![]() |
Právnická poradna již brzy zde |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rent of one-two bedroom apartment Praha 6 - Stresovice, Cukrovarnicka street![]() |
Brand new 1Bdrm. apartment with balcony, Prague 5 - Zlicin, Sazovická![]() |
Rent of fully furnished one bedroom apartment (80 sq.m.), Prague 6 - Dejvice![]() |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pro naše klienty hledáme nemovitosti na pronájem i na prodej v celé Praze. Aktuálně pro Korejského managera hledáme rodinný dům na pronájem v Praze 6 - Nebušicích do 50.000 Kč. Pro starší pár američanů hledáme byt 3+1 cca 90 - 120 m2 v hezkém místě na prodej v Praze 2 Vinohradech a okolí. Může být i ve stavu před rekonstrukcí. S nabídkami oslovte Vladimíra Stránského
|
Rent of one bedroom apartment Prague 6 - Hanspaulka, Zvonicka street![]() |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rent of furnished one bedroom apartment (61 sq.m.) with terrace, Prague 6 - Vokovice ,Cerveny Vrch![]() |
Rent of 2 BDR furnished apartment, 3+1, 98sqm, Velké Kunratické, Praha 4 - Kunratice![]() |
Furnished one bedroom apartment in villa for rent, 30 sq.m., Prague 6 - Hanspaulka![]() |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
ČÁST
DRUHÁ Hlava I Díl 1 § 655 Manželství
je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem,
který stanoví
tento zákon. Hlavním účelem manželství je
založení rodiny, řádná výchova dětí
a
vzájemná podpora a pomoc. Díl 2 § 656 (1) Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže
a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen „snoubenci“), že spolu
vstupují do manželství. (2) Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní; činí se v přítomnosti dvou
svědků. § 657 (1) Projeví-li
snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně
před orgánem veřejné moci
provádějícím sňatečný obřad v
přítomnosti matrikáře,
jedná se o občanský sňatek. (2) Projeví-li
snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně
před orgánem církve nebo náboženské
společnosti oprávněné k tomu podle jiného
právního předpisu (dále jen
„oprávněná církev“), jedná se o
církevní sňatek. § 658 (1) Jedná-li se o občanský sňatek, jiný právní předpis stanoví, kdo je
orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad. (2) Jedná-li se o církevní sňatek, je orgánem oprávněné církve osoba
pověřená oprávněnou církví. § 659 Manželství
se uzavírá tak, že osoba jednající za
orgán veřejné moci, anebo
osoba, která jedná za orgán
oprávněné církve, položí snoubencům jako
oddávající
otázku, zda spolu chtějí vstoupit do manželství;
kladnou odpovědí obou
snoubenců vznikne manželství. Manželství vznikne i jinak,
je-li zřejmé, že snoubenci
prohlašují svou sňatečnou vůli. § 660 Snoubenci při sňatečném obřadu prohlásí, že
§ 661 (1) Ponechají-li
si snoubenci svá dosavadní příjmení,
prohlásí při
sňatečném obřadu také, které z jejich
příjmení bude příjmením jejich
společných
dětí. (2) Ponechali-li
si manželé svá dosavadní příjmení,
mohou i později
učinit prohlášení orgánu veřejné
moci, že se dohodli na společném příjmení
jednoho z nich. § 662 (1) Má-li
v případě volby podle § 660 písm. c) snoubenec,
jehož
příjmení nemá být příjmením
společným, připojované příjmení, může jako
připojované příjmení zvolit pouze první
příjmení. (2) Volba podle § 660 písm. c) není možná, má-li již snoubenec,
jehož příjmení bude příjmením společným, připojované příjmení. § 663 (1) Jedná-li
se o občanský sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na
místě, které k tomu určí orgán
veřejné moci provádějící sňatečný
obřad;
přihlíží při tom k vůli snoubenců. (2) Jedná-li se o církevní sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na
místě určeném vnitřními předpisy oprávněné církve. § 664 (1) O provedení sňatečného obřadu snoubenci požádají orgán veřejné
moci, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, a předloží doklady
osvědčující jejich totožnost a způsobilost k uzavření manželství; jiný právní
předpis stanoví, jaké doklady je třeba předložit. (2) Orgán veřejné moci může předložení stanovených dokladů prominout,
je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou. § 665 Snoubenci
při sňatečném obřadu uvedou, dříve než učiní
sňatečný projev
vůle, že jim nejsou známy překážky, které by jim
bránily uzavřít manželství, že
navzájem znají svůj zdravotní stav a že
zvážili uspořádání budoucích
majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné
zajištění po uzavření manželství. § 666 (1) Má-li
být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci
nejprve
předložit oddávajícímu osvědčení
vydané matričním úřadem, v jehož
správním
obvodu má být manželství uzavřeno.
Osvědčení musí obsahovat potvrzení o tom, že
snoubenci splnili všechny požadavky stanovené
zákonem pro uzavření manželství.
Od vydání tohoto osvědčení do sňatečného
obřadu nesmí uplynout více než šest
měsíců. (2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, je oddávající povinen do tří
pracovních dnů od uzavření manželství doručit matričnímu úřadu, v jehož
správním obvodu bylo manželství uzavřeno, protokol o uzavření manželství s
uvedením skutečností podle jiného právního předpisu. § 667 (1) Je-li
život snoubence přímo ohrožen, může sňatečný obřad
provést
každý orgán podle § 658, popřípadě
jiný úřad stanovený jiným
právním předpisem,
a to na kterémkoli místě; to platí obdobně i pro
církevní sňatek. Mimo území
České republiky může sňatečný obřad provést
také velitel námořního plavidla
plujícího pod státní vlajkou České
republiky nebo velitel letadla zapsaného v
leteckém rejstříku v České republice a je-li
alespoň jeden ze snoubenců státním
občanem České republiky rovněž velitel vojenské jednotky
České republiky v
zahraničí. (2) V případech uvedených v odstavci 1 není třeba předložit
doklady jinak potřebné; přítomnosti matrikáře není zapotřebí. § 668 Státní občan České republiky může mimo území republiky uzavřít manželství
také před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky. § 669 (1) Jsou-li pro to důležité důvody, může krajský úřad, v jehož
správním obvodu má být manželství uzavřeno, na žádost snoubenců povolit, aby
projev vůle jednoho ze snoubenců o vstupu do manželství za něj učinil jeho
zmocněnec. (2) Plná
moc musí obsahovat údaje osvědčující
totožnost a další
rozhodné skutečnosti týkající se obou
snoubenců a zmocněnce a prohlášení o
příjmení. Musí v ní být rovněž
uvedeno, že snoubencům nejsou známy překážky,
které by jim bránily uzavřít manželství, že
navzájem znají svůj zdravotní stav
a že zvážili uspořádání budoucích
majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné
zajištění po uzavření manželství.
Plná moc vyžaduje písemnou formu a podpis na
ní musí být úředně ověřen. (3) Odvolání plné moci je účinné jen tehdy, dozví-li se o něm druhý
snoubenec dříve, než učiní svůj sňatečný projev vůle. § 670 (1) Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady
právní následky. (2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský
sňatek. § 671 Manželství může uzavřít každý, pokud mu v tom nebrání zákonná překážka
podle § 672 až 676. Zákonné
překážky manželství (1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svéprávný. (2) Soud
může ve výjimečných případech povolit
uzavření manželství
nezletilému, který není plně
svéprávný a dovršil šestnácti
let věku, jsou-li
pro to důležité důvody. § 673 Manželství nemůže uzavřít osoba, jejíž svéprávnost byla v této oblasti
omezena. § 674 Manželství nemůže uzavřít osoba, která již dříve uzavřela manželství, ani
osoba, která již dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného
obdobného svazku uzavřeného v zahraničí, a toto manželství, registrované
partnerství nebo jiný obdobný svazek uzavřený v zahraničí trvá. § 675 Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky, ani mezi sourozenci;
totéž platí o osobách, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením. § 676 Manželství nemůže být uzavřeno mezi poručníkem a poručencem, mezi dítětem a
osobou, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, nebo pěstounem a svěřeným dítětem. Díl 3 Oddíl 1 § 677 (1) Manželství nevznikne, pokud alespoň u jedné z osob, které hodlaly
uzavřít manželství, nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve
sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním splněny takové náležitosti, na
jejichž splnění je k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat. (2) V případě církevního sňatku náleží k těmto náležitostem i
skutečnost uzavření sňatku před orgánem oprávněné církve. Neprovádí-li se
sňatečný obřad v případě přímého ohrožení života snoubence, jsou těmito
skutečnostmi i osvědčení matričního úřadu, že snoubenci splnili všechny
požadavky zákona pro uzavření manželství, jakož i že mezi vydáním tohoto
osvědčení a uzavřením sňatku uplynula doba nejvýše šest měsíců. § 678 Soud může určit, že manželství není, i bez návrhu. § 679 (1) Neprodleně poté, kdy soud určí, že manželství není, rozhodne soud
o otcovství ke společnému dítěti i o povinnostech a právech rodičů k němu. (2) Majetkové
povinnosti a práva muže a ženy se posoudí jednotlivě
podle své povahy. Nelze-li jinak, použijí se
ustanovení o bezdůvodném
obohacení. V těchto záležitostech je třeba brát
ohled na muže nebo ženu
jednající v dobré víře, jakož i na
práva a právní zájmy společných
dětí a
třetích osob. Oddíl 2 § 680 Došlo-li
k uzavření manželství, přestože tomu bránila
zákonná překážka,
soud prohlásí manželství za neplatné na
návrh každého, kdo na tom má právní
zájem, ledaže manželství bránila překážka
omezené svéprávnosti. § 681 Manželství se považuje za platné, dokud není prohlášeno za neplatné.
Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené. § 682 Manželství nelze prohlásit za neplatné, pokud zaniklo, nebo pokud již došlo
k nápravě. § 683 Manželství
nelze prohlásit za neplatné, pokud bylo uzavřeno
nezletilým,
který není plně svéprávný, nebo
osobou, jejíž svéprávnost byla v této
oblasti
omezena, a bylo počato dítě, které se narodilo
živé. § 684 (1) Soud prohlásí manželství za neplatné na návrh manžela, jehož
projev vůle o vstupu do manželství byl učiněn pod nátlakem spočívajícím v užití
násilí nebo vyhrožováním násilím nebo jehož projev vůle o vstupu do manželství
byl učiněn jen v důsledku omylu o totožnosti snoubence nebo o povaze sňatečného
právního jednání. Návrh lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy tak
manžel mohl vzhledem k okolnostem nejdříve učinit, popřípadě kdy se dozvěděl o
pravém stavu věcí. (2) V případě stanoveném v odstavci 1 prohlásí soud manželství za
neplatné, třebaže zaniklo smrtí manžela dříve, než skončilo řízení o neplatnost
manželství zahájené na návrh druhého manžela, nebo pokud potomci manžela, který
podal návrh na prohlášení manželství za neplatné, navrhnou do jednoho roku po
jeho smrti, aby soud prohlásil manželství za neplatné. § 685 Soud prohlásí manželství za neplatné i bez návrhu, a to i v případě, že již
zaniklo, pokud bylo uzavřeno
§ 686 (1) O povinnostech a právech muže a ženy, jejichž manželství bylo prohlášeno
za neplatné, ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech
v době po prohlášení manželství za neplatné platí ustanovení o povinnostech a
právech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových
povinnostech a právech v době po rozvodu obdobně. (2) Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné podle § 684, je při
rozhodování o majetkových povinnostech a právech třeba brát ohled na toho, kdo
jednal v dobré víře. Díl 4 Oddíl 1 § 687 (1) Manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. (2) Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu,
být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat
rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o
děti. § 688 Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a
stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních,
studijních a podobných činnostech. § 689 Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných
činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte,
které nenabylo plné svéprávnosti a které žije spolu s manžely v rodinné
domácnosti, a popřípadě dalších členů rodiny. § 690 Každý
z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby
rodinné
domácnosti podle svých osobních a
majetkových poměrů, schopností a možností
tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla
zásadně srovnatelná.
