se věřitel mohl dovolat neúčinnosti právního
jednání. (3) Poctivý příjemce bezúplatného plnění uspokojí věřitele z tohoto
plnění v rozsahu, v němž jím byl obohacen. To neplatí, mohl-li se věřitel
dovolat neúčinnosti právního jednání, i kdyby se stalo za úplatu. § 596 Nabyla-li třetí osoba k věci, z níž by se věřitel mohl jinak domoci uspokojení,
takové právo, že se proti této osobě neúčinnosti dovolat nelze, má ten, proti
němuž se věřitel neúčinnosti právního jednání mohl dříve dovolat a za jehož
držby právo třetí osobě vzniklo, vůči věřiteli povinnost k náhradě škody. § 597 (1) Kdo má vůči věřiteli povinnost podle § 595 nebo 596, může se jí
zprostit uspokojením věřitelovy pohledávky za dlužníkem. Může tak učinit i
předtím, než se věřitel neúčinnosti dovolá. (2) Kdo
má vůči věřiteli povinnost podle § 595 nebo 596, může od
dlužníka požadovat vrácení
vzájemného plnění nebo splnění
pohledávky oživlé
následkem toho, že se věřitel dovolal neúčinnosti. § 598 Dovolává-li
se neúčinnosti téhož právního
jednání více věřitelů, nemůže být
od povinné osoby požadováno v souhrnu více, než
stanoví § 595 a 596. § 599 (1) Dovolá-li
se věřitel neúčinnosti právního
jednání týkajícího se
věci zapsané ve veřejném seznamu, může spolu s
předložením odpůrčí žaloby a
důkazu o jejím podání žádat orgán
pověřený vedením takového seznamu, aby v něm
poznamenal dovolání se neúčinnosti
právního jednání. (2) Vyhoví-li soud žalobě, má rozsudek účinky i proti osobám, které po
provedení poznámky nabyly věc nebo právo k věci v takovém seznamu zapsané. Díl 2 § 600 Zákon
stanoví, která práva a které povinnosti
vznikají, mění se nebo
zanikají z právních skutečností
nezávislých na vůli osoby. Takový následek
může
též určit ujednání stran. Význam
času (1) Nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude
se nebo vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den,
zanikne koncem toho dne. To neplatí, vylučuje-li to povaha právního případu. (2) Podmiňuje-li zánik určitého práva vznik jiného práva ve vzájemné
návaznosti, nastává oboje v týž okamžik. Není-li ujednáno nebo stanoveno něco
jiného, nastane takový právní účinek koncem dne. § 602 Má-li se právo vykonat nebo povinnost splnit v určitý den nebo do určitého
dne, vyžaduje se, aby se tak stalo v obvyklou denní dobu, ledaže něco jiného
plyne ze zvyklostí, ze zavedené praxe stran, popřípadě ze zvláštních okolností
případu. § 603 Práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny. § 604 Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá vliv na běh doby nebo lhůty. Počítání
času (1) Lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po
skutečnosti rozhodné pro její počátek. (2) Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá
na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá
skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním
měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. § 606 (1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů a středem měsíce jeho
patnáctý den. (2) Je-li lhůta nebo doba určena na jeden nebo více měsíců a část
měsíce, počítá se část měsíce naposled. § 607 Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. § 608 Lhůta nebo doba určená v kratších časových jednotkách, než jsou dny, se
počítá od okamžiku, kdy začne, do okamžiku, kdy skončí. Díl 3 Oddíl 1 Pododdíl
1 § 609 Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není
povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže
požadovat vrácení toho, co plnil. § 610 (1) K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo
promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží
se k tomu. (2) Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy
nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by
promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno
na základě zdánlivého právního jednání. § 611 Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených
zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. § 612 V
případě práva na život a důstojnost, jméno,
zdraví, vážnost, čest,
soukromí nebo obdobného osobního práva se
promlčují jen práva na odčinění újmy
způsobené na těchto právech. § 613 Právo na výživné se nepromlčuje, práva na jednotlivá opětující se plnění
však promlčení podléhají. § 614 Nepromlčuje
se vlastnické právo ani právo domáhat se
rozdělení společné
věci, právo na zřízení nezbytné cesty a
právo na vykoupení reálného břemene. § 615 (1) Je-li
splnění dluhu zajištěno zástavním
právem, nepromlčí se
zástavní právo dříve než pohledávka.
Promlčení pohledávky nebrání
zástavnímu
věřiteli v uspokojení ze zástavy. (2) Zástavní právo se nepromlčí, dokud má zástavní věřitel movitou
zástavu u sebe, popřípadě dokud ji pro něho opatruje třetí osoba. (3) Má-li věřitel zadržovací právo, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně. § 616 Při poskytnutí jistoty převodem práva není promlčení pohledávky důvodem pro
zpětný převod práva osobě, která jistotu poskytla. § 617 (1) I po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva
při obraně proti právu uplatněnému druhou stranou, pokud se obě práva vztahují
k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na
sobě. (2) I po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva
při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoli před uplynutím
promlčecí lhůty. § 618 Promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav,
vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede,
na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem. Počátek
promlčecí lhůty (1) Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne
promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. (2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba
dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy
se o nich dozvědět měla a mohla. § 620 (1) Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na
náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To
platí obdobně i pro odčinění újmy. (2) Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na
náhradu škody způsobené vadou výrobku podle § 2939 zahrnují vědomost o škodě,
vadě a totožnosti výrobce. § 621 Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání
bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a
o osobě povinné k jeho vydání. § 622 Jedná-li
se o újmu na zdraví nezletilého, který
není plně svéprávný, počne
promlčecí lhůta nejdříve běžet, až se nezletilý
stane plně svéprávným.