Poskytování majetkových plnění má
stejný význam jako osobní péče o rodinu a
její členy. § 691 (1) Nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady
své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se. (2) Žije-li
s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči
kterému
mají oba vyživovací povinnost, popřípadě
nezletilé dítě, které nenabylo plné
svéprávnosti a které je svěřeno do péče
manželů nebo jednoho z nich, a druhý
manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má
důvod zvláštního zřetele
hodný, a odmítá se vrátit, je tento manžel
povinen přispívat i na náklady
rodinné domácnosti. Důvod opuštění
rodinné domácnosti, popřípadě důvod
odmítání
návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti
a dobrých mravů. § 692 (1) O záležitostech rodiny, včetně volby umístění rodinné domácnosti,
popřípadě domácnosti jednoho z manželů a dalších členů rodiny, především dětí,
které nenabyly plné svéprávnosti, a o způsobu života rodiny, se mají manželé
dohodnout. (2) Nedohodnou-li se manželé o podstatné záležitosti rodiny, může soud
na návrh jednoho z nich nahradit svým rozhodnutím souhlas druhého manžela,
odmítá-li svůj souhlas v takové záležitosti rodinného života bez vážného důvodu
a v rozporu se zájmem rodiny, anebo není-li schopen vůli projevit. Soud však
vede manžele především k dohodě. Obstarávání
záležitostí rodiny Záležitosti rodiny obstarávají manželé společně, nebo je obstarává jeden z
nich. § 694 (1) V
běžných záležitostech rodiny právní
jednání jednoho manžela
zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně; to
neplatí, sdělil-li
manžel, který právně nejednal, předem třetí osobě,
že s právním jednáním
nesouhlasí. Také soud může na návrh manžela pro
něho vyloučit následky
budoucího právního jednání
druhého manžela vůči třetím osobám. Taková
opatření
se netýkají právních jednání,
jimiž manžel obstarává běžně nezbytné
životní
potřeby rodiny a jejích členů, zejména dětí,
které nenabyly plné svéprávnosti. (2) V
ostatních záležitostech rodiny právní
jednání jednoho manžela
zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně, dal-li
druhý manžel k
právnímu jednání manžela souhlas;
ustanovení § 692 odst. 2 se použije
obdobně. Nedovolá-li se však manžel, který s
právním jednáním druhého manžela
nesouhlasí, pomoci soudu předem, může se dovolat neplatnosti
takového právního
jednání. (3) Nežijí-li manželé spolu za situace uvedené v § 691 odst. 2, právní
jednání jednoho manžela v záležitostech rodiny druhého manžela bez jeho
souhlasu nezavazuje ani neopravňuje. § 695 Ustanovení § 693 a 694 se nepoužijí pro záležitosti upravené ustanoveními o
majetkovém právu manželském. § 696 (1) Manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných
záležitostech. (2) Manžel právo uvedené v odstavci 1 nemá, sdělí-li předem
manžel, který má být zastoupen, tomu, s nímž jeho manžel má právně jednat nebo
má v úmyslu právně jednat, že se zastoupením nesouhlasí, anebo zruší-li soud na
návrh manžela zástupčí právo druhého manžela. (3) Právo uvedené v odstavci 1 manžel nemá ani tehdy, nežijí-li
manželé spolu za situace uvedené v § 691 odst. 2. § 697 (1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma
zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi
manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. (2) Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná
ustanovení o výživném. Obvyklé
vybavení rodinné domácnosti (1) Obvyklé vybavení rodinné domácnosti tvoří soubor movitých věcí,
které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů; přitom
není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z
nich. (2) K
nakládání s věcí, která je
součástí obvyklého vybavení rodinné
domácnosti, potřebuje manžel souhlas druhého manžela; to
neplatí, jedná-li se o
věc zanedbatelné hodnoty. (3)
Manžel se může dovolat neplatnosti právního
jednání, jímž druhý manžel
s věcí, která je součástí obvyklého
vybavení rodinné domácnosti, naložil bez
jeho souhlasu. § 699 (1) Opustí-li manžel rodinnou domácnost v úmyslu učinit tak trvale a
odmítá se vrátit, může žádat, aby mu manžel vydal to, co patří k obvyklému
vybavení rodinné domácnosti a náleží výhradně jemu. Co náleží manželům
společně, si manželé rozdělí rovným dílem, ledaže to povaha věci vylučuje; v
takovém případě se použijí obecná ustanovení tohoto zákona o zrušení a
vypořádání spoluvlastnictví. (2) Potřebuje-li
manžel to, co patří k obvyklému vybavení
rodinné
domácnosti, zejména také pro společné
nezletilé dítě manželů, které nenabylo plné
svéprávnosti a vůči kterému mají oba
vyživovací povinnost, nebo pro nezletilé
dítě, které nenabylo plné
svéprávnosti, bylo svěřeno do společné péče
manželů
žijící v rodinné domácnosti a v
rodinné domácnosti zůstalo, odstavec 1 se
nepoužije. Rodinný
závod (1) Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé
nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo
osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví
některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro
rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného
závodu. (2) Ustanovení o právech a povinnostech členů rodiny zúčastněných na
provozu rodinného závodu se nepoužijí v případech, kdy jsou tyto práva a
povinnosti upraveny společenskou smlouvou včetně zakladatelského právního
jednání o založení obchodní společnosti nebo družstva, smlouvou o tiché
společnosti nebo smlouvou a ustanoveními jiného zákona o pracovním poměru,
popřípadě jinou obdobnou smlouvou. Jsou-li členy rodiny zúčastněnými na provozu
rodinného závodu manželé, použijí se před ustanoveními o rodinném závodu
přednostně ustanovení tohoto zákona o manželském majetkovém právu. § 701 Členové
rodiny zúčastnění na provozu rodinného
závodu se podílejí na zisku
z něho i na věcech z tohoto zisku nabytých, jakož i na
přírůstcích závodu v
míře odpovídající množství a druhu
své práce. Vzdát tohoto práva se může jen
osoba plně svéprávná osobním
prohlášením; prohlášení
vyžaduje formu veřejné
listiny. § 702 Rozhodnutí
o použití zisku z rodinného závodu nebo jeho
přírůstků, jakož i
rozhodnutí týkající se záležitosti
mimo obvyklé hospodaření včetně změn
základních zásad závodního provozu
nebo jeho zastavení se přijímají většinou
hlasů členů rodiny zúčastněných na provozu
rodinného závodu. Je-li mezi nimi
osoba, která není plně svéprávná,
zastupuje ji při hlasování zákonný
zástupce,
pokud je nezletilá, jinak opatrovník. § 703 Účastenství na provozu rodinného závodu se váže na osobu člena rodiny a
nelze je přenést na jiného, ledaže se jedná o některého z členů rodiny
uvedených v § 700 odst. 1 a souhlasí s tím všichni členové rodiny, kteří
již jsou na provozu rodinného závodu zúčastněni. § 704 (1) Má-li být rodinný závod rozdělen při dělení pozůstalosti soudem,
má na něj člen rodiny zúčastněný na jeho provozu přednostní právo. (2) Má-li
být rodinný závod zcizen, má k němu člen
rodiny zúčastněný
na jeho provozu předkupní právo, ledaže bylo
ujednáno něco jiného. To platí i v
případě, že má být zcizen spoluvlastnický
podíl na rodinném závodu nebo že má
být zcizena věc, která má podle své povahy
a dosavadního určení provozu
rodinného závodu trvale sloužit. § 705 (1) Zcizením závodu účastenství na provozu rodinného závodu zanikne. (2) Členu rodiny zanikne účastenství na provozu rodinného závodu i v
případě, že přestane vykonávat práci pro rodinu nebo v rodinném závodě, anebo
že se změní právní důvod, ze kterého pokračuje ve výkonu práce v rodinném
závodu. § 706 Zaniklo-li
účastenství na provozu rodinného závodu,
lze platbu členu rodiny
na provozu závodu dosud zúčastněnému rozložit do
splátek, pokud to bude
ujednáno nebo pokud to schválí soud.
Není-li pro rozložení platby do splátek
rozumný důvod, soud placení ve splátkách
neschválí, popřípadě rozhodne o neplatnosti
ujednání o splátkách. § 707 Rodinná společenství vzniklá k provozu rodinného závodu bez výslovného
ujednání členů rodiny se řídí zvyklostmi a praxí v nich zavedenou, pokud to
neodporuje § 700 až 706. Oddíl 2 § 708 (1) To,
co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a
není vyloučeno z
právních poměrů, je součástí
společného jmění manželů (dále jen
„společné
jmění“). To neplatí, zanikne-li společné
jmění za trvání manželství na
základě
zákona. (2) Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu,
anebo režimu založenému rozhodnutím soudu. Zákonný
režim (1) Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo
čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co
(2) Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně
jednomu z manželů. (3) Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti
nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní
společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl
způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. § 710 Součástí
společného jmění jsou dluhy převzaté za
trvání manželství, ledaže
§ 711 (1) O nabytí a pozbytí jednotlivých součástí společného jmění platí
obecná ustanovení tohoto zákona. (2) Částky
výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z
pracovní a
jiné výdělečné činnosti se stávají
součástí společného jmění v okamžiku, kdy
manžel, který se o jejich získání přičinil,
nabyl možnost s nimi nakládat. (3)
Pohledávky z výhradního majetku jen jednoho z
manželů, které se mají
stát součástí společného jmění, se
součástí společného jmění
stávají dnem
splatnosti. § 712 Není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění
obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o
spoluvlastnictví. Správa v
zákonném režimu (1) Součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky,
udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo
jeden z nich podle dohody. (2) Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi
náleží oběma manželům společně a nerozdílně. (3)
Z právních jednání
týkajících se společného jmění nebo
jeho součástí
jsou manželé zavázáni a oprávněni společně
a nerozdílně. § 714 (1) V záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí,
které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná
jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného
důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či
není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela
nahradil soud. (2) Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy
souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového
jednání. § 715 (1) Má-li být součást společného jmění použita k podnikání jednoho z
manželů a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru
přiměřenou majetkovým poměrům manželů, vyžaduje se při prvním takovém použití
souhlas druhého manžela. Byl-li druhý manžel opomenut, může se dovolat
neplatnosti takového jednání. (2) Má-li být součást společného jmění použita k nabytí podílu v
obchodní společnosti nebo družstvu, nebo je-li důsledkem nabytí podílu ručení
za dluhy společnosti nebo družstva v rozsahu přesahujícím míru přiměřenou
majetkovým poměrům manželů, platí odstavec 1 obdobně. Smluvený
režim (1) Snoubenci
a manželé si mohou ujednat manželský majetkový
režim
odlišný od zákonného režimu.
Ujednají-li si smluvený režim manželé,
upraví
zpravidla své povinnosti a práva
týkající se již existujícího
společného jmění.
Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný
účinek, nepřihlíží se k tomu. (2) Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné
listiny. § 717 (1) Smluvený
režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v
režimu
vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni
zániku manželství, jakož i v režimu
rozšíření nebo zúžení rozsahu
společného jmění v zákonném režimu.
Ustanovení o
režimu oddělených jmění se použijí obdobně v
režimu vyhrazujícím vznik
společného jmění ke dni zániku manželství. (2) Smluvený režim lze změnit dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu;
taková změna vyžaduje dohodu manželů nebo rozhodnutí soudu o součástech
společného jmění v dosavadním režimu. § 718 (1) Smlouva může obsahovat jakékoli ujednání a týkat se jakékoli věci,
ledaže to zákon zakazuje; může se týkat zejména rozsahu, obsahu, doby vzniku
zákonného nebo jiného režimu společného jmění, jednotlivých věcí i jejich
souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících i upravit zařazení
budoucích součástí jmění rozdílně od zákonného režimu. (2) Smlouvou
lze rovněž uspořádat majetkové poměry pro případ
zániku
manželství; jedná-li se o uspořádání
pro případ zániku manželství smrtí,
považuje se v této části smlouva za smlouvu dědickou,
má-li její náležitosti. (3) Smlouvou nelze vyloučit ani změnit ustanovení o obvyklém vybavení
rodinné domácnosti, ledaže jeden z manželů opustil trvale domácnost a odmítá se
vrátit. § 719 (1) Smlouva o manželském majetkovém režimu nesmí svými důsledky
vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu. (2) Smlouva o manželském majetkovém režimu se nesmí svým obsahem nebo
účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by se smlouvou souhlasila; tato
smlouva uzavřená bez souhlasu třetí osoby nemá vůči ní právní účinky. § 720 (1) Smlouva snoubenců o manželském majetkovém režimu nabývá účinnosti
uzavřením manželství. Týká-li se smlouva již existující věci zapsané do
veřejného seznamu, lze provést do tohoto seznamu zápis změny až po uzavření
manželství. (2) Týká-li
se smlouva manželů o manželském majetkovém režimu již
existující věci zapsané do veřejného
seznamu, nabývá smlouva v této části
účinky vůči třetím osobám zápisem do tohoto
seznamu, ledaže tento zákon stanoví
jinak. § 721 (1) Smlouva o manželském majetkovém režimu se zapíše do veřejného
seznamu, je-li to v ní ujednáno; jinak na žádost obou manželů. Do seznamu se
zapíše vše, co mění zákonný majetkový režim manželů. (2) Zápis provede bez zbytečného odkladu ten, kdo smlouvu sepsal, a
není-li to možné, ten, kdo seznam vede. Správa ve
smluveném režimu (1) Snoubenci i manželé mohou uzavřít smlouvu o správě toho, co je
součástí společného jmění, která se odchyluje od ustanovení § 713 a 714;
ustanovení § 719 a 720 platí i pro tuto smlouvu. (2) Smlouva podle odstavce 1 obsahuje ujednání o tom, který
manžel bude spravovat společné jmění nebo jeho součást a jakým způsobem. § 723 (1) Manžel, který spravuje společné jmění, právně jedná v
záležitostech týkajících se společného jmění samostatně, a to i v soudním nebo
jiném řízení, ledaže je dále stanoveno jinak. (2) Manžel, který spravuje všechno společné jmění, může právně jednat
jen se souhlasem druhého manžela
(3) Ustanovení § 714 odst. 2 platí obdobně. Režim
založený rozhodnutím soudu (1) Je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění
zruší nebo zúží jeho stávající rozsah. (2) Závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje
zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží
výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to,
že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Jako závažný
důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal
neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. § 725 Režim založený rozhodnutím soudu lze změnit smlouvou manželů nebo
rozhodnutím soudu. § 726 (1) Soud může společné jmění poté, co je zrušil, obnovit; soud tak
rozhodne zejména, když pominou důvody zrušení společného jmění. To platí i v
případě, že manžel navrhne, aby společné jmění, jehož rozsah byl zúžen, bylo
rozšířeno do zákonného rozsahu. (2) Zaniklo-li společné jmění na základě zákona, soud jej na návrh
manžela obnoví, pokud je to v zájmu obou manželů. § 727 (1) Rozhodnutím soudu nelze vyloučit ani změnit ustanovení upravující
obvyklé vybavení rodinné domácnosti. (2) Rozhodnutí soudu o změně, zrušení nebo obnovení společného jmění
nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu a nesmí se
obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by s rozhodnutím
souhlasila. § 728 Jedná-li manžel při správě společného jmění způsobem, který je ve zřejmém
rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti, a snoubenci
nebo manželé neuzavřeli smlouvu o správě toho, co je součástí společného jmění,
může soud na návrh druhého manžela rozhodnout, jakým způsobem bude společné
jmění spravováno. Režim
oddělených jmění V režimu oddělených jmění smí manžel nakládat se svým majetkem bez souhlasu
druhého manžela. § 730 Podnikají-li v režimu oddělených jmění manželé společně nebo jeden z
manželů podniká s pomocí druhého manžela, rozdělí si příjmy z podnikání, jak si
v písemné formě ujednali; jinak se příjmy rozdělí rovným dílem. Ochrana
třetích osob Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se
věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění. § 732 Vznikl-li
dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela,
který
nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu
poté, co se o dluhu
dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do
výše, již by představoval
podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění
zrušeno a vypořádáno podle § 742. To
platí i v případě povinnosti manžela plnit
výživné nebo jde-li o dluh z
protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v
případě, že dluh jen jednoho z
manželů vznikl ještě před uzavřením manželství. § 733 Zavázal-li se jeden z manželů v době, od které do změny nebo vyloučení
zákonného majetkového režimu, ať smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu,
uplynulo méně než šest měsíců, může být pohledávka jeho věřitele uspokojena ze
všeho, co by bylo součástí společného jmění, kdyby ke smlouvě manželů nebo k
rozhodnutí soudu nedošlo. § 734 Je-li smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu, kterými byl zákonný
majetkový režim změněn nebo vyloučen, dotčeno právo třetí osoby, zejména
věřitele, může tato osoba své právo uplatnit u příležitosti vypořádání toho, co
bylo dříve součástí společného jmění, stejně, jako by ke smlouvě manželů nebo k
rozhodnutí soudu nedošlo; přitom se použije § 742. § 735 Neuzavřou-li spolu manželé, kteří mají v úmyslu dosáhnout rozvodu
manželství způsobem uvedeným v § 757, dohodu o uspořádání majetkových
povinností a práv pro případ rozvodu, v níž pod podmínkou, že manželství bude
rozvedeno, rovněž ujednají, jak budou v době odděleného hospodaření nabývat
práva a zavazovat se, platí pro dobu odděleného hospodaření manželů ustanovení
o společném jmění přiměřeně, ledaže tento zákon stanoví jinak. Vypořádání
společného jmění Je-li
společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo
je-li zúžen jeho
stávající rozsah, provede se likvidace dosud
společných povinností a práv
jejich vypořádáním. Dokud zúžené,
zrušené nebo zaniklé společné jmění
není
vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o
společném jmění přiměřeně. § 737 (1) Vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li
její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že
je vypořádání vůči ní neúčinné. (2) Vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely. § 738 (1) Dohoda
o vypořádání má vždy účinky ke dni,
kdy společné jmění bylo
zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda
dohoda byla uzavřena před
anebo po zúžení, zrušení nebo zániku
společného jmění. Je-li však předmětem
vypořádání věc, která se zapisuje do
veřejného seznamu, nabývá dohoda
právních
účinků v části týkající se
této věci zápisem do veřejného seznamu. (2) Platnosti dohody o vypořádání nebrání, týká-li se jen části
společných majetkových povinností a práv. § 739 (1) Dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena
za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje
písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva. (2) Nevyžaduje-li dohoda o vypořádání písemnou formu a požádá-li o to
jeden z manželů, doručí mu druhý manžel potvrzení, jak se vypořádali. § 740 Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby
rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky
zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. § 741 Nedojde-li
do tří let od zúžení, zrušení nebo
zániku společného jmění k
vypořádání toho, co bylo dříve
součástí společného jmění, ani dohodou, ani
nebyl podán návrh na vypořádání
rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo
bývalí manželé vypořádali tak, že
§ 742 (1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo
neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:
(2) Hodnota
toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na
výhradní
majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z
výhradního majetku manžela bylo
vynaloženo na společný majetek, se při
vypořádání společného jmění
započítává
zvýšená nebo snížená podle toho, jak
se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy
společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo
zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota
té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. Některá
ustanovení o bydlení manželů (1) Manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost. (2) Žádá-li
manžel z vážných důvodů o přeložení rodinné
domácnosti, má
mu druhý manžel vyhovět, ledaže důvody pro
setrvání převažují nad důvody pro
tuto změnu. (3)
Manželé se mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně.
Dohoda
manželů o odděleném bydlení má stejné
právní účinky jako opuštění
rodinné
domácnosti s úmyslem žít trvale jinde. § 744 Je-li
obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů
výhradní právo
umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to
jiné právo než závazkové,
vznikne uzavřením manželství druhému manželu
právo bydlení. Vznikne-li jednomu
z manželů takové výhradní právo za
trvání manželství, vznikne tím
druhému z
manželů právo bydlení. § 745 (1) Je-li
obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke
dni uzavření manželství nájemní
právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo
bytu oběma manželům společné nájemní právo;
při pozdějším uzavření nájemní
smlouvy vzniká oběma manželům společné
nájemní právo účinností smlouvy. To
platí obdobně i v případě jiného obdobného
závazkového práva. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, ujednají-li si manželé
něco jiného. § 746 (1) Mají-li manželé k domu nebo bytu společné nájemní právo, jsou
zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. (2) Manžel, který má právo bydlení, má postavení ručitele svého
manžela. § 747 (1) Má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve
kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo
bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a
předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí
bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části
nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů
nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné
bydlení s bydlením dosavadním. (2) Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s
odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního
jednání. § 748 (1) Mají-li manželé společné nájemní právo k domu nebo bytu, ve kterém
se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, platí § 747 odst. 1 věta
první obdobně. Manžel nesmí bez souhlasu druhého manžela nájem ukončit, nebo
jej omezit právem, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny. (2) Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s
odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního
jednání. § 749 Souhlas manžela podle § 747 a 748 vyžaduje písemnou formu. § 750 (1) Dohodnou-li se manželé, popřípadě snoubenci, odchylně od
ustanovení § 747 a 748, nesmí dohoda zhoršit postavení jejich společného
nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, které žije s nimi v
rodinné domácnosti a vůči kterému mají vyživovací povinnost, popřípadě
nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti a bylo svěřeno do společné
péče manželů nebo jednoho z nich; dohoda se dále nesmí dotknout práv třetích
osob, ledaže s takovou dohodou souhlasily. (2) Dohoda i souhlas třetích osob podle odstavce 1 vyžadují
písemnou formu. Zvláštní
ustanovení proti domácímu násilí (1) Stane-li se další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, v
němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z
důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v
rodinné domácnosti manželů žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit,
popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě
bydlet. (2) Stejně jako v odstavci 1 lze postupovat v případě, že se
jedná o manžele rozvedené, jakož i v případě, kdy manželé nebo rozvedení
manželé bydlí společně jinde než v rodinné domácnosti. § 752 Omezení, popřípadě vyloučení práva manžela v domě nebo bytě bydlet, určí
soud nejdéle na dobu šesti měsíců. Soud na návrh rozhodne znovu, jsou-li pro to
zvlášť závažné důvody. § 753 Právo
domáhat se ochrany proti domácímu
násilí má také každá jiná
osoba,
která žije spolu s manžely nebo rozvedenými manžely v
rodinné domácnosti. Díl 5 Oddíl 1 § 754 Manželství zaniká jen z důvodů stanovených zákonem. Oddíl 2 § 755 (1) Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale
a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. (2) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství
rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu
(3)
Mají-li manželé nezletilé dítě,
které není plně svéprávné, soud
manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte
v době po rozvodu
manželů. § 756 Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu
manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. § 757 (1) Připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá
druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu
manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o
rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud
(2) Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou
formu a podpisy musí být úředně ověřeny. § 758 Manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez
ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň
jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Oddíl 3 § 759 Manžel,
který přijal příjmení druhého manžela, může
do šesti měsíců po
rozvodu manželství oznámit matričnímu
úřadu, že přijímá zpět své
dřívější
příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li
manžel, který přijal příjmení druhého
manžela s tím, že bude ke společnému
příjmení připojovat své dosavadní
příjmení, popřípadě první ze svých
příjmení, užívat napříště jen
své dřívější
příjmení. Výživné
rozvedeného manžela (1) Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho
neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu
jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm
spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného
manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. (2) Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak
dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda
(3) Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná
ustanovení o výživném. § 761 (1) Rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se
řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají-li si, že se výživné
nahradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím
odbytného. (2) Nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný
bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl
soud. § 762 (1) Nedohodnou-li
se manželé nebo rozvedení manželé o
výživném, může
manžel, který rozvrat manželství převážně
nezapříčinil nebo s rozvodem
nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena
závažná újma, navrhnout, aby soud
stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v
takovém rozsahu, který
zajistí, aby rozvedení manželé měli v
zásadě stejnou životní úroveň. Právo
rozvedeného
manžela na výživné lze v tomto případě považovat
za důvodné jen po dobu
okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří
let od rozvodu. (2) Dopustil-li
se bývalý manžel vůči druhému manželovi
jednání, které
naplňuje znaky domácího násilí, nemá
právo na výživné podle odstavce 1, ač
by jinak podmínky přiznání práva na
výživné splňoval. § 763 Právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li oprávněný rozvedený
manžel nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství. Majetkové
povinnosti a práva při zániku manželství (1) Zanikne-li manželství smrtí manžela, posoudí se majetkové
povinnosti a práva bývalých manželů v rámci řízení o dědictví podle toho
majetkového režimu, který existoval mezi manžely, popřípadě i podle pokynů,
které zemřelý manžel ještě za svého života ohledně svého majetku pro případ
smrti učinil; jinak se použijí pravidla uvedená v § 742, s výjimkou § 742
odst. 1 písm. c), ledaže se pozůstalý manžel dohodne s dědici o
vypořádání jinak. (2) Byl-li manžel prohlášen za mrtvého, posoudí se jeho majetkové
povinnosti a práva ke dni, který je v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého uveden
jako den jeho smrti. § 765 (1) Zanikne-li manželství rozvodem, spravují se majetkové povinnosti a
práva rozvedených manželů dohodou manželů nebo rozvedených manželů. (2) Nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý
manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu. Bydlení
po zániku manželství (1) Zaniklo-li manželství smrtí manžela a manželé měli společné
nájemní právo k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost,
zůstane nájemcem bytu pozůstalý manžel. Svědčilo-li manželům k domu nebo bytu
společně jiné závazkové právo, zůstane oprávněným pozůstalý manžel. (2) Zaniklo-li manželství smrtí manžela a nájemní právo k domu nebo
bytu, v němž se nacházela rodinná domácnost manželů, měl jen jeden z nich,
použijí se ustanovení o nájmu bytu. § 767 (1) Zaniklo-li
manželství smrtí manžela, který měl k domu nebo
bytu, v
němž se nacházela rodinná domácnost manželů,
výhradní právo umožňující v domě
nebo bytě bydlet, a bylo-li to jiné právo než
závazkové, zatímco druhý manžel
měl v domě nebo bytě právo bydlení, zanikne tomuto
manželu právo bydlení, pokud
výhradní právo zemřelého manžela
přešlo na jinou osobu než na pozůstalého
manžela. To neplatí, nelze-li na pozůstalém manželu
spravedlivě žádat, aby dům
nebo byt opustil. (2) Je-li
to přiměřené poměrům pozůstalého manžela,
především proto,
že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo
plné svéprávnosti, o něž manželé
pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo
plné svéprávnosti, jehož
rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě
nezaopatřené, které s pozůstalým
manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela
založit v jeho prospěch
právo odpovídající věcnému břemenu
bydlení podle okolností případu, nejdéle
však do doby, než takové dítě nabude trvale
schopnost samo se živit, a za
úplatu srovnatelnou s nájemným v místě
obvyklým; toto právo nezanikne,
nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu. (3) Měl-li pozůstalý manžel právo bydlet z jiného důvodu, použijí se
odstavce 1 a 2 obdobně. § 768 (1) Zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v
němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a
nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh
jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených
manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě
zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k
tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které
nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku
pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. (2) Rozvedený
manžel, který má dům nebo byt opustit, má
právo tam
bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí
náhradní bydlení, ledaže mu v řízení
podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto
případě má právo v domě
nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však
svěřena péče o nezletilé
dítě, které nenabylo plné
svéprávnosti a o které manželé pečovali za
trvání
manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které
s ním žije, může soud na návrh
tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení;
ustanovení § 767
odst. 2 platí obdobně. § 769 Zaniklo-li
manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v
němž
se nacházela jejich rodinná domácnost,
stejné, popřípadě společné právo, a
manželé, popřípadě rozvedení manželé se
nedohodnou o dalším bydlení manžela,
který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet,
popřípadě jiné právo, které je
slabší než právo druhého manžela, rozhodne
soud na návrh manžela, který má k
domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné
věcné právo, popřípadě výhradní
právo
nájemní nebo jiné závazkové
právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat;
ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně. § 770 Zaniklo-li
manželství rozvodem, a manželé měli v domě nebo bytě
právo
bydlet, s tím, že jedno právo bylo odvozeno od
druhého, má právo žádat
vystěhování
toho z rozvedených manželů, který měl jen právo
odvozené, ten, kdo má k domu
nebo bytu věcné nebo závazkové právo, od
kterého bylo právo druhého z manželů
bydlet přímo odvozeno. Hlava II Díl 1 Příbuzenství Příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý
osvojením. § 772 (1) Osoby jsou příbuzné v linii přímé, pochází-li jedna od druhé. (2) Osoby jsou příbuzné ve vedlejší linii, mají-li společného předka,
ale přitom nepocházejí jedna od druhé. § 773 Stupeň příbuzenství mezi dvěma osobami se určuje podle počtu zrození, jimiž
v linii přímé pochází jedna od druhé a ve vedlejší linii obě od svého
nejbližšího společného předka. § 774 Vznikem manželství vznikne švagrovství mezi jedním manželem a příbuznými
druhého manžela; v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním
manželem, v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem.