Nenabude-li plné svéprávnosti, nepočne
promlčecí lhůta běžet, dokud mu po
dovršení zletilosti nebude jmenován
opatrovník. § 623 Při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího
plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího
plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného
dílčího plnění. § 624 U práva na vydání peněžních prostředků uložených na účtu nebo
představujících vklad počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy smluvní závazek
zanikl. § 625 U práva vzniklého z celkového zničení nebo ztráty dopravované věci počne
promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy zásilka měla být příjemci doručena. Byla-li
však dopravovaná věc jen poškozena nebo byla-li doručena opožděně, počne
promlčecí lhůta běžet ode dne doručení zásilky. § 626 U
práva na pojistné plnění počne promlčecí
lhůta běžet za jeden rok od
pojistné události. To platí i v případě,
kdy poškozenému vzniklo přímé právo
na
pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě,
kdy pojištěný uplatňuje vůči
pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl
při plnění povinnosti nahradit
škodu nebo jinou újmu. § 627 Má-li
být podle zvyklosti nebo podle praxe, kterou strany mezi sebou
zavedly, pohledávka vyrovnána na základě
vyúčtování předkládaného koncem
určitého období, počne promlčecí lhůta běžet ode
dne následujícího po konci období,
kdy vyúčtování mělo být předloženo. § 628 U práva, které musí být uplatněno nejprve u příslušné osoby, počne
promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy u ní bylo právo takto uplatněno. Pododdíl
2 Obecná
ustanovení (1) Promlčecí lhůta trvá tři roky. (2) Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode
dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. § 630 (1) Strany
si mohou ujednat kratší nebo delší
promlčecí lhůtu
počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno
poprvé, než jakou stanoví
zákon, nejméně však v trvání jednoho
roku a nejdéle v trvání patnácti let. (2) Je-li
kratší nebo delší lhůta ujednána v
neprospěch slabší strany,
nepřihlíží se k ujednání.
Nepřihlíží se ani k ujednání
kratší promlčecí lhůty,
jde-li o právo na plnění vyplývající
z újmy na svobodě, životě nebo zdraví nebo
o právo vzniklé z úmyslného
porušení povinnosti. Zvláštní
ustanovení Bylo-li právo zapsáno do veřejného seznamu, promlčí se za deset let ode
dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé. § 632 Bylo-li do veřejného seznamu zapsáno právo, které může být vykonáváno
nepřetržitě nebo opakovaně, promlčí se, pokud není vykonáváno po dobu deseti
let. Bylo-li však do veřejného seznamu zapsáno právo, které se vykonává jen
zřídka, vyžaduje se, aby osoba, které právo náleží, měla v průběhu deseti let
alespoň třikrát příležitost je vykonat a nikdy je nevykonala; nevyskytne-li se
v průběhu deseti let příležitost právo vykonat třikrát, prodlužuje se promlčecí
lhůta, dokud nebude využita žádná ze tří příležitostí. § 633 (1) Brání-li
osoba zavázaná z věcného břemene výkonu
práva, promlčí se
věcné břemeno, pokud oprávněná osoba
neuplatní své právo do tří let. (2) Právo na jednotlivé plnění z reálného břemene se promlčuje jako
pohledávka. § 634 Právo požadovat, aby soud určil na základě smlouvy o smlouvě budoucí obsah
budoucí smlouvy, se promlčí za jeden rok od posledního dne lhůty, kdy měla být
budoucí smlouva uzavřena. To platí i v případě, že bylo ujednáno, že určitou
náležitost smlouvy určí třetí osoba nebo soud. § 635 (1) Jedná-li se o životní pojištění, promlčí se právo na pojistné
plnění za deset let. (2) Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí
nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění
vztahuje. § 636 (1) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za
deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. (2) Byla-li
škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí
se právo na
její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne,
kdy škoda nebo újma vznikla. To
platí i v případě vzniku škody nebo újmy
porušením povinnosti v důsledku
úplatkářství spočívajícího v
nabídce, slibu nebo dání úplatku
jiným než
poškozeným nebo v přímém či
nepřímém vyžádání úplatku od
poškozeného. (3) Pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví se
odstavce 1 a 2 nepoužijí. § 637 Právo na náhradu škody způsobené vadou výrobku podle § 2939 se promlčí
nejpozději za deset let ode dne, kdy výrobce uvedl vadný výrobek na trh. § 638 (1) Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za
deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. (2) Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na
jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení
došlo. § 639 Uznal-li
dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let
ode dne, kdy k
uznání dluhu došlo. Určí-li však
dlužník v uznání i dobu, do které
splní,
promlčí se právo za deset let od posledního dne
určené doby. § 640 Právo přiznané rozhodnutím orgánu veřejné moci se promlčí za deset let ode
dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. § 641 Bylo-li
v uznání dluhu nebo v rozhodnutí orgánu
veřejné moci plnění
rozloženo na jednotlivá dílčí plnění,
platí desetiletá promlčecí lhůta i pro
tato dílčí plnění a počíná běžet ode
dne dospělosti každého dílčího plnění.