Zanikne-li manželství smrtí jednoho z manželů, švagrovství tím nezaniká. Díl 2 Oddíl 1 § 775 Matkou dítěte je žena, která je porodila. Otcovství (1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí
třístého dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné,
anebo poté, co byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem
je manžel matky. (2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, má se za to, že otcem je
manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne poté, co
předchozí manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné. § 777 (1) Narodí-li
se dítě v době mezi zahájením řízení
o rozvodu
manželství a třístým dnem po rozvodu
manželství, a manžel, popřípadě bývalý
manžel matky prohlásí, že není otcem
dítěte, zatímco jiný muž prohlásí,
že je
otcem dítěte, má se za to, že otcem je tento muž,
připojí-li se matka k oběma
prohlášením. (2) Prohlášení manžela matky dítěte, popřípadě jejího bývalého
manžela, muže, který tvrdí, že je otcem dítěte, a matky dítěte se činí v řízení
před soudem, zahájeném na návrh některého z nich; návrh lze podat nejpozději do
uplynutí jednoho roku od narození dítěte. (3) K určení otcovství k dítěti podle odstavců 1 a 2 nemůže dojít dříve,
dokud nenabude právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. (4) Jde-li o řízení o neplatnost manželství, použijí se odstavce 1 až
3 obdobně. § 778 Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má
se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas. § 779 (1) Nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, má se za
to, že otcem je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a
tohoto muže. Takto lze určit otcovství i k dítěti ještě nenarozenému, je-li již
počato. (2) Prohlášení
se činí osobně před soudem nebo před matričním
úřadem.
Nezletilý, který není plně
svéprávný, činí
prohlášení vždy před soudem. § 780 Činí-li
prohlášení ten, kdo není plně
svéprávný, může je učinit pouze před
soudem. Soud podle okolností případu posoudí, zda
ten, kdo není plně svéprávný,
je schopen jednat sám, nebo zda za něho bude jednat jeho
opatrovník. § 781 Nemůže-li matka pro duševní poruchu posoudit význam svého prohlášení nebo
je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou, není
možné určit otcovství souhlasným prohlášením. § 782 Na
prohlášení otcovství jako
zvláštní projev vůle se použijí
obecná
ustanovení o právním jednání,
není-li stanoveno jinak. Neplatnosti se však lze
dovolat jen ve lhůtě pro popření otcovství. § 783 (1) Nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, ani podle
§ 779, může matka, dítě i muž, který tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby
otcovství určil soud. (2) Má
se za to, že otcem je muž, který s matkou dítěte souložil
v
době, od které neprošlo do narození dítěte
méně než sto šedesát a více než tři
sta dní, ledaže jeho otcovství vylučují
závažné okolnosti. (3) Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh proti opatrovníkovi,
kterého k tomu jmenuje soud. § 784 (1) Zemře-li během řízení navrhovatel, může v řízení pokračovat další
k návrhu oprávněný. (2) Zemře-li
během řízení dítě, může do šesti
měsíců od jeho smrti
podat návrh též potomek tohoto dítěte,
má-li právní zájem na tomto určení. (3) Zemře-li během řízení domnělý otec, pokračuje řízení proti opatrovníkovi,
kterého k tomu jmenuje soud. (4) Zemře-li během řízení muž, který tvrdil, že je otcem, a nepokračuje-li
v řízení dítě nebo matka, soud řízení zastaví. Popírání
otcovství (1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o
skutečnostech zakládajících důvodnou pochybnost, že je otcem dítěte, které se
narodilo jeho manželce, popřít své otcovství u soudu, nejpozději však do šesti
let od narození dítěte. Otcovství popírá vůči dítěti a matce, jsou-li oba
naživu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému; není-li naživu žádný z nich,
manžel toto právo nemá. (2) Byla-li svéprávnost manžela před uplynutím popěrné šestileté lhůty
omezena tak, že sám otcovství popřít nemůže, může je popřít jeho opatrovník,
kterého pro tento účel jmenuje soud, a to ve lhůtě šesti měsíců od jmenování
soudem. § 786 (1) Narodí-li
se dítě mezi stošedesátým dnem od
uzavření manželství a
třístým dnem po jeho zániku nebo
prohlášení za neplatné, lze
otcovství popřít s
výjimkou uvedenou v ustanovení § 777, jen je-li
vyloučeno, aby manžel matky byl
otcem dítěte. (2) Narodí-li
se dítě před stošedesátým dnem od
uzavření manželství,
postačí k tomu, aby se nemělo za to, že otcem dítěte je
manžel matky, popře-li
své otcovství. To neplatí, souložil-li manžel
matky s matkou dítěte v době, od
níž do narození dítěte neprošlo méně
než sto šedesát a více než tři sta dní,
nebo věděl-li při uzavření manželství, že je
těhotná. § 787 Otcovství nelze popřít k dítěti narozenému v době mezi stošedesátým dnem a
třístým dnem od umělého oplodnění provedeného se souhlasem manžela matky, nebo
se souhlasem jiného muže, když matka není vdaná, bez ohledu na to, jaké
genetické látky bylo použito. To neplatí, otěhotněla-li matka dítěte jinak. § 788 Popřel-li
pozdější manžel své otcovství k
dítěti matky znovu provdané,
počíná šestiměsíční lhůta k
popření otcovství dřívějšího manžela
dnem
následujícím poté, kdy se dozvěděl o
rozhodnutí. § 789 Matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je
její manžel. Ustanovení o popření otcovství manželem platí obdobně. § 790 (1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů,
může otcovství k dítěti popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem
dítěte. Může tak učinit do šesti měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství
určeno; dojde-li k určení otcovství před narozením dítěte, neskončí lhůta dříve
než šest měsíců po jeho narození. (2) Ustanovení § 785 odst. 1 věta druhá a § 785 odst. 2
platí obdobně. § 791 Matka dítěte může popřít, že otcem dítěte je muž, jehož otcovství bylo
určeno souhlasným prohlášením rodičů, a to ve lhůtách stanovených v § 790
odst. 1 větě druhé. § 792 Je-li
návrh na popření otcovství podán po
uplynutí popěrné lhůty, může soud
rozhodnout, že zmeškání lhůty
promíjí, pokud to vyžadují zájem
dítěte a veřejný
pořádek. § 793 Vyžaduje-li
to zřejmý zájem dítěte a mají-li být
naplněna ustanovení
zaručující základní lidská
práva, může soud i bez návrhu zahájit
řízení o
popření otcovství, bylo-li otcovství určeno
souhlasným prohlášením rodičů, ale
otec dítěte takto určený nemůže být jeho otcem.
Soud zpravidla současně
pozastaví výkon rodičovské odpovědnosti. Oddíl 2 Pododdíl
1 § 794 Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. § 795 Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký
je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu.
Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy. § 796 (1) O osvojení nezletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce
dítě osvojit. K návrhu na osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny připojí
navrhovatel rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o souhlasu s osvojením. (2) O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce
zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. § 797 Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé,
zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte. § 798 Z činností souvisejících se zprostředkováním osvojení nesmí nikdo získat
nepatřičný zisk. § 799 (1) Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba,
zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a
pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým
rodičem. (2) Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči
o osvojené dítě ve značné míře. § 800 (1) Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně
může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z
matriky vypouští zápis o druhém rodiči. (2) Osvojují-li manželé, podávají návrh na osvojení společně jako
společní osvojitelé. § 801 Osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v
zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení
rozhodující. § 802 Osvojit lze nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. § 803 Mezi
osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být
přiměřený věkový rozdíl,
zpravidla ne menší než šestnáct let; jen
souhlasí-li s osvojením opatrovník
zastupující dítě v řízení a je-li
osvojení v souladu se zájmy dítěte, může
být
věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným
dítětem výjimečně menší než
šestnáct let. § 804 Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi
sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství. Pododdíl
2 § 805 O osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo
osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele.
To platí i v případě, že byl souhlas vzat zpět. Souhlas
dítěte s osvojením (1) Dosáhlo-li
osvojované dítě alespoň dvanácti let, je třeba
vždy
jeho osobního souhlasu, ledaže je mimo jakoukoli pochybnost, že
by byl postup
požadující osobní souhlas osvojovaného
dítěte v zásadním rozporu se zájmy
dítěte, nebo že dítě není schopno posoudit
důsledky souhlasu. (2) Dříve
než se osvojované dítě vyjádří, soud je
řádně poučí o účelu,
obsahu a důsledcích souhlasu s osvojením. § 807 (1) Nedosáhlo-li
dítě věku alespoň dvanácti let, dá jeho
jménem
souhlas s osvojením jeho opatrovník; opatrovníkem
soud jmenuje zpravidla orgán
sociálně-právní ochrany dětí. Dříve
než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny
rozhodné skutečnosti, které ho povedou k závěru,
že osvojení bude v souladu se
zájmy dítěte. (2) Je-li to možné, soud vyslechne i osvojované dítě a vezme na jeho
vyjádření zřetel s ohledem na stupeň jeho duševního vývoje. § 808 Osvojované dítě může svůj souhlas s osvojením odvolat až do rozhodnutí o
osvojení. Souhlas
rodičů K osvojení je třeba souhlasu rodičů osvojovaného dítěte. § 810 (1) Souhlas
dává rodič osobním
prohlášením vůči soudu.
Prohlášení musí
splňovat obecné náležitosti právního
jednání, je-li však souhlas vázán na
splnění podmínky nebo je-li časově omezený,
nepřihlíží se k němu. (2) Dříve než se rodič vyjádří, soud ho řádně poučí o podstatě a
důsledcích prohlášení souhlasu a o podstatě osvojení. § 811 (1) Souhlasu
rodiče k osvojení jeho dítěte je třeba i tehdy,
nenabyl-li plné svéprávnosti. Rodič, který
ještě nedosáhl věku šestnácti let,
nemůže dát souhlas k osvojení. (2) Dává-li souhlas rodič, který nenabyl plné svéprávnosti, nelze, aby
za něho jednal jeho opatrovník; jeho způsobilost dát souhlas posoudí soud podle
obecných ustanovení. § 812 Rodič, jehož svéprávnost byla omezena rozhodnutím soudu, může ve věcech
osvojení, včetně udělení souhlasu k osvojení, právně jednat pouze v rozsahu, ve
kterém jeho svéprávnost omezena nebyla. § 813 (1) Matka osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení nejdříve
šest týdnů po narození dítěte. Otec osvojovaného dítěte může dát souhlas k
osvojení i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte. (2) Byl-li souhlas otce nebo matky dán dříve, nepřihlíží se k němu. § 814 Není rozhodné, zda byl souhlas k osvojení dán s určením pro určitou osobu
osvojitele, nebo bez takového určení. § 815 Byl-li souhlas k osvojení dán s určením pro určitou osobu jako osvojitele a
bude-li návrh na osvojení vzat zpět, nebo zamítnut, pozbude souhlas účinnosti. § 816 Souhlas k osvojení pozbude účinnosti vždy, nedojde-li k osvojení do šesti let
ode dne, kdy byl souhlas dán. § 817 (1) Souhlas k osvojení lze odvolat po dobu tří měsíců ode dne, kdy byl
dán. (2) Souhlas k osvojení lze odvolat i po uplynutí tří měsíců ode dne,
kdy byl dán,
(3) Pro odvolání souhlasu platí obdobně ustanovení o tom, jak, vůči komu a
s jakými účinky se souhlas k osvojení dává. § 818 (1) Souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba, pokud
rodič
(2) Jsou-li
tyto skutečnosti dány u obou rodičů, vyžaduje se k
osvojení souhlas poručníka, popřípadě souhlas
opatrovníka, kterého k tomu účelu
jmenuje soud; to platí i v případě, že oba rodiče zemřeli
nebo že rodičovství k
osvojovanému dítěti nebylo určeno. Před udělením
nebo odmítnutím souhlasu musí
být zjištěny všechny rozhodné skutečnosti
týkající se osvojovaného dítěte a
jeho rodiny, které by mohly mít vliv na rozhodnutí
o osvojení; zejména se
zjistí, zda osvojované dítě má
blízké příbuzné a zda ti mají
zájem o dítě
pečovat, a vyslechne se i ten, v jehož péči se osvojované
dítě právě nalézá. § 819 (1) K osvojení dále není třeba souhlasu rodiče, který zjevně nemá o
dítě zájem. (2) Rodič zjevně nemá o dítě zájem, neprojevuje-li soustavně o dítě
opravdový zájem, a tím trvale zaviněně porušuje své povinnosti rodiče. § 820 (1) Má
se za to, že nezájem rodiče o dítě je zjevný,
trvá-li alespoň
tři měsíce od posledního projeveného
opravdového zájmu. Nelze-li však v
chování
rodiče spatřovat hrubé porušování jeho
povinností, je třeba, aby byl orgánem
sociálně-právní ochrany dětí poučen o
možných důsledcích svého chování a
aby od
takového poučení uplynuly alespoň tři měsíce.
Orgán sociálně-právní ochrany
dětí je povinen poskytnout rodiči nejpozději po tomto
poučení poradenství a
pomoc za podmínek stanovených jiným
právním předpisem. (2) Poučení podle odstavce 1 se nevyžaduje, opustil-li rodič
místo, kde se dříve zdržoval, aniž sdělil, kde se nyní zdržuje, a nepodařilo-li
se ani za tři měsíce zjistit místo, kde se rodič zdržuje. § 821 (1) Soud rozhoduje ve zvláštním řízení, je-li, nebo není-li třeba k
osvojení souhlasu rodiče. (2) Rozhodne-li
soud, že k osvojení není třeba souhlasu obou rodičů,
je k osvojení zapotřebí souhlasu opatrovníka,
kterého soud k tomu účelu
jmenuje. Dříve než dá opatrovník souhlas,
zjistí všechny rozhodné skutečnosti
týkající se osvojovaného dítěte a
jeho rodiny, které by mohly mít vliv na
rozhodnutí o osvojení; zejména zjistí,
má-li osvojované dítě blízké
příbuzné,
kteří mají zájem o ně pečovat, a vyslechne toho, v
jehož péči se osvojované
dítě právě nalézá. § 822 (1) Nastaly-li okolnosti, kdy k osvojení není třeba souhlasu rodiče,
nelze přesto o osvojení kladně rozhodnout, je-li tu někdo z blízkých příbuzných
dítěte, který je ochoten a schopen o dítě pečovat a učiní v tomto smyslu návrh
soudu. (2) Soud svěří dítě do péče jeho blízkého příbuzného, je-li to v
souladu se zájmy dítěte a je-li zjevné, že tato osoba je schopna o dítě
pečovat. Pododdíl
3 § 823 (1) Se souhlasem budoucího osvojitele je možné předat mu osvojované
dítě do péče ihned poté, kdy oba rodiče dali k osvojení souhlas. Souhlasí-li s
tím rodiče, lze dítě předat budoucímu osvojiteli do péče i dříve, jakmile to
zdravotní stav dítěte dovolí. Rodiče osvojovaného dítěte jsou povinni o předání
dítěte informovat orgán sociálně-právní ochrany dětí. (2) Péče o dítě v době před uplynutím tří měsíců ode dne, kdy byl dán
souhlas k osvojení, není péčí před osvojením. Po tuto dobu má ten, komu bylo
dítě předáno do péče, pouze povinnost a právo o dítě řádně pečovat a chránit
je; v záležitostech dítěte, které s touto péčí souvisí, může jednat, jen je-li
toho nezbytně třeba. § 824 (1) O předání dítěte do péče podle § 823 rozhodne soud. (2) Má-li soud za to, že jsou dány okolnosti, kdy k osvojení není
třeba souhlasu rodiče, může použít § 823 odst. 1 obdobně. § 825 Po
uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl dán
souhlas k osvojení, se
pozastavuje výkon práv a povinností
vyplývajících z rodičovské odpovědnosti;
soud jmenuje poručníkem osvojovaného dítěte
orgán sociálně-právní ochrany dětí,
ledaže byl poručník jmenován již dříve.
Ustanovení § 929 platí obdobně. § 826 Po
uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl souhlas k
osvojení dán, může být
osvojované dítě předáno osvojiteli do péče
před osvojením. O takovém předání rozhoduje
na návrh osvojitele soud. § 827 (1) Soud o předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením rozhodne
až poté, co provede šetření ohledně vzájemné vhodnosti dítěte a osvojitele,
zejména se zřetelem na
(2) Chce-li dítě osvojit jeden z manželů, soud zjistí, z jakého důvodu
se druhý manžel k návrhu nepřipojil. § 828 Bylo-li
osvojované dítě již dříve předáno do
péče osvojitele, považuje se
jeho další péče za péči před
osvojením. Pro péči před osvojením není
nutné
další rozhodnutí orgánu veřejné moci. § 829 (1) Dříve než bude o osvojení rozhodnuto, musí být osvojované dítě v
péči osvojitele na jeho náklad. Osvojitel má povinnosti a práva osoby, do jejíž
péče je dítě svěřeno podle § 953 až 957. (2) Péče osvojitele o osvojované dítě před osvojením trvá po dobu
dostatečnou pro přesvědčivé zjištění, že se mezi osvojitelem a dítětem vytvořil
takový poměr, jaký je smyslem a cílem osvojení; tato péče neskončí dříve než
uplynutím šesti měsíců. (3) Po dobu, v níž je dítě v péči osvojitele, se pozastavuje dříve
stanovená vyživovací povinnost jiné osoby k dítěti. § 830 (1) Podá-li muž, který tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte, návrh
na určení otcovství, nelze o osvojení rozhodnout, dokud o návrhu na určení
otcovství nebude rozhodnuto. (2) Bylo-li osvojované dítě předáno do péče budoucího osvojitele podle
§ 823 a uplynula-li tříměsíční lhůta, ve které lze souhlas k osvojení odvolat,
dříve, než byl návrh podle odstavce 1 podán, použije se § 817 obdobně. § 831 Podá-li
osoba, která tvrdí, že je blízkým
příbuzným osvojovaného dítěte,
návrh na svěření dítěte do péče podle
§ 953, nelze o osvojení rozhodnout, dokud
o tomto návrhu nebude rozhodnuto. Pododdíl
4 § 832 (1) Dítě, které bylo společně osvojeno manžely, nebo manželem svého
rodiče, má postavení společného dítěte manželů; jinak má postavení dítěte
osvojitele. (2) Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost. § 833 (1) Osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní
rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající. Zanikají také
práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl jmenován, aby za
rodiče tato práva a povinnosti vykonával. (2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se
osvojení příbuzenského poměru mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho
příbuznými, ani práv a povinností vyplývajících z tohoto poměru. § 834 Bylo-li osvojeno dítě, které je rodičem, vztahují se účinky osvojení i na
jeho dítě. § 835 (1) Osvojenec má příjmení osvojitele; společný osvojenec manželů má
příjmení, které bylo určeno pro jejich děti při uzavření manželství. (2) Nesouhlasí-li
osvojenec, který má právo vyslovit se ke
svému
příjmení, se změnou svého příjmení,
rozhodne soud, že osvojenec bude ke svému
příjmení připojovat příjmení osvojitele.
Má-li osvojenec připojované příjmení,
lze osvojitelovo příjmení připojit jen k prvnímu
příjmení osvojence; má-li
osvojitel připojované příjmení, lze k osvojencovu
příjmení připojit jen první
příjmení osvojitele. § 836 Osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení, jakmile
se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky. § 837 (1) Osvojitel nebo osvojenec může navrhnout, aby soud rozhodl, že
osvojení a jeho okolnosti mají být utajeny před rodinou původu dítěte. To
obdobně platí i pro utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu k osvojení. (2) Třebaže byly osvojení a jeho okolnosti nebo pokrevní rodič a jeho
souhlas k osvojení utajeny, může soud rozhodnout o jejich odtajnění,
odůvodňuje-li to velmi závažná situace ohrožující osvojené dítě na životě nebo
na zdraví. § 838 Jakmile osvojenec nabude svéprávnosti, vznikne mu právo seznámit se s
obsahem spisu, který byl veden v řízení o jeho osvojení. § 839 (1) Bez zřetele k tomu, zda je dohled nad úspěšností osvojení uložen,
poskytne zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí osvojitelům poradenství a
služby spojené s péčí o osvojence. (2) Odůvodňují-li
to okolnosti případu, nařídí soud i bez
návrhu nad
osvojitelem a osvojencem dohled na dobu nezbytně nutnou, jejíž
délku zároveň
určí; dohled vykonává zpravidla
prostřednictvím orgánu
sociálně-právní ochrany
dětí. Zrušení
osvojení (1) Jsou-li pro to důležité důvody, soud osvojení na návrh osvojitele
nebo osvojence zruší; podá-li návrh jen jeden z nich, může se druhý k návrhu
připojit. (2) Osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení.
To neplatí, je-li osvojení v rozporu se zákonem. § 841 (1) Zrušením osvojení zaniká poměr vzniklý osvojením i povinnosti a
práva z tohoto poměru vyplývající a obnovuje se předchozí příbuzenský poměr. (2) Majetková práva a majetkové povinnosti osvojence vzniklé před tím,
než bylo osvojení zrušeno, nejsou zrušením osvojení dotčeny. § 842 Osvojenec
bude mít po zrušení osvojení
příjmení, které měl před osvojením,
ledaže prohlásí, že si stávající
příjmení ponechá. § 843 Osvojenec může být opětovně osvojen, jen
§ 844 Je-li to v souladu se zájmy dítěte, může soud na návrh osvojitele
rozhodnout i před uplynutím doby tří let od rozhodnutí o osvojení, že je
osvojení nezrušitelné. § 845 Nezrušitelné osvojení nebrání tomu, aby osvojenec byl opětovně osvojen. Pododdíl
5 § 846 Zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. § 847 (1) Zletilého lze osvojit, jestliže
(2) Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s
odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. (3) Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích
osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. Osvojení,
které není obdobou osvojení nezletilého (1) Není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo
potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných
zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem,
nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich. (2) Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o jeho
následcích, se použijí přiměřeně. § 849 (1) Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr
vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv.
Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho
potomkům. (2) Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní
rodině. Společná
ustanovení pro osvojení zletilého (1) Není-li
osvojovaný plně svéprávný, jedná za
něho zákonný zástupce,
popřípadě opatrovník, kterého k tomu jmenuje soud. (2) Trvá-li
manželství osvojovaného, může být osvojen jen se
souhlasem
svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že
není plně svéprávný, nebo
je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou
překážkou, soud
zvlášť posoudí, zda osvojení není v
rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela,
popřípadě dalších členů rodiny. § 851 (1) Osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. (2) Souhlasí-li
s tím osvojitel, může osvojenec připojit osvojitelovo
příjmení k svému příjmení;
trvá-li manželství osvojitele a mají-li
manželé
společné příjmení, vyžaduje se souhlas i
druhého manžela. (3) Trvá-li manželství osvojence a mají-li manželé společné příjmení, může
osvojenec připojit osvojitelovo příjmení k svému příjmení jen se souhlasem
svého manžela. § 852 Osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili
později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen
když dali k osvojení souhlas. § 853 (1) Vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům
trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají
vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací
povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo
potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací
povinnosti dostát. (2) Osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců,
nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. (3) Má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí se
odstavce 1 a 2 obdobně. § 854 Pro osvojení nezletilého, kterému byla přiznána svéprávnost, se ustanovení
o osvojení zletilého použijí obdobně. Oddíl 3 Pododdíl
1 § 855 (1) Rodiče
a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a
práva. Těchto
vzájemných povinností a práv se nemohou
vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k
tomu. (2) Účelem
povinností a práv k dítěti je
zajištění morálního a hmotného
prospěchu dítěte. § 856 Povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva
osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti. § 857 (1) Dítě je povinno dbát svých rodičů. (2) Dokud
se dítě nestane svéprávným, mají
rodiče právo usměrňovat své
dítě výchovnými opatřeními, jak to
odpovídá jeho rozvíjejícím se
schopnostem,
včetně omezení sledujících ochranu morálky,
zdraví a práv dítěte, jakož i práv
jiných osob a veřejného pořádku. Dítě je
povinno se těmto opatřením podřídit. § 858 Rodičovská
odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která
spočívají
v péči o dítě, zahrnující zejména
péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový,
rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte,
v udržování osobního styku s
dítětem, v zajišťování jeho výchovy
a vzdělání, v určení místa jeho
bydliště, v
jeho zastupování a spravování jeho
jmění; vzniká narozením dítěte a
zaniká,
jakmile dítě nabude plné svéprávnosti.
Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti
může změnit jen soud. § 859 Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské
odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Pododdíl
2 § 860 (1) Dítě
má příjmení určené při uzavření
manželství svých rodičů pro
společné děti manželů. (2) Nemá-li
dítě příjmení podle odstavce 1, zvolí
rodiče pro dítě
příjmení jednoho z nich; jinak jeho
příjmení určí soud. Totéž platí o
osobním
jménu dítěte. § 861 Je-li znám jen jeden z rodičů, má dítě jeho příjmení. Tento rodič také určí
osobní jméno dítěte; jinak je určí soud. § 862 (1) Jde-li o dítě, jehož rodiče nejsou manžely, zvolí rodiče pro dítě
příjmení jednoho z nich; jinak jeho příjmení určí soud. (2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou
matka dítěte a její manžel shodně prohlásit před matričním úřadem, že příjmení
určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě. § 863 (1) Ke
změně příjmení dítěte podle § 862 je třeba
vyjádření dítěte za
stejných podmínek jako v jiných
záležitostech týkajících se dítěte;
je-li dítě
starší patnácti let, je třeba, aby se změnou
svého příjmení souhlasilo. (2) Ustanovení § 862 nelze použít, dosáhlo-li dítě zletilosti. § 864 Není-li
žádný z rodičů znám, určí soud i bez
návrhu osobní jméno a příjmení
dítěte. Pododdíl
3 § 865 (1) Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý
rodič, ledaže jí byl zbaven. (2) Rozhodne-li soud o omezení svéprávnosti rodiče, rozhodne zároveň o
jeho rodičovské odpovědnosti. § 866 Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo
způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy
dítěte. § 867 (1) Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud
dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit. (2) Není-li podle zjištění soudu dítě schopno informace náležitě
přijmout nebo není-li schopno vytvořit si vlastní názor nebo není-li schopno
tento názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy
dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu
se zájmy dítěte; o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno
informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte
věnuje soud patřičnou pozornost. § 868 (1) Výkon
rodičovské odpovědnosti nezletilého rodiče, který
dříve
přiznáním svéprávnosti nebo
uzavřením manželství nenabyl plné
svéprávnosti, je
až do doby, kdy nabude plnou svéprávnost, pozastaven; to
neplatí o výkonu
povinnosti a práva péče o dítě, ledaže soud
vzhledem k osobě rodiče rozhodne,
že výkon také této povinnosti a tohoto
práva se pozastavuje až do doby, kdy
rodič nabude plnou svéprávnost. (2) Výkon rodičovské odpovědnosti rodiče, jehož svéprávnost byla v
této oblasti omezena, je po dobu omezení jeho svéprávnosti pozastaven, ledaže
soud rozhodne, že se rodiči vzhledem k jeho osobě zachovává výkon povinnosti a
práva péče o dítě a osobního styku s dítětem. § 869 (1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti závažná
okolnost a lze-li se domnívat, že je toho v souladu se zájmy dítěte třeba, může
soud rozhodnout, že se výkon rodičovské odpovědnosti tohoto rodiče pozastavuje. (2) Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti nemá vliv na plnění
vyživovací povinnosti k dítěti. § 870 Nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to
zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a
zároveň stanoví rozsah tohoto omezení. § 871 (1) Zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon,
anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem
zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví. (2) Spáchal-li
rodič proti svému dítěti úmyslný
trestný čin, nebo
použil-li rodič své dítě, které není
trestně odpovědné, ke spáchání
trestného
činu, nebo spáchal-li rodič trestný čin jako
spolupachatel, návodce, pomocník
či organizátor trestného činu spáchaného
jeho dítětem, soud zvlášť posoudí,
nejsou-li tu důvody pro zbavení rodiče jeho rodičovské
odpovědnosti. § 872 Před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti soud vždy posoudí,
zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezit právo rodiče osobně se stýkat s
dítětem. Dojde-li ke zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti, zůstává rodiči
právo osobně se stýkat s dítětem jen v případě, že soud rozhodne o zachování
tohoto práva rodiči s přihlédnutím k zájmu dítěte. § 873 Zbavil-li soud rodiče rodičovské odpovědnosti, může zároveň rozhodnout, že
jej zbavuje všech nebo některých povinností a práv stanovených v § 856,
především práva dát souhlas k osvojení. § 874 Zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti ani její omezení nemá vliv na
jeho vyživovací povinnost k dítěti. Zvláštní
ustanovení o výkonu rodičovské odpovědnosti (1) Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy
dítěte. (2) Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče
dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a
rodičům jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout
nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor
rodičům sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor
dítěte při rozhodování v úvahu. § 876 (1) Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě. (2) Hrozí-li při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z
prodlení, může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám; je ale povinen
neprodleně sdělit druhému rodiči, jaký je stav věcí. (3) Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která
je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. § 877 (1) Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná
zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i
tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte
druhého rodiče. (2) Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a
obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního
uplatnění dítěte. § 878 (1) Nežije-li některý z rodičů nebo není-li znám, nemá-li některý z
rodičů rodičovskou odpovědnost, nebo je-li výkon jeho rodičovské odpovědnosti
pozastaven, vykonává rodičovskou odpovědnost druhý rodič; to platí i tehdy,
je-li rodičovská odpovědnost jednoho z rodičů omezena nebo je-li omezen její
výkon. (2) Nemá-li žádný z rodičů rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu
nebo je-li výkon rodičovské odpovědnosti obou rodičů pozastaven, anebo je-li
rodičovská odpovědnost rodičů dotčena některým z uvedených způsobů, ale každého
jinak, jmenuje soud dítěti poručníka, kterému náleží povinnosti a práva rodičů
nebo jejich výkon na místě rodičů. (3) Je-li rodičovská odpovědnost rodičů omezena nebo je-li omezen její
výkon, jmenuje soud dítěti opatrovníka. § 879 (1) Při právním jednání vůči dítěti, které není způsobilé ve věci
samostatně právně jednat, postačí jednání i jen vůči jednomu z rodičů jako
zástupci dítěte. (2) Je-li právně významné, zda dítě, které není způsobilé ve věci
samostatně právně jednat, je či není v dobré víře, je třeba, aby byla posouzena
dobrá víra obou rodičů; má-li však dítě v péči jen jeden z rodičů, posoudí se
jen jeho dobrá víra. (3) Je-li právně významné, zda dítě, které není způsobilé ve věci
samostatně právně jednat, o věci, popřípadě skutečnosti vědělo nebo nevědělo, je
třeba, aby byla posouzena vědomost obou rodičů; má-li však dítě v péči jen
jeden z rodičů, posoudí se jen jeho vědomost. Péče o
dítě a jeho ochrana (1) Rodičovskou odpovědnost týkající se osoby dítěte vykonávají rodiče
způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte. (2) Rozhodují-li rodiče o vzdělání nebo o pracovním uplatnění dítěte,
vezmou v úvahu jeho názor, schopnosti a nadání. § 881 Péči o dítě a jeho ochranu, výkon jeho výchovy, popřípadě některých jejích
stránek, nebo dohled nad dítětem mohou rodiče svěřit jiné osobě; dohoda rodičů
s ní se nemusí dotknout trvání ani rozsahu rodičovské odpovědnosti. § 882 (1) Zadržuje-li jiná osoba dítě protiprávně, mají rodiče právo žádat,
aby jim dítě předala; to platí i mezi rodiči navzájem. Toto právo má i ten, kdo
o dítě oprávněně pečuje. (2) Osoba, která dítě protiprávně zadržuje, má povinnost jej řádně
předat tomu, kdo má dítě po právu v péči. § 883 Rodiče a dítě si jsou povinni pomocí, podporou a ohledem na svou
důstojnost. § 884 (1) Rodiče
mají rozhodující úlohu ve výchově
dítěte. Rodiče mají být
všestranně příkladem svým dětem, zejména
pokud se jedná o způsob života a
chování v rodině. (2) Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je
přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se
lidské důstojnosti dítěte. § 885 Pečuje-li o dítě jen jeden z rodičů, podílí se na péči o dítě a jeho
výchově i manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné
domácnosti. To platí i pro toho, kdo s rodičem dítěte žije, aniž s ním uzavřel
manželství nebo registrované partnerství, žije-li s dítětem v rodinné
domácnosti. § 886 (1) Žije-li dítě s rodiči nebo s některým z nich v rodinné domácnosti
a je-li o ně řádně pečováno, podílí se i ono na péči o chod domácnosti. Tato
povinnost dítěte zaniká zároveň s poskytováním výživy rodičů dítěti. (2) Dítě se podílí na péči o chod rodinné domácnosti vlastní prací,
popřípadě peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby. Pro
určení rozsahu podílu dítěte na péči o chod rodinné domácnosti jsou rozhodné
schopnosti a možnosti dítěte i odůvodněné potřeby členů rodiny. Osobní
styk rodiče s dítětem Výkon práva rodičů udržovat osobní styk s dítětem nemohou rodiče svěřit
jiné osobě. § 888 Dítě,
které je v péči jen jednoho rodiče, má
právo stýkat se s druhým
rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně
jako tento rodič má právo
stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk
omezí nebo zakáže; soud může také
určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu
má dojít, jakož i určit osoby,
které se smějí, popřípadě nesmějí styku
účastnit. Rodič, který má dítě v
péči,
je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně
připravit, styk dítěte s druhým
rodičem řádně umožnit a při výkonu práva
osobního styku s dítětem v potřebném
rozsahu s druhým rodičem spolupracovat. § 889 Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co
narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li
rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve
styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom,
který z rodičů má mít dítě ve své péči. § 890 Rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a
jeho zájmů. § 891 (1) Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou, jak
se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se
rodiče, nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud
styk rodiče s dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo
styku rodiče s dítětem. (2) Je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně se
stýkat s dítětem, anebo tento styk i zakáže. Zastoupení
dítěte (1) Rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních
jednáních, ke kterým není právně způsobilé. (2) Rodiče zastupují dítě společně, jednat však může každý z nich;
ustanovení § 876 odst. 3 platí obdobně. (3) Rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů
mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud
dítěti opatrovníka. § 893 Nedohodnou-li se rodiče, který z nich dítě při právním jednání zastoupí,
rozhodne soud na návrh rodiče, který z rodičů bude za dítě právně jednat a
jakým způsobem. § 894 (1) Rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitosti
dítěte, nejedná-li se o záležitost osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení
osobou s odbornými znalostmi, popřípadě i jinou vhodnou osobou. (2) Uzavře-li dítě smlouvu o zastoupení, nemá to vliv na zákonné zastoupení
dítěte rodiči. (3) Nedojde-li mezi zákonným a smluvním zástupcem k dohodě, rozhodne soud v
souladu se zájmy dítěte. § 895 Došlo-li
k popření otcovství, právní
jednání učiněná otcem jako zákonným
zástupcem zůstávají nedotčena. Péče o
jmění dítěte (1) Rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte, především je
jako řádní hospodáři spravovat. S peněžními prostředky, o kterých lze
předpokládat, že nebudou zapotřebí k úhradě výdajů souvisících s majetkem
dítěte, musí bezpečně nakládat. (2) Při
právním jednání, které se
týká jednotlivé součásti jmění
dítěte, vystupují rodiče jako jeho zástupci;
ustanovení § 892 odst. 3
platí obdobně. (3) Poruší-li rodiče povinnost pečovat o jmění dítěte jako řádní hospodáři,
nahradí dítěti škodu z toho vzniklou společně a nerozdílně. § 897 Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při péči o jmění dítěte,
rozhodne na návrh rodiče soud. § 898 (1) K
právnímu jednání, které se
týká existujícího i budoucího
jmění
dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto
jmění, potřebují rodiče souhlas soudu,
ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o
záležitosti sice výjimečné, ale
týkající se zanedbatelné majetkové
hodnoty. (2) Souhlasu soudu je třeba zejména k právnímu jednání, kterým dítě
(3) K právnímu jednání rodiče, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se
nepřihlíží. § 899 Co rodiče získají použitím majetku dítěte, nabývá dítě. § 900 (1) Příjmy z majetku dítěte, které rodiče nepoužijí k řádné správě
jeho majetku (zisk), použijí nejprve k výživě dítěte. Je-li toho třeba, mohou
rodiče poté použít zbývající zisk z majetku dítěte jako jeho příspěvek na
vlastní výživu rodičů a výživu nezletilého sourozence dítěte, pokud s dítětem
žijí v rodinné domácnosti, ledaže je z důležitých důvodů nezbytné zachovat je
pro dítě na dobu po nabytí svéprávnosti. (2) Majetek dítěte mohou rodiče se souhlasem soudu použít k výživě
vlastní a sourozence dítěte jen tehdy, jestliže by bez zavinění osob, které
mají vyživovací povinnost k dítěti, vznikl výrazný nepoměr mezi poměry dítěte a
poměry povinných osob. § 901 (1) Povinnost a právo rodiče pečovat o jmění dítěte zaniká prohlášením
úpadku na majetek rodiče. Není-li tu druhý rodič, který by mohl pečovat o jmění
dítěte, soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte. (2) Po uplynutí tří let od zrušení konkursu může soud na návrh rodiče
nebo opatrovníka pro správu jmění dítěte omezení rodičovské odpovědnosti
zrušit, ledaže by obnovení povinnosti a práva rodiče pečovat o jmění dítěte
bylo v rozporu se zájmy dítěte. § 902 (1) Jakmile
dítě nabude plné svéprávnosti,
odevzdají mu rodiče jmění,
které spravovali, především mu předají
součásti jeho majetku, popřípadě na ně
převedou jejich správu a podají dítěti
vyúčtování ze správy jmění bez
zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti
měsíců ode dne, kdy dítě nabylo
plné svéprávnosti. Vyúčtování
není zapotřebí, pokud je dítě nežádá. (2) Vznikly-li rodičům při správě jmění dítěte nebo v souvislosti s ní
náklady, mohou požadovat jejich náhradu. § 903 (1) Byla-li správa jmění značně obtížná, zejména pro rozsáhlost či
rozmanitost majetkového souboru, a rodiče správu jmění řádně vykonávali, mohou
poté, co odevzdají spravované jmění svému dítěti, žádat přiměřenou odměnu,
umožňuje-li to výnos jmění. (2) Je-li již během trvání správy jmění z okolností zřejmé, že správa
je značně obtížná a rodiče ji vykonávají řádně, soud jim na návrh přizná
přiměřenou roční, popřípadě jinak časově určenou odměnu za správu jmění. § 904 Předání a převzetí jmění nemá vliv na odpovědnost rodičů za správu jmění
dítěte. § 905 (1) Soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte,
jestliže by zájmy dítěte mohly být ohroženy, zejména jsou-li tu společná
majetková práva rodičů a dítěte nebo dítěte a jeho sourozence. V rozsahu
povinností a práv opatrovníka pro správu jmění dítěte jsou rodiče ve výkonu
povinností a práv ve vztahu ke jmění dítěte omezeni. (2) Pro povinnosti a práva opatrovníka pro správu jmění dítěte, který
byl jmenován vedle rodičů, se použijí obdobně ustanovení o poručníkovi, který
spravuje jmění poručence, popřípadě o opatrovníkovi, který spravuje jmění
opatrovance. Výkon
rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství (1) Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud
nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením
zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí
jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte
ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k
prarodičům. (2) Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je
zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se
zájmem dítěte. § 907 (1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé
péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než
rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné
péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili. (2) Při
rozhodování o svěření do péče soud
rozhoduje tak, aby
rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud
přitom bere ohled na osobnost dítěte,
zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k
vývojovým možnostem a životním
poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí
dítěte, na výchovné
schopnosti každého z rodičů, na stávající a
očekávanou stálost výchovného
prostředí, v němž má dítě napříště
žít, na citové vazby dítěte k jeho
sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším
příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud
vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě
řádně pečoval a řádně dbal o
jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u
kterého z rodičů má
dítě lepší předpoklady zdravého a
úspěšného vývoje. (3)
Soud při rozhodování o svěření dítěte do
péče dbá rovněž na právo
dítěte na péči obou rodičů a udržování
pravidelného osobního styku s nimi, na právo
druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou
informaci o dítěti,
dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se
na výchově
dítěte s druhým rodičem. § 908 Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a
nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud.