Dospěje-li nesplněním některého dílčího
plnění celý dluh, počne promlčecí lhůta
běžet ode dne dospělosti nesplněného dílčího
plnění. § 642 Byl-li dluh uznán nebo bylo-li právo přiznáno rozhodnutím orgánu veřejné
moci, neplatí desetiletá promlčecí lhůta pro úroky a pro ta opětující se
plnění, které dospěly po uznání dluhu nebo po přiznání práva. § 643 (1) Přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve
uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno. (2) Byla-li právnická osoba obnovena, skončí jejím věřitelům promlčecí
lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy byl zápis právnické osoby ve
veřejném rejstříku obnoven. § 644 Splní-li věřiteli dluh za dlužníka zástavní dlužník, nepromlčí se jeho
právo vůči dlužníku dříve než za šest měsíců po splnění dluhu. Pododdíl
3 § 645 Vyžaduje-li
se, aby osoba měla zákonného zástupce nebo
opatrovníka, počne
promlčecí lhůta běžet ohledně práva takové osoby
nebo ohledně práva proti ní až
ode dne, kdy zákonného zástupce nebo
opatrovníka získá. Již započatá lhůta
běží
dále, avšak neskončí dříve, než uplyne
jeden rok po odpadnutí překážky. § 646 Mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství
trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné
domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem
nebo mezi poručencem a poručníkem. § 647 V případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu
nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co
věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li
promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží. § 648 Uplatní-li
věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu
veřejné moci a
pokračuje-li řádně v zahájeném
řízení, promlčecí lhůta neběží. To
platí i o
právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen
výkon rozhodnutí nebo navrženo
nařízení exekuce. § 649 Uplatní-li věřitel u orgánu veřejné moci vzájemné právo a vztahují-li se
obě práva k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v
závislosti na sobě, přestává běžet promlčecí lhůta dnem, kdy bylo zahájeno
řízení ohledně toho práva, proti němuž vzájemné právo směřuje. V ostatních
případech přestává promlčecí lhůta běžet dnem, kdy bylo vzájemné právo
uplatněno. § 650 Promlčecí lhůta neběží po dobu, kdy se věřiteli hrozbou brání právo
uplatnit. To platí i v případě, když věřitel právo neuplatnil, jsa dlužníkem
nebo osobou dlužníku blízkou lstivě uveden v omyl. § 651 Promlčecí lhůta neběží po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v
posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit. § 652 Pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených
v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy
začala znovu běžet. Pododdíl
4 § 653 (1) Bylo-li
právo již promlčeno a uznal-li dlužník svůj dluh,
nárok se
obnoví a počne běžet nová promlčecí lhůta ode dne,
kdy k uznání dluhu došlo.
Určí-li však dlužník v uznání i
dobu, do které splní, promlčí se právo za
deset
let od posledního dne určené doby. (2) Bylo-li právo, ačkoli bylo již promlčeno, přiznáno rozhodnutím
orgánu veřejné moci, použije se odstavec 1 obdobně. Oddíl 2 § 654 (1) Nebylo-li právo vykonáno ve stanovené lhůtě, zanikne jen v
případech stanovených zákonem výslovně. K zániku práva soud přihlédne, i když
to dlužník nenamítne. (2) Ustanovení tohoto zákona o běhu promlčecí lhůty platí obdobně i
pro prekluzivní lhůtu. |
Co tě zajímá Real estate and rental Infobáze Marketingová analýza Kvalitní recenze Life 4 us - společnost Business in Czech republic Business companies Marketingový audit Business in Czech republic CROSS E-MAILING Czech cities Martin Kolenička Mladé Buky - Krkonoše Czech republic law Úspešní manažéri Real estate agents TimeMaker Марина Грибанова Prospectea Mělníček - sponzorované odkazy Společnost Berty Suttnerové Doktoři on line Демченков Вячеслав Naj katalog - kultura Škola manažmentu Hotel Zlatá včela - Domažlice General information about Czech republic АННА КОПЕЦКИ Co je společenství vlastníků jednotek Koupelny Jarov Ako som vybudoval miliardovú firmu Realitní poradna ApollRec CLATRONIC BS 1256 Atlas reality Bertha von Suttnerová MAXUS Czech republic, s.r.o. Eiffel Optic Palivové dřevo, dřevěný zahradní nábytek – výroba Realitní poradna |