V ostatním se ustanovení § 906 a 907 použijí obdobně. § 909 Změní-li
se poměry, soud změní rozhodnutí
týkající se výkonu povinností a
práv vyplývajících z rodičovské
odpovědnosti i bez návrhu. Pododdíl
4 § 910 (1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. (2) Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti
prarodičů a dalších předků vůči dítěti. (3) Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit
bližší příbuzní. (4) Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost
potomků vyživovací povinnosti předků. § 911 Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. § 912 Nezletilé
dítě, které není plně
svéprávné, má právo na
výživné, i když má
vlastní majetek, ale zisk z majetku spolu s příjmem z
výdělečné činnosti
nestačí k jeho výživě. § 913 (1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby
oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové
poměry povinného. (2) Při
hodnocení schopností, možností a
majetkových poměrů povinného
je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez
důležitého důvodu
výhodnějšího zaměstnání či
výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu,
popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková
rizika. Dále je třeba
přihlédnout k tomu, že povinný o
oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké
tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o
rodinnou domácnost. § 914 Je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení,
odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových
poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem
ostatních. Výživné
mezi rodiči a dětmi a předky a potomky (1) Životní
úroveň dítěte má být zásadně
shodná s životní úrovní
rodičů. Toto hledisko předchází hledisku
odůvodněných potřeb dítěte. (2) Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. § 916 Neprokáže-li
v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k
dítěti nebo o
vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému
dítěti, které nenabylo plné
svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu
řádně své příjmy předložením všech
listin a dalších podkladů pro zhodnocení
majetkových poměrů a neumožní soudu
zjistit ani další skutečnosti potřebné pro
rozhodnutí zpřístupněním údajů
chráněných podle jiného právního
předpisu, platí, že průměrný měsíční
příjem
této osoby činí pětadvacetinásobek částky
životního minima jednotlivce podle
jiného právního předpisu. § 917 Rozhoduje-li
soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o
vyživovací
povinnosti předka k nezletilému dítěti, které
nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové
poměry osoby výživou povinné to
připouštějí, lze za odůvodněné potřeby
dítěte
považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti
zvláštního případu;
poskytnuté výživné přechází do
vlastnictví dítěte. O správě takto
poskytnutých
částek platí obecná pravidla o jmění
dítěte. § 918 V
řízení o vyživovací povinnosti rodiče k
dítěti může v případech hodných
zvláštního zřetele soud uložit osobě
výživou povinné, aby složila zálohu na
výživné splatné v budoucnu; poskytnuté
výživné přechází do vlastnictví
dítěte
postupně k jednotlivým dnům splatnosti výživného.
Na složenou zálohu se hledí
jako na majetek povinného. § 919 Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné
svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo
žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k
dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud
rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se
rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti. § 920 (1) Není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec
dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném
rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k
úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství
je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. (2) Soud může na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je
pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů
spojených s těhotenstvím a porodem poskytl předem. (3) Soud může rovněž na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je
pravděpodobné, aby předem poskytl částku potřebnou k zajištění výživy dítěte po
dobu, po kterou by ženě náležela jako zaměstnankyni podle jiného právního
předpisu mateřská dovolená. Společná
ustanovení o výživném Výživné
se plní v pravidelných dávkách a je
splatné vždy na měsíc dopředu,
ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná
dohodla s osobou
oprávněnou jinak. § 922 (1) Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u
výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. (2) Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s
těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne
porodu. § 923 (1) Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o
výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. (2) Dojde-li
ke zrušení nebo snížení
výživného za minulou dobu pro
nezletilé dítě, které nenabylo plné
svéprávnosti, spotřebované výživné
se
nevrací. Nevrací se ani dávka
výživného, která na takové dítě byla
splněna na
měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím
měsíce zemřelo. Oddíl 4 Preventivní,
výchovná a sankční opatření Ocitne-li
se dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez
ohledu na to, zda tu
je či není osoba, která má právo o ně
pečovat, anebo je-li život dítěte, jeho
normální vývoj nebo jeho jiný
důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li
narušen,
soud upraví předběžně poměry dítěte na nezbytně nutnou
dobu; rozhodnutí soudu
nepřekáží, pokud dítě není řádně
zastoupeno. § 925 (1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, a neučiní-li tak
orgán sociálně-právní ochrany dětí, může soud
(2) Soud sleduje, zda je dodržováno výchovné opatření, o kterém
rozhodl, a hodnotí jeho účinnost zpravidla v součinnosti s orgánem
sociálně-právní ochrany dětí, popřípadě dalšími osobami. § 926 Přísluší-li péče o dítě a jeho ochrana nebo péče o jeho jmění na základě
rozhodnutí soudu jiné osobě než rodiči, a rodič a tato osoba se nemohou o
výkonu péče dohodnout, rozhodne na návrh některého ze zúčastněných soud. Oddíl 5 § 927 Právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či
vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový
vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s
těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito
osobami, pokud tyto osoby se stykem souhlasí. Hlava III Díl 1 § 928 (1) Není-li
tu žádný z rodičů, který má a vůči
svému dítěti vykonává
rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje
dítěti poručníka. (2) Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako
rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka
nebo poměry dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají
všechny povinnosti a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv
poručníka vymezen jinak. § 929 Nastane-li situace uvedená v § 928 odst. 1, vykonává poručenství orgán
sociálně-právní ochrany dětí jako veřejný poručník, a to až do doby, kdy soud
jmenuje dítěti poručníka nebo dokud se poručník neujme funkce. § 930 (1) Soud jmenuje dítěti poručníka neprodleně poté, kdy zjistí, že jde
o dítě, jemuž je třeba poručníka jmenovat. (2) Zemře-li poručník, ztratí-li schopnost nebo způsobilost
poručenství vykonávat, anebo je své funkce zproštěn nebo z funkce odvolán a
jiná osoba dosud nebyla do funkce poručníka jmenována, platí ustanovení § 929
obdobně. (3) Soud neprodleně poté, co nastala situace uvedená v § 928, nebo v
odstavci 1, zjišťuje, zda tu je vhodný člověk, který by mohl poručenství
vykonávat. Nepodaří-li se takovou osobu najít, jmenuje soud do funkce poručníka
orgán sociálně-právní ochrany dětí. § 931 (1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, jmenuje soud poručníkem
toho, koho naznačili rodiče, ledaže tato osoba poručenství odmítne. Jinak soud
jmenuje poručníkem některou z osob příbuzných nebo blízkých dítěti nebo jeho
rodině, ledaže rodič takovou osobu výslovně vyloučil. Není-li takové osoby,
jmenuje soud poručníkem jiného vhodného člověka. (2) Fyzická osoba, kterou soud jmenoval, může své jmenování do funkce
poručníka odmítnout. Soud pak jmenuje jinou osobu. § 932 (1) Poručníkem
lze jmenovat jen plně svéprávnou osobu, která
způsobem
života zaručuje, že je schopna funkci poručníka řádně
vykonávat. Před jejím
jmenováním do funkce poručníka soud zjistí,
zda její jmenování není v rozporu
se zájmem dítěte. (2) Do funkce poručníka může soud jmenovat i dvě osoby; budou jimi
zpravidla manželé. § 933 (1) Poručník
odpovídá za řádné plnění své
funkce a podléhá stálému
dozoru soudu. (2) Poručník se ujímá své funkce dnem jmenování. (3) Do devadesáti dnů po svém jmenování předloží poručník soudu soupis
jmění dítěte; soud může tuto lhůtu na žádost poručníka prodloužit, nejdéle však
o šedesát dnů. § 934 (1) Každé
rozhodnutí poručníka v nikoli běžné
záležitosti týkající se
dítěte musí být schváleno soudem. K
právnímu jednání poručníka, k němuž
schází
potřebný souhlas soudu, se nepřihlíží. (2) Poručník podává soudu pravidelně zprávy o osobě dítěte a o jeho
vývoji a předkládá účty ze správy jeho jmění, a to alespoň jednou za rok,
neurčí-li soud období kratší. Soud může poručníka zprostit povinnosti podávat
podrobné vyúčtování spravovaného jmění, nepřesahují-li výnosy majetku
pravděpodobné náklady na zachování majetku a na výchovu a výživu dítěte. § 935 (1) Poručenství zaniká, nabude-li alespoň jeden z rodičů poručence
rodičovskou odpovědnost, popřípadě nabude-li schopnost ji vykonávat.
Poručenství rovněž zaniká, nabude-li dítě svéprávnosti, nebo je-li osvojeno. (2) Poručenská funkce zaniká smrtí poručníka, nebo rozhodnutím soudu o
zproštění poručníka jeho funkce, nebo o odvolání poručníka. § 936 Soud zprostí poručníka funkce, požádá-li o to z důležitých důvodů, nebo
stane-li se osoba, která funkci poručníka vykonávala, pro výkon funkce
poručníka nezpůsobilou. § 937 (1) Soud odvolá poručníka, který porušuje své poručnické povinnosti. (2) Soud zváží odvolání poručníka, zjistí-li důvody, pro které není
vhodné, aby poručník svou funkci nadále vykonával. § 938 (1) Po
skončení výkonu funkce poručníka postoupí
ten, kdo funkci
vykonával, bez zbytečného odkladu, nejpozději však
do šesti měsíců, soudu
všechno, co měl z důvodu své funkce u sebe, a
předloží mu závěrečnou zprávu o
výkonu poručenské funkce; její
součástí je závěrečný účet ze
správy jmění
dítěte. (2) Zemře-li ten, kdo vykonával funkci poručníka, postoupí jeho dědic
soudu všechno, co měl zemřelý u sebe z důvodu výkonu své poručenské funkce.
Není-li dědiců, má tuto povinnost každý, kdo má přístup k tomu, co měl zemřelý
z důvodu výkonu své poručenské funkce u sebe. § 939 Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje tak, jako by mu bylo
dítě svěřeno trvale do péče, náleží mu hmotné zabezpečení jako pěstounovi. § 940 Pečuje-li poručník o dítě osobně spolu se svým manželem, použijí se
ustanovení o poměru rodiče a jeho manžela k dítěti obdobně. § 941 (1) Je-li
poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje, a
péče o
jmění dítěte je značně obtížná,
zejména pro rozsáhlost či rozmanitost
majetkového souboru, může poručník navrhnout, aby soud
jmenoval pro správu
jmění dítěte opatrovníka; součástí
návrhu je soupis jmění dítěte ke dni
podání
návrhu. (2) Jmenuje-li soud opatrovníka podle odstavce 1, vymezí zároveň
vzájemné povinnosti a práva poručníka a tohoto opatrovníka. § 942 Nebyl-li
opatrovník pro správu jmění jmenován,
použijí se ustanovení
týkající se opatrovníka pro správu
jmění obdobně pro poručníka, který pečuje o
jmění dítěte, ledaže je v ustanoveních
týkajících se poručníka stanoveno jinak. Díl 2 Oddíl 1 § 943 Soud
jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet
zájmů dítěte na straně
jedné a jiné osoby na straně druhé,
nehájí-li zákonný zástupce
dostatečně zájmy
dítěte, nebo je-li toho v zájmu dítěte
zapotřebí z jiného důvodu, anebo
stanoví-li tak zákon. Jmenovaný opatrovník
má právo podat návrh na zahájení
řízení vždy, je-li z hlediska zájmu dítěte
zapotřebí, aby soud nebo jiný orgán
veřejné moci v záležitosti dítěte rozhodl. § 944 Pro opatrovnictví, opatrovníka a opatrovance platí ustanovení o poručenství,
poručníkovi a poručenci přiměřeně. § 945 V
rozhodnutí o jmenování opatrovníkem soud
uvede zejména, proč je
opatrovník jmenován, zda a jak je omezena doba, po niž
má funkci vykonávat,
jaká jsou jeho práva a povinnosti, a to i ve vztahu k
dalším osobám, zda k
některému právnímu jednání potřebuje
souhlas soudu, zda a jak podává zprávy
soudu, zda má právo na náhradu všech nebo
některých nákladů a právo na odměnu. § 946 Dříve
než opatrovník přistoupí v zastoupení
dítěte k právnímu jednání, k
jehož provedení byl jmenován, zjistí stanovisko
rodiče, popřípadě poručníka,
je-li to možné, i stanovisko dítěte, a je-li to
vhodné, rovněž stanoviska
dalších osob. § 947 Opatrovníka,
který nebyl jmenován jen k určitému
právnímu jednání, zprostí
soud jeho funkce i tehdy, netrvá-li již potřeba, která
vedla k jeho jmenování. Oddíl 2 § 948 V rozhodnutí o jmenování opatrovníkem pro správu jmění soud vymezí rozsah
jmění, které bude tento opatrovník spravovat; rovněž zpravidla určí, jakým
způsobem má s jednotlivými částmi jmění nakládat, popřípadě, jaký způsob
nakládání se mu zakazuje. § 949 Opatrovník
pro správu jmění postupuje při výkonu své
funkce s péčí řádného
hospodáře a nesmí podstupovat nepřiměřená rizika. § 950 (1) Opatrovník
pro správu jmění odpovídá za
řádné plnění své funkce
soudu a podléhá jeho stálému dozoru. (2) Pro
právní jednání opatrovníka pro
správu jmění platí ustanovení o
tom, jak rodiče vykonávají správu jmění
dítěte obdobně; soud určí, považuje-li
to za potřebné, která právní
jednání opatrovníka pro správu jmění
musejí být
schválena soudem. (3) Opatrovník pro správu jmění předkládá soudu pravidelně zprávy a účty ze
správy jmění, a to vždy za dobu, jejíž délku soud stanoví; tato doba nesmí být
delší než jeden rok. § 951 (1) Opatrovník
pro správu jmění má právo odečíst si
z výnosu jmění
dítěte potřebné náklady souvisící se
správou jmění dítěte. Nestačí-li
výnos,
může soud rozhodnout, že náklady budou uhrazeny z majetku. (2) Opatrovník pro správu jmění má právo na přiměřenou odměnu z výnosu
jmění dítěte; odstavec 1 platí obdobně. Výši odměny a dobu, za kterou má
být odměna opatrovníkovi pro správu jmění stanovena, určí soud s ohledem na
povahu výnosu jmění dítěte. Ustanovení § 903 odst. 2 platí obdobně. § 952 Zanikne-li opatrovnictví pro správu jmění, platí o povinnostech toho, kdo
vykonával funkci opatrovníka, ustanovení § 938 odst. 1 obdobně. Zemřel-li
opatrovník, použije se obdobně ustanovení § 938 odst. 2. Díl 3 Oddíl 1 § 953 (1) Nemůže-li
o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani
poručník, může
soud svěřit dítě do osobní péče jiného
člověka (dále jen „pečující osoba“).
Rozhodnutí o svěření dítěte do péče
musí být v souladu se zájmy dítěte. (2) Svěření dítěte do osobní péče pečující osoby nenahrazuje
pěstounskou péči, předpěstounskou péči ani péči, která musí předcházet
osvojení. Má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově. § 954 (1) Pečující
osoba musí skýtat záruky řádné
péče, mít bydliště na
území České republiky a souhlasit se
svěřením dítěte do osobní péče. (2) Ujala-li
se osobní péče o dítě osoba příbuzná
nebo dítěti blízká,
dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to
není v souladu se zájmy
dítěte. § 955 Povinnosti a práva pečující osoby vymezí soud; jinak se přiměřeně použijí
ustanovení o pěstounství. § 956 (1) Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich
možnosti, schopnosti a majetkové poměry a povinnost platit výživné k rukám
pečující osoby. (2) Pečující
osoba má právo vymáhat výživné
stanovené rodičům na dítě,
které má v péči, jakož i právo s
výživným pro dítě hospodařit v zájmu
dítěte
podle jeho potřeb a v souladu s jeho zájmy. Soud může způsob
hospodaření s
výživným dítěte upravit, zejména určit,
jaká část bude určena na spotřebu a
jaká část bude dítěti spořena. § 957 Pokud není možné rodičům nebo ostatním příbuzným uložit vyživovací
povinnost k dítěti, ustanovení § 953 až 956 se nepoužijí. Oddíl 2 § 958 (1) Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může
soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi. (2) Pěstounská
péče má přednost před péčí o dítě v
ústavní výchově. (3) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče i na přechodnou dobu.
Podrobnosti stanoví jiný zákon. § 959 (1) O pěstounské péči může soud rozhodnout na dobu, po kterou trvá
překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě. (2) Rodič může požadovat dítě zpět do své osobní péče. Soud návrhu
vyhoví, pokud je to v souladu se zájmy dítěte. § 960 (1) Rodiče mají vůči dítěti povinnosti a práva vyplývající z
rodičovské odpovědnosti, s výjimkou práv a povinností, které zákon stanoví
pěstounovi, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak. (2) Rodiče mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo
na informace o dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne
jinak. § 961 (1) Svěření
dítěte do pěstounské péče nemá vliv na
trvání vyživovací
povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah
výživného s ohledem na
jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a
odůvodněné potřeby dítěte. (2) Náleží-li
dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle
jiného
zákona, přechází právo dítěte na
stát. Je-li výživné vyšší než
tento příspěvek,
náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o
způsobu platby a o hospodaření s
výživným. § 962 (1) Kdo
se má stát pěstounem, musí skýtat
záruky řádné péče, mít
bydliště na území České republiky a
musí souhlasit se svěřením dítěte do
pěstounské péče. (2) Ujala-li
se osobní péče o dítě osoba příbuzná
nebo dítěti blízká,
dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to
není v souladu se zájmy
dítěte. § 963 Soud může dítě svěřit zájemcům o pěstounskou péči do předpěstounské péče;
její délku stanoví se zřetelem k okolnostem případu. Nad průběhem a úspěšností
předpěstounské péče vykonává dohled. § 964 (1) Dítě může být svěřeno do společné pěstounské péče společným
pěstounům, pokud jsou manželé. (2) Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství společných pěstounů,
toto manželství nerozvede, dokud nebudou upraveny povinnosti a práva pěstounů
pro dobu po rozvodu. Rozvodem manželství společná pěstounská péče manželů
zaniká. (3) Zemře-li jeden ze společných pěstounů, zůstává dítě v pěstounské péči
pozůstalého manžela. § 965 (1) Se souhlasem druhého manžela může být dítě svěřeno do pěstounské
péče jen jednoho z manželů. (2) Souhlasu druhého manžela ke svěření dítěte do pěstounské péče není
třeba, jestliže druhý z manželů není plně svéprávný nebo je-li opatření jeho
souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou. (3) Na osobní péči o dítě v pěstounské péči se podílí i manžel pěstouna,
pokud žije v rodinné domácnosti. § 966 (1) Pěstoun je povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat. (2) Pěstoun při výchově dítěte vykonává přiměřeně povinnosti a práva
rodičů. Je povinen a oprávněn rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte, v
těchto záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění. Má povinnost
informovat rodiče dítěte o jeho podstatných záležitostech. Vyžadují-li to
okolnosti, stanoví další povinnosti a práva pěstouna soud. (3) Odstavce 1 a 2 platí obdobně pro zájemce o pěstounskou péči, kterému
bylo dítě svěřeno do předpěstounské péče. § 967 Pěstoun
má povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat
sounáležitost dítěte
s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami
dítěti blízkými. Má povinnost umožnit
styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže
soud stanoví jinak. § 968 Dítě
svěřené do pěstounské péče pomáhá
podle svých možností a schopností v
pěstounově domácnosti; má-li vlastní
příjem, přispívá i na úhradu
společných
potřeb rodiny. § 969 Dojde-li k podstatné změně poměrů nebo k neshodě mezi rodiči a pěstounem v
podstatné záležitosti týkající se dítěte, může dítě, rodič nebo pěstoun
navrhnout soudu změnu práv a povinností, zrušení pěstounské péče, nebo jiné
rozhodnutí. § 970 Pěstounská péče zaniká nejpozději, nabude-li dítě plné svéprávnosti, jinak
jeho zletilostí. Díl 4 § 971 (1) Jsou-li
výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový
či duševní
stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy
nebo narušeny do té míry, že je to
v rozporu se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu
vážné důvody, pro které rodiče
dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, může soud jako
nezbytné opatření také
nařídit ústavní výchovu. Učiní tak
zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření
nevedla k nápravě. Soud přitom vždy zvažuje, zda není na
místě dát přednost
svěření dítěte do péče fyzické osoby. (2) V případě, že rodiče nemohou z vážných důvodů zabezpečit výchovu
dětí na přechodnou dobu, svěří soud dítě do zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc, a to na dobu nejdéle šest měsíců. (3)
Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry
rodičů dítěte nebo
osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou
být samy o sobě důvodem pro
rozhodnutí soudu o ústavní výchově,
jestliže jsou jinak rodiče způsobilí
zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnění
dalších povinností
vyplývajících z
jejich rodičovské odpovědnosti. (4)
Soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní
výchovu, označí zařízení, do
kterého má být dítě umístěno. Přitom
přihlédne k zájmům dítěte a k
vyjádření
orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
Soud dbá na umístění dítěte co
nejblíže
bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti
blízkých. To platí i tehdy,
rozhoduje-li soud o přemístění dítěte do
jiného zařízení pro výkon
ústavní nebo
ochranné výchovy. § 972 (1) Ústavní
výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří
let. Ústavní
výchovu lze před uplynutím tří let od
jejího nařízení prodloužit, jestliže
důvody pro nařízení ústavní výchovy
stále trvají. Trvání ústavní
výchovy lze
prodloužit opakovaně, vždy však nejdéle na dobu
tří let. Po dobu, než soud
rozhodne o zrušení nebo o prodloužení
ústavní výchovy, dítě zůstává
v ústavní
výchově, i když už uběhla doba dříve rozhodnutím
soudu stanovená. (2) Pominou-li
důvody, pro které byla ústavní výchova
nařízena, nebo
je-li možné zajistit dítěti jinou než
ústavní péči, soud neprodleně
ústavní
výchovu zruší a zároveň rozhodne podle
okolností o tom, komu bude napříště dítě
svěřeno do péče. (3) Ústavní výchova zaniká rozhodnutím soudu o osvojení. Bylo-li rozhodnuto
o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele podle § 823 nebo 829, ústavní
výchova se přerušuje. § 973 Bylo-li
soudem rozhodnuto podle § 971, je soud povinen nejméně
jednou za
šest měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro
nařízení tohoto opatření nebo zda
není možné zajistit dítěti náhradní
rodinnou péči. Za tím účelem zejména
§ 974 Z důležitých důvodů může soud ústavní výchovu prodloužit až o jeden rok po
dosažení zletilosti. § 975 Rozhodne-li
soud o umístění dítěte do ústavní
nebo ochranné výchovy, upraví
také rozsah vyživovací povinnosti rodičů. |
Co tě zajímá Real estate and rental Infobáze Marketingová analýza Kvalitní recenze Life 4 us - společnost Business in Czech republic Business companies Marketingový audit Business in Czech republic CROSS E-MAILING Czech cities Martin Kolenička Mladé Buky - Krkonoše Czech republic law Úspešní manažéri Real estate agents TimeMaker Марина Грибанова Prospectea Mělníček - sponzorované odkazy Společnost Berty Suttnerové Doktoři on line Демченков Вячеслав Naj katalog - kultura Škola manažmentu Hotel Zlatá včela - Domažlice General information about Czech republic АННА КОПЕЦКИ Co je společenství vlastníků jednotek Koupelny Jarov Ako som vybudoval miliardovú firmu Realitní poradna ApollRec CLATRONIC BS 1256 Atlas reality Bertha von Suttnerová MAXUS Czech republic, s.r.o. Eiffel Optic Palivové dřevo, dřevěný zahradní nábytek – výroba Realitní poradna |